5. O Boží prozřetelnosti

Scházíme se již u 5. pořadu o Boží prozřetelnosti. Jak říkám, je to nejúžasnější téma. Nelze je rozumem obsáhnout. Zde veškerá racionalita a rozumovost končí. Smiřme se s tím, že nemusíme a nemůžeme všechno pochopit, jak bychom si ve svém rádoby svrchovaném humanismu přáli. Vím, o čem mluvím. Sám jsem se snažil pochopit vše rozumem, ale nejde to. Potom bychom nemohli hovořit o víře. Nemohu než citovat:

Bože, dej nám dostatek moudrosti a soudnosti, abychom se spoléhali na Tvoje Slovo. Abychom svým podrobením se Tvé svrchovanosti Tebe oslavovali. Abychom ve svém srdci sami ustupovali do pozadí a Ty jsi v našem srdci vystupoval do popředí. Vyzbroj nás, abychom neprosazovali svoje chápání, ale aby námi prostoupil Tvůj Duch svatý a odhalil nám Tvoje tajemství, která může chápat jen Tvůj novězrozený člověk. Děkujeme Ti za všechno, především za Pána Ježíše Krista, který zemřel za náš hřích na kříži. Amen!

Pokračujme dnes s Boží prozřetelností. Posledně jsme se zmínili, že Bůh ve Své prozřetelnosti srdce změkčuje i zaslepuje. Je to Bůh, kdo dává oči, aby viděly nebo neviděly, a uši, aby slyšely nebo neslyšely. Podívejme se na ty, kteří poznali Boha, ale nevzdali Mu čest, proto je jejich myšlení zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě, stali se, jak Bible doslova říká - blázny.

Bůh je dal na pospas jejich zvrácené mysli. On je ve své prozřetelnosti ponechal, aby se sytili sami sebou. Všichni máme zvrácenou mysl. Není ani jeden, kdo by hledal Boha. Jak přenesmírná je Boží láska a prozřetelnost, že neponechal všechny na pospas! Tento princip můžeme dobře pochopit z následujících veršů:

Je to tedy Bůh, kdo ve své vševědoucí prozřetelnosti způsobuje, že někteří lidé nemyslí, neslyší a nevidí. Tento princip je v Bibli potvrzen na mnoha místech. Nejzajímavější je ta skutečnost, že někdy lidé neslyší a nevidí, i když jsou svědky očividných zázraků:

Na světě jsou lidé, které nepřesvědčí ani to, co vidí. Nevíra tedy není intelektuální rozumový problém, nýbrž mravní problém. Jsou i případy, že Bůh nevěřícím, těm, kteří nejsou Jeho, vezme i to, co mají:

To je ten všeobecný princip kladného i negativního zúročování. Kdo zná Krista, bude chtít vědět o něm více; a čím více o něm ví, tím více mu bude dáno. Znalosti kupí znalosti, peníze kupí peníze, láska kupí lásku atd. V opačném případě to však platí také. Čím méně vím, tím více budu průběžně zaostávat. Čím mám méně lásky, tím méně budu milovat. Čím víc se budu Bohu vzpírat, tím víc se bude ode mne vzdalovat, tím tvrdší bude mít srdce atd.

V předešlém příkladu jsme se přesvědčili, že Hospodin těm, co se od Něho vzdalují, dává zpupné srdce. Neboli, bude jim vzato i to, co mají! Bůh ve Své prozřetelnosti ponechává ty, kteří se mu vzdalují, jejich vlastním plánům. To je vždy ta největší katastrofa, když se člověk sytí svými záměry:

Bůh tyto, a jim podobné lidi, ponechává na pospas vykonavateli zla, totiž Satanovi, kterého dokonale, svrchovaně a prozřetelně ovládá. Vím, zní to středověce, ale tak je to napsané v Božím slově:

