2. O Boží prozřetelnosti

Boží prozřetelnost a prozíravost je absolutně dokonalá. Bůh, prvotní nezapříčiněná příčina, je absolutně prozíravý, protože vše činí a udržuje. Lidskému chápání je to nepochopitelné, ale tak to je. Vše od prvního do posledního, ať viditelného nebo neviditelného již nedělitelného elementu v celém vesmírném stvoření, vše stvořil a udržuje v existenci Bůh.

Záležitosti hmotné nebo duchovní, celá historie, vzhledem k Boží vševědoucí a prozřetelné znalosti a vyhlášení se absolutně, nutně, a nezměnitelně uskuteční.

Všimněme si, že Ježíš Kristus byl vydán podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího. Ukřižování Ježíše Krista bylo ustanoveno v Božím úřadě na věčnosti v nepřístupném světle. Tak se také do poslední podrobnosti v čase a prostoru, tedy v historii nezměnitelně stalo. Co Bůh prozřetelně nadekretoval, to si člověk svobodně zvolí, a ponese za to následky - vy jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili (Jej).

Toto platí ve všech oblastech dění, která existují. Bůh nemůže být vyloučen z ničeho, absolutně z ničeho. Nic bez něho není a neprobíhá. Je to právě Bůh ve své prozřetelnosti, který způsobuje, že jsou všechny události uskutečněny buď svobodně, nutně, nebo náhodně skrze druhotné příčiny.

Například roční období, jaro léto podzim zima, nebo střídání noci a dne. Ta jsou zapříčiněna nutně druhotnými příčinami. Země se otáčí kolem své nakloněné osy a obíhá kolem slunce. To jsou nutné druhotné příčiny, které plně ovládá Bůh.

Všechny vesmírné a geofyzikální pochody jsou v Boží moci, jsou Bohem stvořeny a jsou Bohem udržovány v chodu.

Podívejme se dále na tzv. "svobodnou a náhodnou" akci. I ty se nedějí bez Božího dohledu, ono totiž nic není svobodné nebo náhodné v tom smyslu, že by to bylo nezávislé na Bohu. Dejme tomu, že se dva muži perou. Když se dva perou, perou se svobodně, protože se rozhodli poprat se. Zde je aplikována "svobodná" druhotná příčina. Co když ale jeden muž druhého zabije? Hospodin se dívá do srdce. Bůh rozlišuje mezi zabitím a vraždou. Zabití je totiž vždy nechtěné, vražda je vždy chtěná. Přečtěme si příklad:

Neúmyslné zabití se může přihodit, to jasně z předešlých veršů vyplývá, vždyť ten kdo zabil, to neměl v úmyslu, a Bůh jej proto chrání útěkem před trestem smrti, který je nutný v případě úmyslného zabití, tedy vraždy. Přesto neexistuje náhodné zabití, jak jej lidsky chápeme. Každé náhodné zabití je sice druhotná náhodná příčina, ale z pohledu Boží prozřetelnosti není nic náhodné. Náhody se nedějí. V předešlém souboji jeden zabil, nechtěl zabít, ale byl to právě Bůh, jenž dopustil, že zabil. Každé neúmyslné zabití je Boží dopuštění. Vše, co se nám přihodí, je Boží dopuštění. Již jsem kdysi řekl, nikomu nepřeji mnoho štěstí, tedy náhody, protože štěstí ani náhoda vůbec, ale vůbec neexistuje. Existuje jenom Boží prozřetelné dopuštění. Proto lidem přeji vždy a jenom mnoho Boží prozřetelnosti.

