2. O zázracích

MAJÍ ZÁZRAKY HISTORICKOU PLATNOST?

Přírodní vědy nejsou jediným oborem, který odmítá zázraky. I historici vyžadují, aby zázraky byly vyloučeny z jejich badatelské metody. Antony Flew rozvinul tuto námitku následovně:

Veškerá kritická historie je závislá na platnosti dvou pravidel:

l. Pozůstatky minulosti mohou být použity jako doklad k rekonstrukci dějin jen tehdy, jestliže předpokládáme totéž základní pravidelné chování přírody tehdy i dnes.

2. Kritický dějepisec musí užívat svoji současnou zkušenost možného a pravděpodobného jako měřítko ke zkoumání minulosti.

Víra v zázraky však odporuje oběma bodům, proto víra v zázraky je protivou kritické historie.

Dějepisec musí odmítnout všechny zázraky. Kdokoliv, kdo věří v zázraky, je naivní a nekritický ve svém myšlení. Všimněme si, tyto námitky netvrdí, že zázraky jsou nemožné, tvrdí jen, že jsou nepoznatelné jakýmkoliv objektivním studiem historie.

Podobně jako David Hume, Anthony Flew chybuje v tom, že důkazy přidává místo toho, aby je zvažoval. Nepřipouští žádné zvláštní svědectví, připouští pouze důkazy všeobecné. Tedy, cokoliv, co je běžné a opakovatelné, je uvěřitelné, ale cokoliv, co se vymyká stereotypu a je jedinečné, musí být odmítnuto. Vzato doslovně, máme věřit tomu, že žena prala v potoce, ačkoliv nemáme žádné přímé důkazy, protože je to běžné a opakovatelné. Měli bychom však odmítnout objevení Ameriky Kolumbem, protože to není všeobecný a opakovatelný jev, přestože přímých důkazů je dostatek.

Flew neudělal nic jiného než použil Humeovy vývody, které jsme si probrali minule, na historii. Co je běžné, to platí, a zkušeností si moudrý člověk utváří světonázor. Co se vymyká statistické pravděpodobnosti, se musí odmítnout. Výhru v tutovce by však určitě neodmítl, ačkoliv se normálu také vymyká. Rozumní lidé přece nemohou odmítnou neobyčejné události. Podívejme se do Bible, jak Petr popisuje uniformní myšlení lidí těsně před 2. Kristovým příchodem:

Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2. Petrův 3:3-7)

Tento záznam však musí být odmítnut, protože potopa celého světa je dnes nepravděpodobná, proto historicky prý neplatná. Uniformní pozvolnost dala povstat také evoluční domněnce.

Zamyslíme-li se nad Flewovými závěry, hned uvidíme, že zkoumání zázraků právě historickým bádáním odstraňuje předpojatost, kterou dnešní věda trpí, a zavírá dveře k zvážení faktů. Zázraky popsané v Bibli jsou stejně otevřené kritickému historickému bádání jako jakýkoliv jiný historický záznam.

JSOU ZÁZRAKY JEN MYTOLOGIÍ?

Jeden z nejvlivnějších teologů tohoto století Rudolf Bultman řekl: Znalost člověka o světě dosáhla skrze vědu a technologii takového rozměru, že je nemožné dívat se na svět očima Nového zákona. Ve skutečnosti, těžko byste hledali někoho, kdo tak na svět pohlíží. Jediný čestný způsob, jak přednést učení Nového zákona, je svléknout jej z jeho mytologického pláště a tak uchovat pravdu, kterou uschovává.

Udržet víru bez zázraků potom můžeme jen tak, že zázraky vyplejeme jako mytologický plevel, alespoň to je to, co nám tento vlivný teolog radí. Jestliže se vžijeme do myšlení prvních křesťanů, tak prý pochopíme i okolnosti, které způsobily vznik těchto mýtů. Vykořenění mýtů z Bible nás však uvede na jinou hladinu pravdy, kterou pak můžeme přijmout vírou:

1. Mýty jsou ve své podstatě více než objektivní pravda.

2. Co ale není objektivní, nemůže být součástí ověřitelného časo-prostorového světa.

3. Proto zázraky, mýty, nepatří do objektivního časo-prostorového světa.

Tyto vývody nejen že odstraňují víru v zázraky, ale navíc znemožňují ověření, zda-li jsou zázraky platné či neplatné. Jsou Bultmanovy námitky udržitelné? Jsou zázraky jen mýtem?

