Boží svrchovanost v prozřetelnosti IV.

Scházíme se ke čtvrtému pokračování o Boží absolutní svrchovanosti v Jeho prozřetelnosti. V minulých pořadech jsme si vyjmenovali šest základních principů, které potvrzují Boží svrchovanost, Jeho suverenitu v celém stvoření. Zde jsou:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Každý, tedy i Ďábel, pracuje podle Božích instrukcí, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Dnes se tedy rozpovídáme o druhém bodu. Tedy,

II. Bůh má všechno a vždy pod Svou kontrolou, Svým svrchovaným dohledem, vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

Druhý princip vyúsťuje přirozeně z prvního. Bůh má plán, který vždy dovede k úspěšnému konci. Bůh neustále pracuje na svých plánech a jejich vykonávání má neustále a spojitě pod palcem, má je pod úplnou svoji svrchovanou kontrolou. Podívejme se, jak si Bůh udělal z Asýrie metlu svého hněvu, aby vykonala Jeho vůli nad rouhavým národem:

Bůh Asýrii poslal, Asýrie vykonává Boží vůli, a co se nestane:

Až Panovník přivede ke konci celé své dílo na hoře Sijónu a v Jeruzalémě, řekne: "Ztrestám asyrského krále pro ovoce jeho velikášského srdce, i to, co je v jeho povýšených očích proslavené." (Izajáš 10:12)

Všimněme si, že Bůh je ten, kdo svrchovaně přivedl dílo ke konci tak, že přikázal Asýrii loupit; a Bůh je také ten, kdo Asýrii ztrestá za její loupení. Vím, je to paradox v našem časoprostorovém chápání, ale Bible jej jasně učí. Zde končí rozum a nastupuje víra. O tom budeme v příštích pořadech ještě mluvit.

V příhodnou historickou dobu Bůh podle svého plánu svrchovaně způsobí letnice, probuzení do Krista, a tisíce lidí jsou spaseny a stávají se občany Jeho království. Jindy zase Jeho plán volá po soudu potopou, a bez osmi lidí všichni zahynou nejen fyzicky, ale i duchovně ztratí navěky propojení s Bohem stvořitelem. Co si musíme ale neustále uvědomovat je, že vždy, ať je to Jeho milosrdenství, nebo soud, ať je to to dobré nebo to zlé, co nás potkává, vždy je to Bůh, kdo za vším svrchovaně stojí. Jenom tak Jej můžeme oslavit, jenom tak můžeme klidně spát, protože je to On, kdo dovede pro ty, kdo jej milují, vše do zdárného konce. Bůh prostě stojí za vším a z ničeho Jej nemůžeme vyloučit. Prosím, musím znovu a znovu upozornit, a k tomu se budeme neustále vracet; Bůh nekoná zlo; Bůh má zlo plně pod kontrolou, plně je ovládá. Kdyby neměl zlo pod svou mocí, mohli bychom se zde na zemi oddat jen neúprosnému osudu. Kdyby Bůh nebyl Pánem nad zlem, tak bychom byli plně v rukách toho Zlého, tedy Satana. Ten, kdo svádí vše zlé, lépe nepříjemné, výsostně jen na Satana a hříšného člověka, vymazává Boží absolutní neomezenost. Z Boha potom dělá jen resortního boha pro příjemné záležitosti, a ze Satana resortního boha pro nepříjemné záležitosti. I problémy v církvi, které svádíme téměř vždy na Satana, obyčejně jsou jen Boží výchovnou metlou. Ať nás postihne příjemno či nepříjemno, naložme se do těchto veršů:

Bůh často a dlouho mlčí. Nalistujme si proroka Habakuka, abychom tuto skutečnost lépe pochopili. Kniha Habakukova nám v podstatě odhaluje historii z biblického pohledu. Habakuk se zaobírá problémem, na který i dnes mnoho lidí hledá odpověď: "Jak jen může Svatý Bůh dovolit, aby ničemní lidé triumfovali nad spravedlivými"? Tak tomu bylo a je, že rošťáci často vládnou a žijí na úkor relativně spravedlivějších i na úkor těch, kteří jsou ospravedlněni ne ve svojí rádobydobrotě, ale v Kristu. V naší historii můžeme jít jen několik let zpět, a hned nám bude Habakukovo dilema bližší. Jak to, že Bůh tak často mlčí, když k Němu, i Jeho lidé, volají o pomoc. Ti, které sám svrchovaně povolal k Sobě. Habakuk nám pomůže porozumět:

(3) Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.

(4) Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.

(5) Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.

(6) Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří. (Abakuk 1:1-6)

V druhém verši se Habakuk modlí k Bohu a obviňuje Jej, že buď neslyší, nebo neodpovídá na jeho volání. Habakuk si úpěnlivě přeje, aby Bůh seslal probuzení, ale místo toho vše vypadá tak, že Bůh mlčí, a záležitosti se zhoršují.

(2) Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ.

Ve třetím verši vidíme, že je to Bůh, kdo vlastně přiměl Habakuka, aby se díval na všechny páchané nepřístojnosti. Habakuk vidí ve společnosti nespravedlnost, zlo, krádeže, pomluvy, zesměšňování Boha, rakovinu v každém orgánu společnosti, a nejhorší je to, že Bůh nehne prstem.

(3) Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry.

Ve čtvrtém verši Habakuk dochází k závěru. Proto je zákon bezzubý, až se zdá k ničemu. Habakuk popisuje společnost, jež je ovládána mafiány, společnost, ve kterém kdo má dostatek peněz, může dělat beztrestně cokoliv. Habakuk nepopisuje jen historii, ale i dnešek. A Bůh, jak se zdá, mlčí. Přečtěme si čtvrtý verš ještě jednou:

(4) Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.

V prvních čtyřech verších Habakuk obviňuje Boha, že je buď hluchý, nebo že není mocný natolik, aby vyslyšel jeho volání a učinil bezpráví přítrž. Bůh se v těchto verších jeví buď hluchý, nebo neschopný, anebo neochotný. Až se zdá, že Habakuk svými modlitbami plýtvá časem.

Nyní přejděme k pátému verši, a zde už Bůh promluvil. Pochopení Boží odpovědi bylo pro Habakuka jistě děsivější, než nepochopení Boží mlčenlivosti. Habakuk se modlí za Izraelity, za národ smlouvy. Přeje si, aby byl Izrael zbaven veškerého zla. A jakou mu dá Bůh odpověď?

(5) Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat.

Bůh říká, podívejte se na okolní pohanské národy. K čemu je připravuji. Ztvrdnou vám rysy, až se dovíte, co na vás, Já, Bůh, chystám. Co na Izraelity Bůh chystal?

(6) Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý, jenž projde široširou zemí, aby se zmocnil příbytků, které mu nepatří.

Bůh vlastně Habakukovi odpovídá. Nejsem němý, slyším, jsem mocný, a pracuji, nic nepřejdu, aniž bych neudělal protiopatření. Na čem pracuji? Připravuji a vyzbrojuji proti vám kruté Kaldejce. Jsem si jist, že Habakukovi více vyhovovala Boží mlčenlivost než Boží akce. Proto se ani nedivme, že Bůh v 5. verši řekl:

... Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat ...

Habakuk byl zmaten a rozbolestněn Boží mlčenlivostí, a nyní je zděšen Boží akcí. Boží záměr se zdá být horší než Jeho mlčenlivost. Boží plán totiž bylo připravit Kaldejce na invazi Izraele. Kaldejci se stali Božím nástrojem trestání Izraele. Kaldejci se přivalili jak povodeň, a Bůh vše režíroval. Abychom to pochopili z našeho pohledu. Představte si, že by jeden našinec volal k Bohu: "Kdy už, Pane, něco uděláš s naší bezzákonností!" A Bůh po dlouhém mlčení by řekl: "Raději ani nechtěj vědět, už na vás chystám Číňany."

Bůh krále ustanovuje a sesazuje. Každá invaze, každá okupace, vše je v Božích rukách. Představte si, kdyby sovětská invaze r. 1968 nebyla v Boží režii. To by potom sovětům opravdu narostly stromy až do nebe. Protože vše ale řídil Bůh, i jejich invazi k nám, tak už SSSR dnes není. Jen se moc neradujme, s námi Čechy Bůh ještě také není hotov, jednotlivě, ani národně, jako ostatně s žádným národem. Mimochodem, dnešní situace mi značně připomíná Habakukův Izrael ... je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo ...

