3. O Božím věčném ustanovení

Dnes se scházíme u 3. pokračování o "Věčném Božím Ustanovení". Posledně jsme si zdůraznili, že ačkoliv je Bůh ve všem absolutně svrchovaný, není původcem hříchu. Dnes náš pohled na Boží svrchovanost prohloubíme a rozšíříme. Je to zvláštní, až neuvěřitelné, ale satan, jeho andělé a lidé, tedy padlé Boží stvoření, nenese odpovědnost za historii. Padlé Boží stvoření je zodpovědné za zlé motivy, které Bohem svrchovaně nadekretovanou historii uskutečňují. Jinými slovy, autorem historie je Bůh, proto ji jen On může do poslední události detailu znát. Kdo ale svými zlými motivy historii uskutečňuje, je padlé stvoření - satan, jeho andělé a člověk. Bůh však není autorem zlých motivů padlého stvoření. Bůh tyto zlé motivy používá, aby historie dospěla k Jeho království spravedlnosti a lásky. Příkladů je bezpočet. Již jsem některé uváděl v jiných pořadech, tak dnes alespoň některé:

V tomto verši je popsaná Boží svrchovaná předem rozhodnutá historie v čase a prostoru. Bůh předem rozhodl ve svém nepřístupném světle ve věčnosti, že Pán Ježíš Kristus bude vydán do rukou bezbožných lidí. O tom nerozhodl ani zrádce Jidáš, ani Pilát, ani Římané. Jidáš a Římané však nesou plnou odpovědnost za své zlé motivy, jimiž tuto historii naplnili. Bůh není autorem zlých motivů. Bůh nerozhodl o Kristově vydání teprve když viděl, jak se události naplňují nebo jak se zase něco hroutí. Bůh nerozhoduje operativně podle okolností. Bůh předem oznamuje, co se ještě nestalo a co se mu líbí, to činí bez konzultantů. Miluji Biblickou svrchovanost Boha. On je pochválen a oslaven nade vše, já, člověk, ustupuji do pozadí, protože vím, že jsem hliněnou nádobou, nástrojem Jeho dějin. Člověk, Boha - Ježíše Krista přibil svou rukou, puzen svými bezbožnými motivy. Všichni budeme souzeni za naše motivy. Nikdo nebude souzen ani odměněn za to, co se stalo, ale všichni budeme souzeni a odměněni, proč se tak stalo. Další příklad:

Avšak pravím vám, že Eliáš již přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co se jim zlíbilo; tak i Syn člověka bude od nich trpět." (Matouš 17:12)

Zde Ježíš srovnává svůj osud s Eliášem, tedy s Janem Křtitelem. Opět, zlé motivy člověka, svévole vycházející ze srdce, co se jim zlíbilo, způsobily to, co bylo svrchovaně nadekretováno Bohem ve věčnosti. Opakuji; nechápu plně, jak tohle vše do sebe nerozporně zapadá v Božím nepřístupném světle, ale Bible to tak učí, tak tomu je. Podívejme se na další historickou událost:

Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Sk 4:27-28)

Všichni aktéři. Herodes, Pontius Pilát, pohané, Římané, Izraelci, všichni se ve zlobě vyvěrající z jejich podstaty, z jejich srdce postavili proti Ježíši Kristu a ukřižovali Jej. Ani jeden z nich netušil, že činí Boží vůli a ne svou. Ani jeden netušil, že společně realizují historii, kterou Bůh svrchovaně nadekretoval ještě před založením světa. Tak je to s každou historií. I s tou naší i osobní. Podívejme se na další verš:

Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu." (Jan 19:11)

Myslíme si, že svobodně zvolíme do státního úřadu nějakého politika, představitele a zatím Ježíš říká, že každý vládnoucí představitel a jakákoliv světská moc přichází shůry a byla nadekretována v Božím nepřístupném světle na věčnosti. Ano, zvolíme jej svobodně, ale naše svoboda je omezena vším tím, čím srdce přetéká. Pro absolutního matematika a statistika je pouhou hračkou ustanovit toho, pro koho se od počátku rozhodl a kdo vykoná nejoptimálnější, neříkám nejčistší, práci směřující k Božím cílům. Další verš to jenom potvrdí.

