5. O zázracích

Posledně jsme se zabývali podvody ilusionistů a naivním nadšeneckým prorokováním v církvích. Obojí sice vyvolává oprávněný úsměv na tvářích racionálních skeptiků, ale obojí je stejně nebezpečné s ohledem na věčnost. Znovu zopakujme: Zázraky jsou Bohem ustanovené nadpřirozené intervence zvenku z království Stvořitele. Magie je manipulace člověka člověkem za pomoci přirozených nebo superpřirozených, nadnormálních sil, které pocházejí z království stvoření. Třetí kategorie nepatří ani k zázrakům, ani k magii, měla by patřit jen do království triků, ilusí a zábavy.

Tyto rádobyzázraky můžeme porovnat s totální nadřazeností biblických zázraků.

Faraonovy egyptští ilusionisté mohli imitovat Mojžíšův zázrak svými triky, které patřily svou podstatou do oblasti zábavy a kejklů, a rozhodně nepatřily do oblasti zázraků. Z počátku měli dokonce i úspěch. Poslouchejme:

Mojžíš s Áronem tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem. Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila. (Exodus 7 10-12)

Mojžíš prokázal zázrak, egyptští kouzelníci jen kejkle. Když však

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyzvi Árona: »Vztáhni svou hůl a udeř do prachu na zemi!« Stanou se z něho po celé egyptské zemi komáři." I učinili tak. Áron vztáhl ruku s holí a udeřil do prachu na zemi a na lidech i na dobytku se objevili komáři. Po celé egyptské zemi se ze všeho prachu země stali komáři.

Tak egyptští iluzionisté byli krátcí, a přiznali, že za Mojžíšovými zázraky stojí Bůh.

Když totéž chtěli učinit věštci svými kejklemi, totiž vyvést komáry, nemohli. A komáři byli na lidech i na dobytku. Věštci tedy řekli faraónovi: "Je to prst Boží." Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. (Exodus 8:12-15)

Všimněme si, že Bible zde vyvrací, že by zdroj moci egyptských kouzelníků byli démoni, nebo nějaká jiná nadpřirozená moc. Bible jen suše konstatuje, že to byly jen jejich kejkle. Sami iluzionisté okamžitě rozpoznali, že Mojžíšova znamení nejsou šprýmy, ale opravdové zásahy Bohem zvenčí.

Ježíšovy zázraky byly očividné. Uzdravoval nemocné s okamžitým účinkem, jako třeba Petrovu tchyni:

Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. (Matouš 8:14-15)

Ježíš navracel zrak, dokonale, takže jeho zázrak nikdo nemohl zpochybnit.

Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?" On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí." Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!" (Marek 8:22-26)

Ježíš uzdravil okamžitě malomocného:

Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč a nařídil mu: "Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal jim na svědectví." On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad. (Marek 1:40-45)

Kdo by odolal. Sám bych to roznesl. Proč ale nemohl Ježíš do města? Jsem přesvědčen, že hlavní důvod je, že farizejové ukládali o Ježíšův život, a obviňovali Jej, že uzdravuje ve jménu hlavního démona - Belzebula:

Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?" Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů." ... Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ... Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.(Matouš 12:22-32)

Ježíš v podstatě farizeům řekl, že jestliže popírají neoddiskutovatelný Boží zázrak, tj. uzdravení Ježíšem skrze Ducha Božího, potom jim nemohlo být odpuštěno. Tento hřích se výhradně váže k Synu člověka, proto až do Ježíšova druhého příchodu tento neprominutelný hřích nemůže být technicky spáchán.

Trochu jsme odbočili, pojďme ale k dalším Ježíšovým zázrakům. Ježíš měl moc obživit mrtvé.

Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj." Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna." Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí." Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!" Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo. (Lukáš 8:49-56)

Vím, mnohým se takový zázrak zdá neuvěřitelný. Musíme si však uvědomit, že Bůh drží vše, i naše tělo a duši a ducha pohromadě. Bez Jeho spojité, udržující, konzervační moci nad vším bytím by nic neexistovalo. Stvoření není svébytné, proto musí být jeho bytí neustále udržováno. Proto i vrácení tělesných buněk, molekul, atomů i všech ostatních nehmotných složek vnitřního člověka na jejich funkční místo pro Boha není zázrak, jako pro nás, ale přirozenost Jeho absolutní moci. Popření zázraku se dá také definovat - nepochopením naprosté Boží svrchovanosti do nejzazší podrobnosti v kterékoliv oblasti Jeho působnosti.