Nejprve, co nedává vůbec smysl: Jestliže je nějaká událost více než objektivní, více faktická, tak to neznamená, že musí být méně historická, jak Bultman tvrdí. Právě naopak. Jestliže jsou zázraky více než objektivní pravdou, a více faktické, potom musí být o to více objektivními událostmi proběhnutými historicky v prostoru a čase.

Dále, Bultman předem udělal závěr, že zázraky nemohou existovat. Jistě by učinil tentýž závěr bez ohledu na důkazy. O zázracích tento teolog hovoří, že jsou neuvěřitelné, nerozumné, nemožné, nesmyslné, nepředstavitelné, a nesnesitelné. Takto nehovoří člověk, který je otevřen k zvážení důkazů. Tohle je jazyk člověka, který nechce být zmaten fakty.

Jenom objektivní a historické jevy, zázraky, se dají ověřit a padělat. Jenom skutečný objektivní úkaz může být předmětem vědeckého bádání. Jestliže však jisté jevy nebo zázraky nejsou objektivní a historické, potom jsou neověřitelné a nepadělatelné. Nemůžeme potom ani dokázat, že jsou, nebo že se staly, ale nikdo je také nemůže vyvrátit. Tohle se hodí mnohým křesťanům, protože když se něco nedá ani dokázat, ani vyvrátit, (třeba, jak se domnívají, zázrak nebo existenci Boha) tak se dále nenamáhají s obhajobou své víry a nabádají druhé k jednoduché víře ze srdce a bez důkazů. Kdyby se však narodili v Turecku, byli by ze srdce jednoduše věřícími křesťany nebo muslimy? Obávám se, že muslimy! Věřit slepě se dá čemukoliv. Zde však tyto křesťany Flewova argumentace pokládá na lopatky, protože jsou-li Bůh nebo zázrak nedokazatelní a nevyvratitelní, tak objektivně neexistují.

Jednoduše řečeno. Kdyby nějaká víra nemohla být nikdy, za žádných okolností zneplatněna, jak bychom potom mohli říci, že je skutečně pravdivá? To by totiž opustila rámec platnosti a neplatnosti a byla by jen osobním názorem. Například teologovi Bultmanovi bychom mohli dodat mrtvé tělo Ježíše Krista, a tento důkaz by nezneplatnil, neotřásl jeho víru v Kristovo zmrtvýchvstání, což je absurdní. Naše víra musí být teoreticky zneplatnitelná, aby byla pravá. Pavel to potvrdil:

Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, (1. Korintským 15:17)

Pavel ukázal možnost zneplatnění naší víry, aby nás ujistil, že naše víra je platná a pravdivá. Naše náboženské pokusy uchránit Křesťanství před zneplatněním moderní filosofií a vědou nás zanechává s prázdnou vírou, s vírou v náboženství, které nám zabraňuje, abychom nazývali Bibli a naši víru se vším všudy pravdou. Zneplatnění je náš přítel, nedokazatelnost náš nepřítel.

JSOU ZÁZRAKY URČITELNÉ?

Mnohá, přemnohá náboženství tvrdí, že byla dokázána a potvrzena zázraky. Mojžíšova hůl se proměnila v hada v Judaismu; Ježíš Kristus byl panensky počat v křesťanství; Mohammed v Islámu pohnul horou; a hinduističtí guruové tvrdí, že se mohou sami i s jinými vznášet. Některé panteistické skupiny prohlašují, že provozují zázraky na denním pořádku. Novověký prorok Benjamin Creme prohlásil, že Kristův duch dnes zmocňuje všechny, kdo Krista následují. A je to právě tato síla, která jim umožňuje činit zázraky esoterického nebo duchovního uzdravování denně a po celém světě.

A abychom vše ještě zkomplikovali, mnoho křesťanů tvrdí téměř totéž. Slovo zázrak chápe skoro každý tak trochu po svém. Pro někoho je zázrak narození dítěte, pro jiného, že letí letadlo.

