4. O Božím věčném ustanovení

Dnes se scházíme u 4. pokračování o "Věčném Božím Ustanovení". Je to těžší téma. Ale vy jste nároční posluchači. Pán Bůh nám dal rozum, abychom jej používali, a dal nám rozum také proto, abychom tolikrát rozumem pochopili, že náš rozum a představivost nemůže všechno pochopit. Co zbývá, a to je dobrá novina, je Bible - Boží slovo. To nás dost často hladí proti srsti našeho rozumu. Pak si musíme vybrat mezi naším rozumem a Slovem Božím. Dejme přednost Božímu slovu. Prosil bych vás, abyste poslouchali pravidelně, jinak některé pořady budou znít, jako by by byly vytrženy z celkového kontextu.

Bůh je neměnný, proto je Jeho ustanovení, Jeho výnos, Jeho dekret věčný, neměnný, a nikdy nebylo, aby nebyl. Z toho vyplývá, že z našeho časoprostorového hlediska jsou dějiny Bohem jakoby předustanoveny, což je jen výpomocný termín, protože pro Boha "před, teď a potom" neexistují. Bůh netvoří dějiny v čase. To by byl proměnný. Kdo se mění, není absolutní. Proměna probíhá přece jen v čase. Pro Boha jsou dějiny všeho, i třeba jen jednoho elektronu, ustanoveny na věčnosti v Jeho nepřístupném světle, mimo čas dějin. Bůh nepracuje operativně v čase jako my. Operativní řízení je podmíněno nevědomostí a získáváním zkušeností. Bůh ale nic získat nemůže! Bez něj nic, žádná věc ani koncepce neexistuje! Boží svrchovanost a absolutnost je v tom nejpokornějším a nejvíce láskyplném pochopení úděsně strašná. Rozumějte mi dobře. Tím nemyslím pudový strach a hrůzu. Myslím tím roztříštění své tělesné a duševní hliněné nádoby a vydání se v tom nejradostnějším "děsu" mému Stvořiteli a Zachránci. Vy mi dobře rozumíte!

Bůh tedy ví všechno. Co se ví, to je dáno. Není-li něco dáno, nemůže se to vědět a proto ani předvídat. Co se nestane, to se nepředpoví. Pojďme k několika příkladům. Bůh předpověděl, že jistí lidé, které Bůh přijal za své, Jej budou hledat. Když to předpověděl, tak tomu tak je od věků. Je to tedy dáno; když ne z jiného, tak už jen z toho důvodu, že my Bohu nemůžeme dát nic, aby nám to On vrátil. Poslouchejme:

Podívejme se na Davida. To on plně chápal, že dějiny jsou dány Bohem. Proto se Boha tázal:

Vše, co se děje, je v Boží režii, jako je běh továrny v režii ředitele. Bůh používá motivy našeho srdce k uskutečnění svého konečného předustanoveného cíle. Všechny dílčí cílečky, krůčky jsou také Jeho dílo. Stejně tak ředitel továrny povolává zaměstnance s různými schopnostmi k různým dílčím úkolům, aby je zharmonizoval ve výslednou činnost a efekt. Zaměstnanci jen naplňují dějiny továrny, které ustanovil ředitel. Zaměstnanec není zodpovědný za stav továrny, to je ředitelova zodpovědnost. Je ale zodpovědný za kvalitu své dílčí úlohy. Podobně, člověk není zodpovědný za dějiny, to je Boží věc, je však zodpovědný za motivy svého srdce, podle kterých je Bohem povoláván k různým dílčím dobrým i zlým úkolům, jež naplňují Bohem ustanovené dějiny.