Nemůžeme pochopit, jak svobodné, nutné a náhodné druhotné příčiny mohou být svobodné, nutné a náhodné, když tolik veršů jasně potvrzuje, že jak svobodu, tak nutnost, tak náhodu řídí Bůh. Dejme tomu, že by mi někdo skočil pod auto, a já bych ho autem zabil. Ač bych byl úplně zničen a na dně, stále bych si musel opakovat, že je to Bůh, kdo dopustil, aby toho člověka nechtěně zabila právě moje ruka. Další příklad je velmi výmluvný:

Selhání nástroje, je to náhodná příčina smrti? V časoprostorovém historickém chápání ano, bezpochyby, náhoda sehrála svou roli, a nikdo nemůže být vinen za úmysl nebo nedbalost. Z pohledu Boží prozřetelnosti nespadne ani vlas z hlavy bez Božího dopuštění, natož tak spadnutí velkého dopravního letadla se stovkami mrtvých. Bůh ví, co činí a ví, proč tak činí. Z pohledu věčného nepřístupného světla selhání nástroje není náhoda, ale prozřetelná jistota. Ať zkoumáme co zkoumáme, vždy musíme nakonec vyslovit slova o Bohu. Jakmile o něm vyslovujeme slova úžasu, že je za vším, oslavujeme ho. Sláva je, když o někom hovoříme slovy. Dejme tomu, že by to nebyl Bůh, kdo dopustil spadnutí dopravního letadla, ale dopustila to náhoda nebo ďábel. V tom případě by byl oslaven ďábel nebo náhoda. To bychom měli neslavného boha, který nemůže zabránit náhodě a ďáblovi zničení letadla a cestujících! Jestliže to způsobil ďábel nebo náhoda, potom jsou, třeba i dočasně, mocnější než bůh! Vylučování Boha z nepopulárních neštěstí, ať se týkají společnosti nebo jednotlivců, se rovná jeho degradaci v našem hříšném srdci. Ve skutečnosti Jej nikdo degradovat nemůže, a vše stejně běží pod Jeho mocí, a co se Mu líbí, to činí, a to se jistě stane.

Hospodin krále ustanovuje, Hospodin je sesazuje. Není moci leč od Boha. Když Míkajáš prorokoval králi Achabovi smrt v boji proti Rámotu v Gileádu, tak král řekl:

Zde jasně vidíme, že ten, kdo svrchovaně rozhodl o Achabově smrti, nebyl nikdo menší než sám Bůh, vládce všeho největšího i nejmenšího. Jeho velikost právě vyniká tím, že ovládá detailní věci. Velikost je přece systém malých věcí. Z hlediska věčnosti za Achabovou smrtí stál Bůh. A z hlediska časoprostorové historie? Byla to krvavá bitva, tak jako všechny ty před ní a po ní, jako ty, co jsou již historií a ty, co jsou ještě budoucností. Vše vypadalo jako náhoda. Poslouchejme. Náhody ale, už jsme to říkali tolikrát, vůbec neexistují.

Velitelé se ani nechtěli zatěžovat zabíjením někoho jiného než krále! A tak vše nakonec vyřešila jakoby náhoda:

Někdo jen tak bez míření vystřelil, ani nevěděl kam, ani snad nechtěl nikoho zasáhnout, a ejhle, zasáhl krále mezi články pancíře. Dnes bychom řekli, kdybychom měli lepší bezpečnostní technologii, tak k tomu smrtelnému úrazu nemuselo dojít. Je pravda, že bezpečnost sníží úrazovost, ale v konci konců, i bezpečnost je ve svrchované Boží moci. Kdyby Achab stál jen půl centimetru níže, tak by šíp nevnikl do škvíry mezi pancíři. Kdyby, to jsou ty největší chyby. Kdybych udělal to a tamto, tak bych dnes nemusel to a toto. Tak myslíme, tak jednáme a tak to svět chápe. To jsou ale humanistické nedomyšlenosti. Koho chce Bůh k Sobě povolat, toho povolá, ať se děje co se děje, ať tomu předcházíme jak předcházíme.

To naše předcházení, třeba dobrá nebo špatná životospráva Mu stejně do Jeho záměru zapadá; a všechno dění je stejně jen díky Jemu. Všechno, čemu říkáme nahodilost, štěstí nebo smůla, je ve skutečnosti přesný cílevědomý Boží záměr. Kdyby skutečně existovala svébytná nahodilost, potom by nemohlo být o Boží prozřetelnosti ani řeči. Přesto nejsme v žádném případě loutky. Za loutky nebo stroje by Bůh neumíral.

Pokračujme; Bůh ve Své prozřetelnosti používá různé prostředky. Osoby, věci, události atd. Takovým prostředkem může být kdokoliv a cokoliv. Třeba přítomnost lodníků na palubě lodi v bouři:

Lodníci tedy přesekli lana od záchranného člunu, lodníci nemohli uprchnout, a všichni se do posledního zachránili.

