4. O Boží prozřetelnosti

Boží prozřetelnosti nemůžeme rozumět, musíme jen věřit, že je absolutní. Pochopit Boží prozřetelnost je stejně nemyslitelné jako si umět představit nekonečno nebo nulu. To nejde, tím nás Bůh nevybavil, a dobře věděl proč! Zde nám zůstává jen víra. Připomeňme si, že víra nestojí na lidské moudrosti; víra spočívá v Boží moci:

Tak i předmět Boží prozřetelnosti musíme přijmout vírou. Někdy se nám totiž biblické verše zdají jako by si protiřečili. To je ovšem jen pohled z hlediska lidské moudrosti. Z pohledu Boží moudrosti si žádný verš ovšem neprotiřečí.

Pojďme dnes dále, abychom se trochu přiblížili Jeho prozřetelnosti:

Bůh ve své nejmoudřejší, nejspravedlivější a nejmilostivější prozřetelnosti často dopustí na určitou dobu, aby Jeho vlastní děti, ti, kteří mu patří od nepaměti, ti, kteří jsou od věčnosti zapsáni v Jeho knize života, byli různě pokoušeni nebo ponecháni na pospas svému vlastnímu zkaženému srdci. Bůh to vše dopouští, aby je potrestal buď za jejich hřích, nebo aby jim odhalil, aby si uvědomili, jak hluboká je jejich zkaženost a jak je zákeřné jejich vlastní srdce! Ten, kdo si toto uvědomí, ten nalézá pokoru.

Kdyby Bůh nevychovával tímto způsobem své děti, zpychli bychom. Člověk zůstává hříšným člověkem i po spasení. Pavel bojoval se svým tělem, které jej navádělo doslovně ke zlu. Podívejte do sedmé kapitoly Římanům, kde říká, že když chce činit dobro, má v dosahu jen zlo! To, že konáme dobro, je jenom proto, že jsme Jeho dílo v Kristu Ježíši; a jen On nám připravil dobré skutky, protože bez Něho nemůžeme dělat nic. Nezapomeňme nikdy děkovat za to, že jsme přešli ulici, že jsme neměli nehodu, že máme co jíst, že nám funguje třeba močový měchýř, že je kolem nás vzduch. Nic není samo sebou. Vůbec nic!

Chcete poznat, kdo jste? Jak se zachováte v krizové situaci? Bůh opustil Chizkijáše, a ten se poznal:

Vždy, když se modlím:

Tak děkuji Bohu, že jsem nemusel procházet v životě zatím žádnými obzvláště bolestivými pokušeními, které by na mne uvalil pod Boží kontrolou ten Zlý! Bůh nemůže pokoušet! Tak je psáno! Tahle práce náleží tomu Zlému, a ten Zlý je pod absolutní svrchovanou kontrolou Boží. V překladu Nové smlouvy je výslovně napsáno - ale vysvoboď nás od toho Zlého (velké Z). Zde ani nejde o nějaké všeobecné zlo, ale o osobu toho Zlého, protože je to on, ten Zlý, kdo nás pokouší. Osvobodit od toho Zlého nás může jenom Bůh, protože jen On jej ovládá - nikdo jiný. V Bibli je dost důkazů, především v knize Jób. Tento princip Boží prozřetelnosti vystupuje obzvláště očividně v následujících dvou veršů:

Nečistou práci podnícení vyvoleného a milovaného Božího dítěte Davida však neprovedl již Bůh, ale satan.

Tak to vždy funguje! Bůh má ve všem první a poslední slovo. Jinak by nebyl alfa a omega! Kde je hřích, tam je Bůh, ale nikdy není součástí toho hříchu. Princip je jednoduchý a největší. Kde se cokoliv děje ve světě neviditelném i viditelném, tam je Bůh. Nic se bez Něho nepohne! Jenom si představme, že by nebyl tam, kde se děje hrůza - to by potom byla teprv hrůza, kdyby u ní nebyl! On musí vidět a řídit vše, kdyby neviděl a neřídil, potom bychom o žádné Boží prozřetelnosti nemohli ani mluvit.

Bůh toto vše činí proto, aby ve svých dětech utužil závislost na Sobě Samém. Pamatujme - bez Něho nemůžeme Nic! Prvním úkolem křesťana je oslavovat Boha. Kdyby nám dal vše, jistě bychom Jej neoslavovali. Podívejme se na Pavla. Ať je naším příkladem:

Každý pravý Boží služebník, podobně jako Pavel, má jistý osten. Bůh ve Své prozřetelnosti své děti vychovává. Jeho děti se učí žít v závislosti na Bohu. Nikdo není svébytný. Nic nemáme ze sebe. Je to On, kdo nás obklopuje vzduchem, abychom se neudusili. Je to On, kdo udržuje náš tělesný chod, náš metabolismus. Je to On, kdo udržuje náš duchovní metabolismus. Nedivme se potom, že nás vychovává. Je to naše příprava na věčnost:

Ti, kteří nejsou Božími lidmi, takovou výchovou jako má Boží lid, neprocházejí. Zdá se mi, že bychom si měli přečíst celý 73. žalm. Tam jasně vidíme, že právě Boží děti to často nemají tak snadné jako svévolníci. Znám osobně tolik lidí, kteří milují Boha a jejich životy jsou samá zkouška. Člověk, který miluje Boha, který je Jeho vyvolený, nemusí nutně mít ustláno na růžích. Bůh jeho stav dopouští ke konečnému blahu Svých dětí, protože ... všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Tak tedy, zde je 73. žalm:

Nebo se podívejme na apoštola Petra, jak ten byl zkoušen! Tato zkouška také přišla od Boha, neboť On je jediný svrchovaný v pravém slova smyslu.

Proč Bůh Petra takto zkoušel? Proč jej postavil do situace, v které se Petr obával o svůj život? Kolikrát si říkám. Obstál bych, kdyby na mne někdo vytáhl jenom kombinačky a pohrozil mi, že mi vytrhá nehty, jestliže se budu hlásit k Pánu Ježíši Kristu? Jak bychom obstáli? To je to - neuveď nás v pokušení... Bůh chce, abychom se k němu přimkli. Bůh chce, abychom se rozplakali, když na Něj zapomeneme. Tyto zkoušky jsou k našemu dobru. Zkoušky jsou jako tmel. Stmelí nás s Bohem. Jób byl stmelen s Bohem víc než kdykoliv předtím, když prošel zkouškou, kterou ve své prozřetelnosti na Něj přivodil Bůh. To neznamená, že o takovou zkoušku stojím. Všechny zkoušky posvěcují, oddělují Boží děti ke svatým posláním. Petrovo poslání bylo jedno z nejsvatějších:

Toto je poslání, které stojí za to! Ovšem, Bůh srdce změkčuje, oči otvírá, Bůh také ve Své prozřetelnosti srdce zatvrzuje a oči oslepuje. Stále musíme chápat Boha jako alfu a omegu. On nemůže být vyloučen z ničeho a v žádném případě!