Podobné zázraky činil i Petr:

V Joppe žila učednice jménem Tabita, řecky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. Ale právě tehdy onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. Poněvadž Lydda je blízko Joppe, dověděli se učedníci, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s naléhavou prosbou: "Přijď rychle k nám!" Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když přišli do Joppe, zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu. Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: "Tabito, vstaň!" Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku. Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou. (Skutky 9:36-41)

Je zde však propastný rozdíl. Zatímco za Petra pracoval Bůh, za Krista nepracuje nikdo, protože Kristus je Bůh. Když vzkřísil Kristus, tak vzkřísil Kristus. Když však vzkřísil Petr, tak vzkřísil opět Kristus.

Neuvěřitelnost zázraků padá v tom momentě, když definujeme nutného Boha. Tuto problematiku jsme si však již obšírně probrali v počátečních pořadech. Svět viditelný i neviditelný se mění. Proto má počátek. Bůh je neměnný, proto počátek nemá, a proto je nutný. Nutná nezapříčiněná příčina, totiž Bůh, může, ale nemusí, do měnícího se světa jakkoliv zvenku zasáhnout. Touto definicí zázraky jsou nejenom možné, ale v podstatě nutné.

Ještě jedno uzdravení Ježíšem skrze Petra a Jana:

Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha.(Skutky 3:1-10)

Petr neuzdravoval, uzdravoval Bůh - Ježíš Kristus. Mocné činy a proroctví, činí-li je opravdový Bůh, jsou jasná a tak přesvědčivá, že obrací. Proč Petr a Jan měli moc činit zázraky? Jsem více než jist, že prvořadý cíl byl, aby lidé uvěřili v pravdu evangelia. Teprve druhořadý cíl byl pomoci postiženým. Důkazů je mnoho, zde je jen jeden:

Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle. (Židům 2:4)

Jaké svědectví? Kázání Mesiáše ukřižovaného přece!

Zázraky Ježíše Krista, ať skrze sebe nebo apoštoly patří do úplně jiné třídy než zázraky, kvazikřesťanství, pohanů, nebo iluzionistů. Jejich cílem bylo v rané církvi potvrdit evangelium, tj. ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista za hříchy světa. Nikdy tyto opravdové zázraky nebyly určeny k pobavení, jako pohybování papírkem pod převráceným akváriem, nebo jen k uzdravení nebo obživení ve prospěch postiženého. Každý opravdový zázrak, za kterým stojí spásný Bůh, vždy ukazuje na ukřižovaného Ježíše Krista.

Dále, biblická proroctví, což jsou jistě z našeho časoprostorového omezení zázraky také, jsou jedinečná v tom, že jsou velmi přesná. Aby nebyla, když Bůh žije mimo čas a tím i mimo prostor a hmotu. Nezdá se vám teď, že z Jeho hlediska vlastně zázraky neexistují? Nezdá se vám teď, že díky naší omezenosti a proměnlivosti zázraky existovat musí? Proroctví není jen možnost, proroctví je nutnost!

Podívejme se jen na některá, a jak se vyplnila. Nebiblické předpovědi jsou zamlžené a často neplatné.

Micheáš předpověděl místo narození Ježíše Krista asi 700 let před tím, než se Kristus skutečně narodil:

A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Micheáš 5:1)

Micheáš předpověděl, že Bůh v podobě Syna člověka, vládce Izraele, se narodí v Betlémě. Jeho původ je odpradávna ode dnů věčných.

Daniel předpověděl Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma na den a to 538 let předem. Předpověděl i zničení Jeruzaléma:

Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých. Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby. Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení.(Daniel 9:24-26)

Ježíš předpověděl svoje zavržení a zmrtvýchvstání:

A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. (Marek 8:31)

Starozákonní proroci a Ježíš předpověděli tolik podrobností týkajících se Ježíšovy služby zde na zemi. Tolik proroctví bylo vyřčeno na adresu židů, pohanů, tolik proroctví o nebi a pekle. A o tom všem si budeme povídat, dokud nám Pán Bůh dovolí.