Bůh může použít lékaře, správnou životosprávu, cvičení pro ty, kteří mají odejít ze světa v plných létech. Naopak, jiní odcházejí mladí skrze války, nebo rukou vraha. Ke všemu má Bůh své, ne naše, důvody a záměry. Bůh stvořil druhotné příčiny, které zapříčiňují a naplňují Jeho záměr.

Lidé kolikrát říkají - tak když je někdo přezvěděný a předurčený, tak proč je kolem něho tolik evangelizační práce. Když už je jednou zapsán v knize života od věčnosti, tak už se nikdo přece nemusí kolem něho namáhat a vůbec, buďme fatalisty; proč není rovnou věřící atd, atp. Je to jako s deštěm. Bůh by také mohl způsobit, že by rostliny rostly bez vody, a přece stvořil druhotné příčiny, prostředky, jako déšť, aby napájel růst rostlin, tak stvořil prostředky, druhotné příčiny - evangelisty, aby napájeli duchovní růst mladých i starých věřících. Jako není rostlina bez vody, tak není věřící bez zprostředkovatelů evangelia. Celý náš společenský i fyzický kontext a všechny okolnosti společně působí ve stvoření podle Božího záměru. Kdybych třeba bojoval v napoleonských válkách, tak už bych to nemohl být já, protože

Moje veškeré dny, nejen v životě mé matky, byly zapsány v Božích knihách. Kdybych se narodil před 2000 léty amazonským indiánům, tak to nejsem já, protože bych neslyšel evangelium. Mé dny byli zapsány v Božích knihách tak, abych evangelium slyšel. Vše, co jsme nebo nejsme, jsme nebo nejsme z Boží milosti. My jsme byli Bohem definování i s "okolostojíčnostmi" kolem nás. Tento nepochopitelný spletenec druhotných příčin a prostředků, které mne formují, patří neoddělitelně k mé osobnosti, přestože nejsou součástí mé osobnosti. Mnohé druhotné příčiny ať svobodné, nutné, nebo náhodné sdílím s jinými lidmi. Bůh tedy používá prostředky, jako třeba déšť nebo lék osoby nebo tzv. nahodilosti atd., ale není na těchto druhotných příčinách, prostředcích závislý a obejde se bez nich, je-li to Jeho vůle. Bůh není závislý na nikom a na ničem! Bůh nemusí použít žádný prostředek, protože je všechny stvořil. Může znásobit ryby, aniž by použil běžných prostředků jako jsou jikry a mlíčí. Může také osvobodit, aniž by použil jakousi armádu, a tak je tím jediným výsostným "prostředkem":

Musíme si uvědomit, že všechny prostředky, druhotné příčiny nese v existenci sám Bůh Svým slovem, takže On stojí za vším. I nevěřící znají následující verš:

Boží Slovo vychází přímo z Božích úst. Je sice zprostředkováno, ale jeho původ je přímo v Bohu. Svým způsobem i chléb v konci konců vychází z Božích úst, neboť Bůh nese všechno Svým mocným Slovem. Matouš zde chtěl jenom zdůraznit, že pro věčný život, tj. opravdové spojení s Bohem nemá chléb z těsta prvotní důležitost. I když druhotnou důležitost chléb z těsta má, protože evangelium slyšíme v těle, a to je udržováno v existenci obilným chlebem.

Bůh tedy může uskutečňovat svou vůli nezprostředkovaně, bez druhotných příčin, přímo prvotní příčinou a to je On Sám. Bůh ale může působit i proti všem příčinám, jak Sám ráčí.

V přirozeném běhu Bůh používá prostředek jako třeba oheň k náhlé oxidaci, tedy zničení. Oheň je druhotná příčina. Bůh však může jít proti ohni a jeho účinky úplně potlačit. Musí je umět potlačit, jinak by byl oheň svébytný, nebo v moci někoho jiného. Boží prozřetelnost vězí v Jeho absolutní svrchovanosti nad vším co je, vždyť to drží Svým mocným slovem: