3. O Boží prozřetelnosti

Scházíme se u 3. pořadu, o Boží prozřetelnosti. Je to jistě to nejúžasnější téma. Z Boží prozřetelné svrchovanosti vychází veškeré dění a ruch v makro i mikrokosmu. Díky Své svrchovanosti nás mohl Bůh spasit smrtí Svého Syna, Jenž je druhou Boží osobou.

Boží prozřetelnost zahrnuje Boží absolutní všemohoucnost, nevystopovatelnou a nevyzpytatelnou moudrost, nekonečnou dobrotu. Boží prozřetelnost se vyjevuje a manifestuje právě tam, kde naše chápání končí. Jestliže je Bůh svrchovaný ve všem, tak ve všem. Boha nemůžeme vyloučit ani z prvního pádu Adama a Evy, jinak by neměl vše pod dozorem. Zlo však v Něm nepřebývá, a není autorem hříchu. Jeho dozor má vždy poslední slovo, a Jeho ovládající ruka je vždy nad vším děním a historií. Kdyby Bůh neměl poslední slovo, vždy, všude a ve všem, potom by se Mu některé záležitosti vymykaly z ruk. Buďme si jisti, že se mu nevymkl z rukou ani pád Adama. Kdyby byl pád Adama výsostným vítězstvím Satana, potom by to byl pro lidstvo definitivní konec. Bůh nemůže prohrát ani jednu jedinou bitvu. Bůh byl v sedle i při pádu lidstva. Poslouchejme:

Nikdo, vůbec nikdo nemůže takovou myšlenku v lidském rozumu plně pochopit. Proto tento text pokračuje následovně:

Jak se nám to v naší humanitě zdá nespravedlivé, jak rádi bychom mu poradili, jak by to měl dělat lépe. Kdybychom přece my byli Bohem, tak bychom Adamův pád, ani jiné zlo, nikdy nedopustili, víme lépe, známe přece více! Proto Boha tak obhajujeme a odtrháváme Jej od nepříjemné historie, která se nám v naší omezenosti zdá neslučitelná s Bohem, protože si nedovedeme srovnat v srdci Jeho absolutnost v celé Boží totalitě. On ale naší obhajobu nepotřebuje.

Přesto Boha nemůžeme obvinit z nespravedlnosti nebo zla, protože Písmo na mnoha místech učí, že Bůh je bez hříchu.

Světlo je realita, tma je absence světla, tedy reality. Tma nemůže ovládat. Ať Bůh udělá co udělá, tak to musí být nutně jenom správné, protože neexistuje mimo něj metr, kterým bychom Jej mohli poměřit, neexistuje mimo Něj zákon, kterým bychom Jej mohli posoudit. Jeho prozřetelnost je úplná, jako kterákoliv Boží vlastnost musí být nutně jen a jen bez omezení dokonalá. On je neomezená bytost.

Všude tam, kde právem viníme ďábla ze zla, svádění a všeho ostatního, ať se jedná o Adamův pád nebo o naše osobní pokušení, mějme vždy na paměti Boží svrchovanou prozřetelnost. Díky za ni! Bez ní bychom neměli pražádnou naději. Ta je nejlépe vykreslena v následujících verších:

Stejná historická událost je popsána na jiném místě Písma takto:

Jednou proti Izraeli vzplanul Hospodin, a podruhé proti Izraeli povstal satan. Jak to tedy je? Jediné vysvětlení potvrzené celou Biblí je, že satan je nejpilnějším Božím služebníkem, a nikdo pro Boha neudělal více práce než on. Každý, bez výjimky, je zaměstnancem Boha. Satan ovšem za svou práci nedostane korunu, ale nehlubší peklo. Jeho motivace je negativ motivace Boží a svatých spasených.

Boží prozřetelnost přesahuje cokoliv. Nebylo, není a nebude události, která by se neodvíjela pod dohledem Jeho prozřetelného zraku. Připomeňme si znovu Míkajášovo proroctví králi Achabovi:

Jak vidíme, Míkajáš prorokuje jako Jób. Jakýsi duch, možná sám satan, je Bohem vyslán, aby zmátl Achabovy proroky a ti prorokovali samé dobré vítězné zprávy, a tak jej vylákali do bitvy, v které měl padnout. Všechna lidská i andělská rozhodnutí, ať správná, dobrá, nesprávná nebo zlá jsou v Boží moci, tak jak nám to Míkajáš ukázal na příkladu krále Achaba. Bůh ovládá vše, tedy i pády. Jeho prozřetelnost je neohraničená a On je ten nejčistší bez sebemenší poskvrny. Jeho absolutní moc nad vším jej bezmezně oslavuje. I Faraóna zatvrdil, aby se oslavilo Jeho Boží Jméno! Bůh, jak víme, ve své prozřetelnosti rozhodl o ukřižování Ježíše Krista. Člověk jen svým hněvem naplnil Boží historii.

