1. O pádu, hříchu a trestu

Budeme si povídat o lidském pádu, hříchu a trestu. Nesnažme se vše pochopit, není to možné. Omezená bytost není schopna pochopit neomezenou. Boží mysl je nepojmutelná, nevyzpytatelná, a Jeho kroky jsou nevystopovatelné. Pokořme se, a vezměme vše, jak Duch svatý zaznamenal. Nesnažme se vmontovat do následujících biblických veršů nějakou naši logiku. Naše logika funguje jenom v omezeném prostředí času, prostoru a hmoty. Takže začínáme.

Nejtěžší otázkou teologie je pád stvoření, andělů i člověka. Ani nevím, proč se do této otázky pouštím, ale musím si odpovědět. Musím odpovědět všem vám, kteří tuto otázku neustále kladete. Než si ale odpovíme, jak je to s lidským pádem, musíme si nejprve povědět trochu obšírněji o věčném Božím záměru, nebo-li plánu.

A. Bůh má od věčnosti k věčnosti, ve svém nepřístupném světle, mimo časoprostorové hmotné stvoření, nezměnitelný nadekretovaný, tedy ustanovený záměr, nebo-li plán pro veškeré viditelné i neviditelné, živé i neživé stvoření.

1. Jeho nadekretované ustanovené plány jsou věčné.

To jasně podtrhuje mnoho veršů. Boží chápání a znalost jsou věčné a vyplývají z Jeho podstaty absolutně vševědoucího Boha. Následující verš je jednoznačně výmluvný:

Celá historie, celá pravda, celá realita je nadekretována Bohem v monolitním neměnném bloku. Proto je neměnný, proto je přirovnán ke skále, proto pro Něho neexistují žádná překvapení ani novinky. Nic pro Něho není ani staré, ani nové, vše z Jeho pohledu je, protože to tak ustanovil ve Své nekonečné moudrosti - co se mi líbí, uskutečním.

Nebo další verš:

Bůh vše uskutečňuje svou absolutní mocí. Bůh, aby se cokoliv uskutečnilo, musí to nejprve ustanovit slovem a potom musí zasáhnout a stane se to. Jeho plán, Jeho věčná vůle se materializuje, smím-li to tak říci.

To platí absolutně ve všem; i v oblasti spasení jistých jednotlivců, kteří patří od věčnosti Jemu. Tím opět nemyslíme z hlediska času, ale z hlediska ustanovení, jež neprobíhá v čase. Zde je důkaz:

...v něm (tj. v J.K.) nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. (Efezským 1,4)

Před stvořením světa žádný čas přece neběžel. On ovšem ale předchází vyvolení spasených, co se týče samotného vyvolení.

Nebo se podívejme na další krásu Božího odvěkého určení, tedy na Jeho záměr, plán, výnos, dekret nebo jak to chceme nazývat:

Svůj odvěký plán spásy svých dětí Bůh nadekretoval a vynesl před tím, než bylo cokoliv stvořeno. Znova opakuji, Bůh své výnosy nepředchází v čase, protože není v čase, ale předchází je ve výnosu samém. Zde je další z Jeho výnosů:

Stejně Bůh nadekretoval i příchod a ukřižování Pána Ježíše Krista, aby spasil Svůj lid.

Podobných veršů, které učí, že Bůh má záměr, plán, který uskuteční svojí mocí, svým zásahem je v Bibli mnoho. Bůh svébytně existuje "před" a "nad" svými výnosy, z hlediska jejich vynesení ne z hlediska času, protože Bůh neexistuje v čase. Tomu rozumíme jen teoreticky a ne prakticky. Ani jeden Boží výnos Boha nepřekvapil, a přesto je před nimi! To si představit nedovedeme. Boží výnos vyjadřuje Jeho vůli, je věčný, protože si to tak Bůh přeje, ne že by věčným musel být. Bůh činí vše podle své vůle, protože tak chce, ne proto, že tak musí.

2. Boží výnosy, Jeho dekrety jsou nezměnitelné.

Poněvadž Bůh je neměnitelný a nezměnitelný, potom i Jeho výnosy jsou nezměnitelné. Nikdo kromě Boha je nemá v moci změnit. Bůh je ale měnit nebude, protože by byl potom proměnlivý, a v důsledku toho omezený ve svých neohraničených vlastnostech. Protože Jeho moudrost je nekonečná, nemůže se "nachomýtnout" žádná nepředvídaná nahodilost, vždyť veškerý ruch, i tzv. "nahodilosti" Sám stvořil. Protože Bůh je nekonečný ve Své moci, neexistuje žádné omezení, které by Mu zabránilo, aby uskutečnil svůj nadekretovaný plán Svým absolutně jistým zásahem. Když zasáhne, jak jsme četli, stane se tak. Boží dekrety, Jeho výnosy jsou věčné a nikdo je nezmění, ani On, protože by tím popřel svoji absolutnost. Jen omezená bytost mění své záměry právě v důsledku své omezenosti. Kdo ví vše, nemusí nic měnit.

B. Boží výnosy zahrnují úplně všechno, veškeré věci, osoby, události, vše co se muselo v minulosti stát; vše co se v současnosti děje; a vše co se musí v budoucnosti stát.