Z Božího pohledu se vlastně jako by vše už stalo:

Předešlý verš neříká, že Bůh o tom jenom předem ví, že Kafarnaum tak dopadne. Bůh to má tak svrchovaně ve Svých rukách, že se to už z Jeho, nám nepřístupného, pohledu stalo. Co se podle Boha stane, to se nemůže nestát. A když se to nemůže nestát, tak se to již stalo! Nechme projít naším srdcem další biblickou stať:

Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé." (Zjevení 21:5-6)

Zde Pán Ježíš Kristus hovoří o nové zemi a novém nebi. Pro nás je to budoucnost budoucností. Pro Boha je to však skutečnost; a nikdy to pro Něho neskutečnost nebyla! Vše, celá historie viditelného i neviditelného světa do té nejmenší infinitezimální, už nedělitelné podrobnosti je Bohem ustanoveno Jeho nezvratitelným výnosem. V tom vězí Jeho svatost, za to zasluhuje veškerou slávu a chválu.

Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř. A bez ustání dnem i nocí volají: "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klanějí se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy: "Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest."(Zjevení 4:8-11)

Nejen, že všechno Boží vůlí povstalo, ale všechno Boží vůlí jest, protože celou historii a vše co je, udržuje v existenci Svým mocným Slovem. Kdyby přestal mluvit, vše se rozplyne! Nic, zhola nic kromě Boha není svébytné.

Teď vstoupíme na tenký led. Bůh nic nepředustanovil, nenadekretoval, protože předem viděl, jak se lidé rozhodnou, ale vše svrchovaně ustanovil, protože se Mu to tak líbilo, protože chtěl. On se ze Svých přání nemusí nikomu zpovídat, obzvláště ne nám - hříšné hlíně. Vždyť říká - a co se mi líbí, to činím. Kdyby vynášel historii podmíněně podle lidské vůle, potom by byla lidská vůle svébytná, a Bůh by byl omezen. Vždyť je to On, kdo lidské volby nese svojí mocí! Proto vůbec člověk může volit! Kolikrát Bůh řekl - vložil jsem jim do srdce...? Klasický text, který jsme již četli, zní:

(11)...ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto (13) Neboť je psáno: ,Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.` (16) Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (18) Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. (Řím. 9:11,13,16,18)

Co Bůh na věčnosti ve svém nepřístupném světle ustanovil, to si Ezau v časové historii svobodně vyvolil, a je za svou volbu plně zodpovědný. Upřímně přiznávám, nevím, a nebudu vědět, jak to jde dohromady, ale Písmo učí jasně obojí, proto obojímu věřím. Přece jen malé objasnění:

Volby, které uskutečňujeme, vycházejí, jak učí Bible, z našeho srdce, z naší povahy. Uznáme-li tento biblický fakt, pak není možné, aby byla nějaká volba zcela nezávislá. Pokud by existovala nezávislá volba - naprosto bezdůvodná - pak bychom ji v žádném smysluplném pojetí nemohli nazývat volbou. Museli bychom říci, že to byla nahodilá událost. "Nezávislá volba" je stejně rozporuplný pojem jako "kulatý čtverec".

Pokud bychom z oblasti lidských voleb odstranili Boží osobní svrchovanost, co by zbývalo? Pouze slepý, neúprosný fatalismus. Vůle prostě nemůže řídit srdce. Odstraňme Boží vládu nad srdcem člověka, jak v "dobrém úmyslu" činí mnozí s ospravedlněním, že tato je údajně neslučitelná se svobodnou vůlí, a to, co nám k řízení srdce zůstane, bude hmotný vesmír.

Jediný biblický závěr je ten, že člověk jako stvoření je svoboden činit, co se mu zlíbí, ale tuto svobodu má jen díky tomu, že ji Bůh dává, udržuje a dokonale ovládá:

Požehnán buď Hospodin, Bůh našich otců, že vložil do srdce králi, aby obnovil lesk Hospodinova domu v Jeruzalémě, (Ezdráš 7:27)

Bůh ale také dopustí, aby srdce vydalo svoje nashromážděné zlo, za které jsou zatvrzelí lidé plně odpovědni:

Hospodin však zatvrdil faraónovo srdce, takže je neposlechl, jak Hospodin Mojžíšovi předpověděl. (Ex. 9:12)