Bůh je po jistou dobu shovívavý. To vysvětluje, proč se tak často zlovolníkům daří. Písmo to dosvědčuje následujícím textem:

Jeho trpělivost s hříšnými lidmi má však meze.

Boží soud je k Jeho Slávě. Cokoliv Bůh udělá, Jej oslaví, o tom se budou pronášet slova. Bůh nemůže udělat nic nesprávně. Cokoliv, co dělá, je slavné a správné.

Nad Bohem nikdo nemůže vyhrát. Na Boha nikdo nevyzraje, i když se na chvíli může zdát, že jej Bůh nechává na pokoji. Boží mlýny pracují bez přestání.

Bůh ovládá zlé úmysly a činy padlých andělů, satana, i lidí tak, že je obrátí v dobro pro svoji slávu. On vždy sleduje jen své svaté, předustanovené záměry, tj. ty, které v konci konců vedou k Jeho Božímu království. Josefovi bratři se jej chtěli zbavit, zatím nevědomky připravili židovskému lidu útočiště.

Je to jako se satanem. Ten se chtěl zbavit Ježíše Krista usmrcením na kříži, a Bůh právě skrze Jeho smrt spasil mnohé. Jde-li stvoření proti Bohu, musí vždy prohrát. Bůh nemůže nikdy prohrát, vždy musí zvítězit. Kdyby Bůh prohrál jen jednu bitvu, nebyl by svrchovaný a prozřetelný. Je-li člověk s Bohem, vítězí, protože Bůh mu vítězství dodává. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu!

Jestliže má Bůh pod kontrolou vše co je, tak někteří namítnou, a také to tvrdí, že Bůh je původce zla, že zlo je v Něm také obsaženo, že jej stvořil, protože všecko je stvořeno Jím, že vlastně hřích začal v Něm a my jsme Jeho oběti, a tak nás, docela hodné lidi, stíhá neprávem.

Hřích a zlo vychází jenom ze stvoření, nevycházejí z Boha. Bible to učí, proto to tak je. Ano, Bible učí, že Bůh stvořil zlovolníka, nebo že uzamkl všechny k neposlušnosti, ale na druhé straně Boží prozřetelnost zaručuje, že Bůh je jenom dobrý. Bůh prozřetelně, protože do nás vidí skrz naskrz, používá naše zlé motivy k dosažení svého svatého záměru. Tento princip se vine celou Biblí.

V Bohu, neustále to opakujeme, není nejmenší tmy. On je jen světlo. On je dokonalé absolutní světlo. Kdyby do Boha pronikla i ta sebemenší tma, znamenalo by to, že ztratil světlo, protože tma je nedostatek světla. Kdyby k tomu došlo, bůh by byl proměnlivý, a tím omezený. Omezenost je neplnost, nekonečnost je plnost. Potom by přestal být Bohem. Zaposlouchejme se do dalších biblických textů.

Naše zlo, které pochází z našeho nejniternějšího srdce, má tedy původ v naší žádostivosti. Jan tento princip dále rozvíjí:

Musíme mít na zřeteli obě mince biblického učení. Neukvapujme se a nedělejme předčasné závěry, které zdánlivě vyplývají z jistých veršů, protože jiné verše naše zdánlivé a hříšné závěry rozmetají na prach.

Připomeňme si jen jeden skeptický argument. Jestliže Bůh má všechno předustanoveno, potom, podle našeho chápání, nemá smysl se namáhat, evangelizovat, modlit se atd. Uděláme fatalistický závěr. Fatalismus patří do Islámu, nikdy ne do Křesťanství. To je ta největší chyba, protože Písmo říká, abychom neustávali v modlitbách, a dále, naše poslání je jako Pavlovo:

Jistě, k víře budou přivedení jen Boží vyvolení, jenom těm efektivně sloužíme, ale naše svědectví patří nerozlučně do vyvoleného kontextu jejich záchrany, jako někdo jiný patřil do vyvoleného kontextu naší záchrany. Tak Bůh stvořil věky. Jestliže někdo zaujme fatalistickou polohu nečinnosti, ať si to prý zodpoví Bůh, co já mohu dělat, vždyť jsem jenom hříčka v Jeho rukách; tak jenom dokazuje, že nepatří do kontextu vyvolenosti, neboť písmo praví:

Vyhněme se našim falešným závěrům a rádoby omluvnému fatalismu. To není moudrost, to je vychytralost a očividná nevíra. Naše horečná činnost oslavující Boha je průvodní důkaz našeho vyvolení a tvoří s ním jeden nedílný celek, kterému se říká posvěcování.