Pokračujme a prozkoumejme známé pořekadlo - "To udělal Ďábel" V mnoha sborech a v mnoha křesťanských myslích panuje přesvědčení, že Bůh je zde jen od toho, aby mi doručoval balíčky blaha, protože je dobrý a láskyplný. Jistě, Bůh je dobrý, a proto seslal Kaldejce na Izrael, aby dosáhl svého konečného dobrého cíle. Habakuk totiž toužil po probuzení Izraele, a Bůh, aby probudil Izrael, přichystal jeho invazi, která Izrael opravdu přinutila k pokání. Tyto Boží metody však nesedí nábožensky založeným lidem, protože Bůh doručuje přece jen příjemnosti - když pevně věříme a promodlíme se - ne?. Když se valí Kaldejci, Mauři, Napoleon, Němci nebo Rusové, tak to není svrchovaná Ďáblova vůle, která je sesílá, je to vždy Boží vůle, která plně ovládá Ďáblovu vůli. Konec konců, zničení zla je dobré, protože sleduje Boží konečný záměr:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Vůbec na tom nezáleží, co nás dnes sužuje. Když se to stane, Boží ruka je v tom, nad tím i pod tím, jinak by se to ani nestalo. Bůh vše zapříčinil, aby dosáhl svého záměru, aby vydláždil cestu ke svému království. Na nás je, abychom se z takové lekce poučili, abychom nalezli, co nám chce Bůh touto zkouškou sdělit, ne abychom ze všeho obviňovali Ďábla. Dobrá novina vězí i v tom, že Ďábel dělá jenom to, co mu Bůh dovolí. Ďábel má velmi omezenou svrchovanost, proto je dobře, že za vším stojí s posledním slovem Bůh.

Když všechny potíže našeho světského i duchovního života svádíme na Ďábla, tak se vyzouváme z přímé odpovědnosti a budujeme v sobě duchovní domýšlivost - "To tedy musíme být superduchovní, když jsme tak tvrdě napadáni Ďáblem, že?" Ale kdepak, moji milí. Dokud neuvidíme v našich zkouškách Boží ruku, dotud budeme vzdorovat jak Bohu, tak i záměru, kvůli kterému na nás Bůh seslal tento jistý problém.

Není nic tragičtějšího, než poslouchat upřímného, ale zavádějícího křesťana, který viní Ďábla za červivé ovoce vlastní hlouposti. Je hluboce přesvědčen, že za vším nezdarem stojí Ďábel, jenž napadá jeho vysokou duchovnost... Kolika zkouškami jsem už sám procházel! Kolik teologických kašírovaných skalek se mi už zřítilo! Kolika hloupostem jsem už věřil a jistě ještě věřím. Nikdy však nemohu za svou vlastní hloupost a duchovní namyšlenost vinit Ďábla. Když se třeba dva křesťané nebo denominace dohadují o nějakém teologickém problému, ať raději velebí Boha! Ten za jejich pří stojí a jistě jim oběma chce narušit jejich duchovní suverenitu. Zjistím-li, že jsem se mýlil, není většího štěstí - Bůh byl vyvýšen a mé sebevědomí sraženo. Teologie, která viní ze všeho Ďábla, zabraňuje, abychom pochopili, co nás chce Bůh skrze jistou zkoušku naučit. Co je však horší, taková teologie utvrzuje křesťany ve falešné duchovnosti; myslí si totiž, že Ďábel nemá nic jiného na starosti, než jak zkrátit jejich vysokou duchovnost. Ti, kdo za vším zlým vidí Ďábla, také propadají exorcismu - vyhánění Ďábla a jeho podřízených.

Vraťme se ještě k Habakukovu textu. V pátém i šestém verši Bůh mluví v první osobě o Sobě, ne o Ďáblu:

Ustrnete údivem nad tím, co (JÁ) vykonám za vašich dnů...

Já totiž povolám Kaldejce, pronárod krutý a prchlivý...

Jistě, Bůh odsoudí i Kaldejce, ale tam ještě nejsme. Tento princip, že za vším stojí Bůh, je klíčový. Všechny ostatní principy na něm spočívají. Jistě si teď myslíte, že zlehčuji Ďábla. O něm si budeme povídat až v pátém principu absolutní svrchovanosti Boha, který vám raději ještě jednou přečtu:

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, tedy podněcovatelem všeho zla.

Ďábel je v podstatě zápalkou v Boží ruce, a to mne velmi uklidňuje, jinak bych se zděsil. Nenechte si ujít pokračování.