Boží plán zahrnuje absolutně vše do posledního duchovního i hmotného nedělitelného kvanta. Zopakujme si biblický důkaz:

Vše, do nejposlednějšího fyzikálního a duchovního detailu je Bohu známo, vždyť to nadekretoval a udržuje to svým mocným slovem.

Vše je zahrnuto v Jeho dekretech, v Jeho záměrech. Všechno dění, ať je to hmotné, nebo nehmotné, viditelné nebo neviditelné, mravně i tělesně dobré nebo zlé. Právě vstupujeme na tenký led. Připomeňme si, že si chceme vysvětlit pád člověka. Zatím jsme si řekli, že vše je Bohem na věčnosti určeno. Vše je určeno, všechny akce člověka; i dobré skutky Jeho lidu:

To platí i o zlých skutcích člověka. Ano, Bible to jasně učí. Nemusíme Boha ochraňovat, ten dělá jen dobro. Ještě k tomu dojdeme:

Pamatujme, že Boží cíl je vždy jenom dobrý, a nemůže být jiný. Stejně tak na věčnosti nadekretoval zlo zel - totiž ukřižování Svého Syna Ježíše Krista, k tomu nejsvatějšímu cíli a záměru - totiž k záchraně mnohých!

Nic, absolutně nic se neděje nahodile, ani v Monte Carlu. Vše je Bohem nadekretováno. To nejsou mé osobní teorie. To je napsané v Bibli, v Jeho slovu. Vše je pod jeho ovládající rukou:

Každá cesta i spřažený cíl jsou v Jeho plánu stanoveny od věčnosti.

Jak dlouho žijeme, je také nadekretováno Bohem. Je to v Jeho svrchovaném rozhodnutí, jako ostatně všechno. Není to uklidňující, že nejsme v rukách náhody nebo toho Zlého?

Nebo:

Nebo:

Tolikrát jsem se v životě stěhoval ze země do země, z města do města; a kdo určil hranice mých sídel? Kdo jiný než Bůh:

Skutečnost, že hřích je předustanoven na věčnosti, nám činí potíže, a mnozí z nás mají problém s celým učením o Božích dekretech, výnosech atd. Lidé raději obětují Boží svrchovanost, jen aby Boha "ochránili". Nekonečný svatý Bůh ale ochranu Své svatosti od omezeného hříšného člověka vůbec nepotřebuje. To si musíme uvědomit. Popřením Jeho absolutní svrchovanosti i nad hříchem a zlem dosáhneme jenom toho, že z Boha uděláme omezenou bytost, která vládne jen nad resortem dobra. Žádná teologie by mne více nevyděsila než tato! Vždyť je to Bůh a ne ďábel, kdo má klíče od pekla. Chci, aby zlo spoutával Bůh a ne ďábel!

Musíme pochopit, že Boží věčné výnosy jsou jenom dobré a positivní, i když se některé týkají hříchu a zla, protože, podle biblické definice, Boží věčný výnos má vždy věčný svatý záměr - vše spěje k Jeho dokonalému království. Materializace Božího svatého výnosu však již může mít charakter dopuštění, ne činění zla. Bůh nikdy není aktivně činný v lidském hříchu. Je to jenom člověk, kdo hřeší, nikdy ne Bůh. Proto je člověk zodpovědný za motivy svého zlého jednání.

Bůh nadekretoval ukřižování Ježíše Krista. Toto Jeho ustanovení, ač zahrnuje hřích, bylo veskrze dobré, protože spasí mnohé. Člověk, totiž jeho hříšný motiv, Boží předustanovení uskutečnil. Nikdo nemůže být souzen za to, že ukřižoval Krista - ukřižování ustanovil sám Bůh. Ale všichni zúčastnění budou odsouzení za to, proč jej ukřižovali. Hitler nebude souzen, že napadl SSSR, ale bude souzen, proč jej napadl. Hitler vykonával jen Boží výnos. Tak to platí ve všem.

Bůh je vždy tam, kde se cokoliv děje, tedy kde se děje i hřích, ale nikdy není součástí, činitelem nebo agentem hříchu.

V Bohu není nejmenší tmy. On je jen dobrý.

Z Bible víme, že Faraónovi Bůh zatvrdil srdce, ale také víme, že Faraón si zatvrdil své srdce sám. Tuto historickou událost Pavel používá jako ilustraci biblické doktríny zatracení. Přečtěme si ji přímo z dopisu Římanům:

Devětkrát se dočteme v 2. Mojžíšově knize, že to byl Bůh, kdo zatvrdil srdce faraónovi a Egypťanům. Jak těmto a jim podobným veršům máme rozumět, když jsou pro náš sluch až neuvěřitelně "kruté". Což si Bůh s námi hraje jako kočka s myší? Není vůbec snadné překonat náš humanistický způsob uvažování. Našemu srdci je úplně cizí koncepce absolutní Boží svrchovanosti. Našemu humanistickému srdci je cizí koncepce našeho duchovního žebráctví. Již vidím, že v dnešním pořadu tento problém nedokončíme. Myslím, že je to tak dobře, protože dnes jsme toho k přemýšlení a modlení řekli až přespříliš.