Jak rozeznáme, co je opravdu zázračné, a co není? Je možné definovat zázrak tak, že všechny padělky a neobvyklé jevy by byly vyloučeny z definice? Největší zkreslení týkající se definice zázraku přichází z panteistického hnutí Nový věk. Panteisté totiž tvrdí, že Bůh neexistuje mimo vesmír. Proto všichni souhlasí, že všechny jevy ve vesmíru mají přirozenou podstatu. Nadpřirozeného pro panteistu nemůže být nic, protože nad přírodou nic není. Vesmír je bůh a bůh je vesmír se vším, co v něm je. Ježíš prý ve vodnářském evangeliu říká, že všechny záležitosti mají kořeny v přírodních zákonech. I Christian Science, křesťanská věda, říká, že zázrak je božsky přirozený, ale musí být pochopen lidsky, je to jen fenomén vědy. Místo aby panteisté prohlásili, že zázraky neexistují, protože je vše jen přirozený zákon, tak předefinují zázrak na manipulaci přirozeného zákona. Panteisté se dokonce pokusili zahrnout vyšší fyziku do svého pracovního rámce, aby vysvětlili nadnormálno. Vynikající ruský fyzik Capra napsal knihu Tao fyziky, což je panteistické učení, že hmota je ve svém jádru mystická.

Základní jednotnost vesmíru není pouze ústřední podstatou mystické zkušenosti, ale nejdůležitějším objevem moderní fyziky. Tato jednotnost se stává zřetelnější tím více, čím hlouběji pronikáme do subatomického světa.

Tato vesmírná jednotnost, ne všemocný Bůh stojící mimo vesmír, je zdrojem všech panteistických zázraků, které nejsou nadpřirozené, jsou jen nadnormální.

Jistě, nadnormální jevy existují, ale ty přece nemůžeme z křesťanského pohledu nazývat zázraky! Definice biblického zázraku obsahuje tři základní prvky: moc, znamení a div. Moc zázraků přichází od Boha, který je mimo vesmír. Povaha zázraků je, že to jsou divy, které vyvolávají uctivou bázeň v těch, kdo je vidí, protože jsou úžasné. Slovo znamení nám prozrazuje důvod, účel zázraků. Tato slůvka potvrzují Boží poselství a Božího posla. Teologický rozměr této definice je, že zázraky nutně vedou k existenci Boha mimo vesmír, který do vesmíru zasahuje zvenčí právě zázraky, nadpřirozenými jevy. Z mravního hlediska, zázraky produkují jen konečné dobro, protože Bůh je dobrý. V doktrinálním rozměru nám zázraky určují pravé a falešné proroky. Teologicky, zázraky nebyly, nejsou a na tomto světě nebudou nikdy určeny k zábavě. Zázraky mají výrazný účel - oslavit Boha a nasměrovat člověka čelem k Bohu.

Panteistické zázraky však nevyhovují této biblické definici, protože jejich moc nepochází z nadpřirozena, ale z nadnormálna, protože panteistický všebůh je vesmír. Ve skutečnosti novověký autor David Spangler určil zdroj panteistických zázraků, když napsal: Kristus je stejná síla jako Lucifer, ale pohybující se ve zdánlivě opačném směru. Lucifer vchází, aby vytvořil světlo uvnitř. Kristus vychází, aby toto světlo uvolnil. Takže moc nadnormálních jevů v panteismu přichází od Lucifera, nebo Satana, přestože se nazývá Kristovým jménem, když vychází. Jednoduše řečeno, vchází do nás Satan a vychází Kristus. Satan je dodavatel a Kristus distributor světla.

Bible ale jasně učí, že Světlonoš, Lucifer, nebo Satan je nejvyšší stvořená bytost, a Kristus je nestvořený nutný Bůh. Na počátku Bůh stvořil všechno, a bylo to dobré. Jeden z andělů, Lucifer, světlonoš, byl dokonale krásný, propadl pýše, a vzbouřil se proti Bohu, chtěl se nad Boha vyvýšit a strhl sebou třetinu andělů. Tyto bytosti jsou dnes známy jako Satan a jeho andělé. )Mají neobyčejnou moc a ovládají syny neposlušnosti:

I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. (Efezským 2:1-2)

Satan je schopen se převléknout za anděla světla a jeví se, že je na Boží straně. Je to však jen převlek.

A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky! (2. Korintským 11:14)

Jak tedy rozpoznáme práci Boha od práce Satana a jeho vojska, když jsou převlečeni za svítící spravedlnost? Bible nám napovídá, kdo je a kdo není pravdivý prorok. Klíč k rozeznání, od koho moc pochází, je v rozlišení zázraků od magie. Zázraky jsou Bohem ustanovené nadpřirozené intervence zvenku z království Stvořitele. Magie je manipululace člověka člověkem za pomoci přirozených nebo superpřirozených, nadnormálních sil, které pocházejí z království stvoření. Satan a jeho družina jsou také jenom stvořené bytosti.