To je to negativní zúročování. Je to Bůh, kdo je vydává do moci klamu. Když přemýšlím nad takovými verši, tak mi přichází vždy na mysl argumenty, kterými jsem někdy bombardován nevěřícími. Ti argumentují asi takto: "Kdyby uvěřil v zástupnou oběť Ježíše Krista Hitler nebo Stalin - byl by spasen?" Na to musím odpovědět: "Technicky ano; kdyby tito hrůzovládci uvěřili, spaseni by byli." To je to, co nevěřící chce slyšet. Na to hned prohlásí: "Tak s takovým Bohem nechci mít nic společného!" Jenže zapomíná na absolutní svrchovanou prozřetelnost našeho Boha. Konečné slovo, koho do svého království vpustí, má totiž On, z jednoduchého důvodu, je totiž alfa a omega všeho co je, tedy i Stalina a Hitlera. To je nesmírně uklidňující. Kdyby rozhodnutí spočívalo svrchovaně na Hitlerovi nebo Stalinovi, tak by byl Bůh bezmocný. A s takovým Bohem bych osobně také nechtěl mít nic společného, jako ti nevěřící, kteří vidí Hitlera a Stalina jako svébytné oddělené osoby, které na nikom nezávisí. Jenže oni nejsou svébytní, nikdo, kromě Boha, není svébytný. Je to Bůh, kdo srdce zatvrzuje a obměkčuje, protože do všeho vidí. Bůh zajisté tyto dva zlosyny vydal do moci klamu. On chyby nedělá. Když se pro něco rozhodne, je to správné, protože to nikdo nad ním nemůže posoudit. On nespravedlivost činit nemůže už jen ze své definice. Tento Boží obměkčující a zatvrzující princip se opakuje na mnoha místech. Klasický případ je egyptský faraón:

Nebo další příklad dokonce ukazuje, že faraónovi bylo pověděeno, kdo vše působí, a kdo zatvrzuje jeho srdce. Stejně to nepomohlo:

Stojí za povšimnutí si uvědomit, že stejný prostředník, který obměkčuje, může také zatvrzovat! Takovým prostředkem je například církev. Kristus svoji církev používá nejenom k zvěstování evangelia, ale i k zatvrzování nevěřících.

Církev, totiž věřící, v tomto obraze vydávají vůni. Tvoří kolem sebe jistou atmosféru, když dovolíte. Je to jejich chování, svědectví atd. Měli bychom být klidní, vše je pod Boží kontrolou. Jestliže naše svědectví evangelia někoho pobouří, nebo dokonce zatvrdí, tak je to také naše funkce daná Bohem. Nemůžeme propadat iluzím, že jsme jenom vůní životadárnou a potom neutrální bez zápachu. Jsme totiž i vůní smrtonosnou. Tak jsme to přece doslovně právě četli v Písmu! Bůh nemůže nikdy prohrát. Je to totiž On a ne my, kdo rozhoduje, pro koho jakou vůní jsme. Naší věcí je vonět, naší věcí není, jak komu voníme nebo nevoníme - to je věc Boží prozřetelnosti.

Dalším prostředníkem, který srdce obměkčuje i zatvrzuje, je sám Hospodin Bůh:

Co platí ve Starém zákonu o Bohu, to platí v Novém zákonu o Ježíši Kristu, protože v Něm přebývá veškerá plnost Božství. Petr o Kristu také hovoří jako o kameni.

Stejný Bůh-Otec, stejný Bůh-Syn mají současně obě funkce. Pro jedny spásnou, pro druhé zatracující. Všimněme si, že ti, kdo přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - byli k tomu také určeni.

Boží absolutní prozřetelnost všeobecně dosahuje veškeré Jeho stvoření. Každého člověka, každého tvora. Ovšem, Jeho prozřetelnost obzvláště pečuje o Jeho svatý lid.

Další verš je velmi často citován. Po prvé jsem si uvědomil jeho váhu, když jsem byl na přednášce již tehdy staršího vyzrálého manželského páru amerických misionářů, který strávil čtyři roky během 2. světové války v japonském koncentračním táboře na Filipínách. Nejprve si ten verš přečtěme:

Tito misionáři nám řekli, že tento verš je udržoval naživu. Když v podstatě umírali hladem, tak se navzájem zdravili heslem "osm dvacet osm". I číslovky se mohou stát významným pozdravem. Dále si znovu musíme povšimnout, že ti, kdo milují Boha, jsou povoláni podle Jeho rozhodnutí! Ti, kdo jsou Boží, kteří Bohu náležejí, jsou zvláštní lid. Nezáleží, zda jeho lid žil před příchodem Pána Ježíše Krista, nebo po příchodu. Bůh se vzdává jedněch, aby získal svůj lid.

K potomstvu Izraele patří jistě i dnešní církev. Vždyť potomkem Abrahámovým jsou synové víry. Bůh kvůli svým vyvoleným srazí mnohé lidi a národy, jak jsme právě četli, aby Jeho Izrael, Jeho církev žila.

Bůh je prozřetelný! Opravdu do všeho vidí, vždyť všechno nese Svým mocným slovem. Jenom Mu neodporujme. Nemusí se nám všechno líbit, ale přesto Jej poslechněme a věřme Mu. Ten kdo řekne půjdu a nejde, ten Jej neposlouchá. Ten, který řekne nepůjdu a jde, ten Jej poslouchá.