Nic se neděje nahodile. Co se zdá být náhodná událost, žádná náhoda není. Co se zdá být zmatkem, chaosem, chaos ve skutečnosti není. Za každým pohybem, fyzickým nebo duchovním stojí rozhodující Bůh. I to, čemu říkáme štěstí, Bůh nazývá prozřetelnost. Nahodilost neexistuje. I ty nejnahodilejší atomární tzv. chaotické pohyby mají v tom nesmírném množství kmitání svoji matematickou strukturu.

Z celé této koncepce mimo mnohé vyplývá, že člověk nemá tzv. svobodnou vůli, jak si ji obyčejně představujeme a definujeme. Člověk nahodile podle své vůle dějiny nevytváří. O dějinách v rámci padlého stvoření rozhodl svrchovaně Bůh.

... co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. (Izajáš 46:10)

Historie je Boží svrchovaná neměnná vůle. Nikdy nebylo, aby Bůh nevěděl, co, jak, kde a kdy bude. To je Jeho platné a svrchované rozhodnutí. Z Boha se musí tajit dech a roztřást kolena. Chvála patří jenom Jemu.

Člověk je ale puzen motivy a chtěním ve svém srdci. Lidské volby Bůh harmonizuje jako dirigent a tak svrchovaně tvoří veškeré viditelné i neviditelné na věčnosti nadekretované dějiny.

Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky. (Mt 15:19)

Člověk má jistou a omezenou svobodu volby, jež je řízena jeho chtěním v srdci. Nikdo si nemůže zvolit něco, co stojí mimo jeho srdce. Špatný strom může nést jenom špatné ovoce, dobrý strom může nést jenom dobré ovoce. Srdce je nádrž, volba je výtoková roura. Naopak to neplatí. Vůle nemůže změnit srdce, protože ze srdce vycházejí volby. A protože víme, že

Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? (Jermjáš 17:9)

potom je lidská svoboda omezena jen na svobodný výlev úskoků a zla. Proto Bible hovoří o otroctví, o vazalství hříchu. Pouze změna srdce, obřízka srdce, znovuzrození, regenerace může změnit touhu a motivy srdce, může změnit nádrž tužeb. Není těžké uhodnout, protože čisté z nečistého nemůže vzejít, že veškerá očista srdce, včetně víry, je Boží práce, Jeho svrchovaná vůle, bez jakéhokoliv lidského vkladu, protože lidský vklad by byl jenom úskočný. Jinak by milost nebyla milostí, a dar darem.

Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.(Jan 6:44)

Nikdo Krista nepřijme, pakliže se pro něj nerozhodl Sám Bůh. Tento princip delegování úkolů podle zájmů přece existuje v každé organizaci. Kdo je v jisté práci schopný, toho dobrý manažer k této práci použije. Ke každému dílčímu úkolu se hodí dílčí pracovník. To platí v dobrém i ve zlém. Bůh nejlépe věděl, že ke zrazení Krista byl nejvíce připraven peníze milující Jidáš. Proto jej použil a dopustil, aby mu satan vložil zradu do srdce.

V dobrém slova smyslu jsem přesvědčen na základě týchž veršů, že budoucí nová bezhříšná dějinná věčnost je absolutně a svrchovaně Bohem ustanovena, v níž máme svoje úkoly podle svých zájmů a motivací srdce přiděleny. Bůh je záruka, že Jeho věčné království bude mít smysl, program a bude směřovat k Jeho cílům. Kdyby byly dějiny budoucí věčnosti podmíněny volbami omezeného, ač bezhříšného stvoření, velmi by mě to znepokojilo. Boží království dnešní i budoucí je organismus, jehož hlavou je Bůh, Ježíš Kristus. V něm se neděje a nikdy nebude dít nic nahodile podle lidského pohnutí mysli. Každý orgán je v souladu a plně podřízen hlavě.

Bůh stvořil tělo člověka, jeho vzhled, proporce a všechny funkce. Bůh stvořil i svoje tělo - církev, její tvar a funkce, její odvěkou minulou i budoucí historii. Jsme funkčními orgány celého organismu. Naší funkcí je správně zapadat a fungovat, aby správně pracovalo celé tělo. Naší funkcí ve věčnosti bude, aby se naplňovala skrze naši práci Boží vůle, která je neměnná, tudíž nutně předem ustanovená, protože Bůh se nemění a nic se nemůže dovědět, protože žádná znalost mimo Něj neexistuje. Avšak pro nás, omezené bytosti, je Boží vůle, Jeho historie vždy a věčně nová, vždy a neustále vzdělávající a vzrušující.