2. O Božím stvoření

Posledně jsme si na několika verších ukázali, že vše, co Bůh stvořil, bylo dokonalé a dobré. Podívejme se jen na jeden příklad dobrého stvoření:

Vše bylo dobré. Z pozornějšího studia Bible vyplývá, že člověk, jenž byl stvořen poslední, byl obzvláště dobře stvořen. Člověk byl totiž stvořen k Božímu obrazu.

Je to dost složitá otázka. V čem se člověk podobá Bohu, v čem je Božím obrazem? Předešlý verš poukazuje, že lidská podobnost vězí v panství. Tak jako Bůh panuje nade vším, tak člověk měl panovat nad celou zemí a vším, co je na ní. Tohle jistě není vše, v čem se člověk Bohu podobal. Prostudujme další verše:

Tak tohle všichni moc dobře známe z tohoto světa a z této dnešní posttotalitní doby. Verše ale pokračují:

Padlý hříšný člověk se tedy obnovuje podle obrazu svého stvořitele. Byli jsme opravdu stvořeni k Božímu obrazu. Čím méně krademe, lžeme, zlobíme se, pomlouváme jeden druhého, rouháme se, čím méně provozujeme jakoukoliv špatnost včetně mravních přestupků, tím více oblékáme nového člověka, který se podobá stále více a více Bohu. Dokonalou podobu, dokonalý Boží obraz člověk získá teprve v Bohu, v Pánu Ježíši Kristu:

Potom už opravdu není Čech, Slovák, Polák, Maďar, Cikán, Němec. Čím více toto rozlišování pociťujeme, tím méně se Bohu podobáme. Jediný účinný sjednocovací tmel mezi lidmi je Ježíš Kristus. V něm neexistují etnika. Etnika a národnosti existují jenom mimo Boha. Vždyť také národy vznikly při stavbě babylonské věže jen proto, že se odvrátily od Boha. Bůh lidi vzájemně jazykově a etnicky izoloval, aby se Jej báli a více Jej hledali. Nový člověk, to je člověk stvořený k Božímu obrazu.

...oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Efezským 4:24)

Člověk se podobá Bohu v mnohém. Všichni lidé jakéhokoliv národa a rasy mají do srdce totiž vepsaný zákon, kterému se říká svědomí. Jisté, třeba i otupělé svědomí má i ten nejhrůznější člověk jako třeba Stalin nebo Hitler. Jistě, svědomí může ztratit své ostří, ale stále je to svědomí:

Přesto byl člověk Adam stvořen dokonale, bez jediné vady. Adam měl vnitřní sílu odolat satanovým svodům, neboť byl stvořen jako přímý a rovný:

Adam byl stvořen dokonale, velmi dobře, a přímě. Přesto měl se svou ženou Evou svobodu volby:

Adam miloval více Evu než Boha. Adamovi byla dražší vševědoucnost než Bůh. Proto padl celý člověk, to znamená každičký z nás, protože my všichni jsme v Adamovi zhřešili.

Jsem si dobře vědom, že když opakujeme, a biblicky dokládáme absolutní svrchovanost Boha, tak bychom měli být připraveni na první námitku, jak to bylo tedy s prvotním Adamovým pádem, kterou okamžitě vznesou ti, kdo věří v lidskou svrchovanost. Byl pád svrchovaným rozhodnutím člověka? Jestliže ano, potom prý Bůh není absolutně svrchovaný. Jestliže však byl pád svrchované rozhodnutí Boha, potom je Bůh sice absolutně svrchovaný, ale je prý také původcem hříchu. Toto lidské dilema nikdo nerozluští. My biblicky věříme, že Bůh je absolutně svrchovaný a že člověk má přirozenou svobodu volby.

Pokud začneme zvažovat vztah nekonečného Boha ke konečnému stvoření, pak skutečně máme problém chápat, jak může existovat pravá přirozená svoboda volby spolu se svrchovaným Božím dozíráním nad každou událostí ve vesmíru. Usmíření těchto dvou biblických pravd musíme hledat v mysli Boží, nikoli lidské. Pro Boha to samozřejmě není problém, který by Mu nedal spát. Ten nedá spát pouze naší omezené mysli, která se snaží obsáhnout neobsažitelné.

Svrchované neodvolatelné právo Tvůrce není s přirozenou svobodou a zodpovědností člověka neslučitelné. Jak by mohlo? Bible je učí obojí současně, někdy dokonce v témže verši:

Volby, které uskutečňujeme, vycházejí z našeho srdce, z naší povahy. Uznáme-li tento biblický fakt, pak není možné, aby byla nějaká volba zcela autonomní, nezávislá. Pokud by existovala nezávislá volba - naprosto bezdůvodná - pak bychom ji v žádném smysluplném pojetí nemohli nazývat volbou. Museli bychom říci, že to byla nahodilá událost. "Nezávislá volba" je stejně rozporuplný pojem jako "kulatý čtverec".

Pokud bychom z oblasti lidských voleb odstranili Boží osobní svrchovanost, co by zbývalo? Pouze slepý, neúprosný fatalismus. Vůle prostě nemůže řídit srdce. Odstraňme Boží vládu nad srdcem člověka, jak v "dobrém úmyslu" činí mnozí křesťané s ospravedlněním, že tato je údajně neslučitelná se svobodnou vůlí, a to, co nám k řízení srdce zůstane, bude hmotný vesmír. Tato filosofie se nazývá determinismus.

Jediný biblický závěr je ten, že člověk jako stvoření je svoboden činit, co se mu zlíbí, ale tuto svobodu má jen díky tomu, že ji Bůh dává, udržuje a dokonale ovládá.

Adam s Evou si zvolili jíst zakázané ovoce, přestože byli přímě a dobře stvořeni, přestože měli v srdci zapsaný mravní zákon - svědomí, přestože znali výslovný příkaz Boha, přestože věděli i o trestu, který bude následovat:

Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (Genesis 2:17)

Adam s Evou si dobře uvědomovali i svůj stávající vztah s Bohem a se stvořením, jenž byl doslovně královský:

I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Genesis 1:26,28)

Adam s Evou navzdory své dokonalosti, znalostem, a vztahu k Bohu a stvoření padli. Vzdálili se sobě i Bohu, tj. zemřeli duchovně.

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se." Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" (Genesis 3:8-11)

Tehdy se přihodila největší katastrofa lidstva. vše ostatní z ní plyne.