2. Barnabáš

Posledně jsme si řekli o Barnabášovi jako o dárci a zastánci. Takže,

Za třetí se podívejme na Barnabáše jako na učitele.

Zpráva o tom se dostala k sluchu církve v Jeruzalémě a bratři poslali do Antiochie Barnabáše. Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni. Byl to muž dobrý, plný Ducha svatého a víry, a tak bylo mnoho lidí přivedeno k Pánu. (Sk 11,22-24)

Tyto verše obsahují nejdelší a nejdetailnější popis Barnabáše. Církev v Antiochii začala evangelizovat řecké pohany ve velkém, a proto jeruzalémská církev poslala do Antiochie jednoho ze svých nejlepších členů. Koho jiného než Barnabáše! Dorazil do Antiochie jako inspektor, aby zjistil, jak antiošská evangelizační exploze pokračuje, aby ji usměrnil a dal jí správný apoštolský základ.

Barnabáš vedl církev tak, aby dosáhla co nejvíce pohanů, aby se co nejvíce lidí odvrátilo od světa k Bohu. Ale evangelizace není pouze k tomu, aby byli lidé spaseni. Evalgelizací totiž začíná správný vztah k Bohu.

Vzpomínám si, když jsem se jako začínající křesťan dělil o evangelium s nevěřícími, měl jsem na mysli, aby byli spaseni a nebyli zatraceni v pekle. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomil, že první důvod, proč evangelizujeme je Bůh a teprve druhý důvod je člověk. Boží sláva má větší hodnotu než sláva spaseného člověka. Vždyť sláva spaseného je funkcí a vyplývá ze slávy Boží. Sláva Boží je prvotní. Proto Ježíš zdůrazňoval, že první přikázání je milovat Boha a druhé milovat člověka.

Nový příbuzenský vztah k Bohu vyžaduje udělat si čas pro ostatní. A Barnabáš přijel do Antiochie povzbudit nové věřící právě v tomto novém příbuzenském vztahu. Barnabáš povzbuzoval křesťany, aby zůstali věrni celým svým srdcem jedinému pravdivému Bohu a tím jej oslavili. Jenom to shromáždění, které má na mysli na prvním místě Boží slávu, může prosperovat ve svém evangelizačním úsilí. Evangelizace pro samotnou evangelizaci nebude nikdy účinná. Vezměme si příklad z Barnabáše. Ten zajásal nad spasenými, ale obratem je povzbudil, aby kráčeli těsně při Bohu.

Budeme-li povzbuzovat druhé v setrvání v Bohu, tak utvrdíme i sami sebe, že žijeme v blízkosti Boha. V Boží blízkosti naše osobní problémy mizí. Já vím, snadněji se to říká než plní. Sám se nutím do akcí, které by měly být pro mne jako křesťana radostí a samozřejmostí. Přesto se naučme umění povzbuzovat naše bratry a sestry. Barnabáš je naším vzorem. Trénujme se Božím duchem v překonávání sami sebe.

A za čtvrté se podívejme na Barnabáše jako smiřovatele.

Častokrát si myslíme, ač jsme věřící bibličtí křesťané, že křesťané naplněni Duchem svatým jsou svatoušci a nikdy se nerozhašteří. Naše denní zkušenost a Bible jsou však nesmiřitelně realistické. Pavel, jenž byl Barnabášem uveden mezi apoštoly, měl s Barnabášem velmi rozdílný názor na Marka. Barnabáš a Marek byli bratranci a cestovali společně s Pavlem.

Když Barnabáš a Saul (Pavel) splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana zvaného Marek. (Sk 12,25)

Tato trojice, Marek, Barnabáš a Pavel se museli vzájemně velmi dobře znát. Přečtěme si, co se odehrálo mezi těmito kamarády, bratry v Kristu.

Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: "Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří. Barnabáš chtěl také vzít Jana Marka. Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfilii a v práci s nimi nepokračoval. Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr. (Sk 15,36-39)

Vidíte, přátelé, a trojice věřících, tedy spíš Pavel s Barnabášem se nepohodli a došlo k roztržce nebo kompromisu. Bratranci Barnabáš s Markem se plavili na Kypr a Pavel se Silasem se vydali do Sýrie a Kalikie posilovat církve.

Tato příhoda nám dává dvojí ponaučení: Zůstaňme nejprve u Marka. Barnabášův čin jej povzbudil natolik, že se z něj stal opravdu pracující apoštol, jenž vytrval až do konce, a zanechal nám jednu biblickou knihu. Měli bychom vůbec Markovo evangelium, kdyby jej Barnabáš nepodržel v kritické chvíli?

A poučení z Pavlovy strany? To musela být pro něj lekce! Vždyť mu Barnabáš nastavil zrcadlo. Když byl Pavel odmítnut apoštoly, Barnabáš ho podržel, povzbudil a vyzvedl mezi apoštoly, kteří jej nakonec přijali. Tak mne napadá, co si Pavel myslel, když se Barnabáš zastal Marka? Vždyť Pavel jednal vůči Markovi stejně nedůvěřivě jako apoštolové jednali vůči němu samotnému. Co si Pavel myslel, když po roztržce promýšlel celou situaci? Musel vidět podobnost ne čistě náhodnou. A v obou případech to byl Barnabáš, který vytáhl odmítnutého nad vodu. A výsledek této Barnabášovy lekce?

Pozdravuje vás můj (tj. Pavlův) spoluvězeň Aristarchos, a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste již dostali pokyny. Až k vám přijde (tj. Marek), přijměte ho. (Kol 4,10)

Zde se už Pavel neohrazuje proti Markovi. Z Pavla se stal zastánce Marka. Pavel byl dotvořen Barnabášovým příkladem. Pavel dává pokyny, aby kolosští Marka přijali, ačkoliv jej sám kdysi nechtěl vzít na evangelizační cestu.

Takže, posluchači, vidíme, jak tato roztržka posloužila Markovi, Pavlovi a Barnabáš určitě musel mít z této situace požehnání také. Ovšem nejvíce posloužila tato roztržka Bohu. Bůh z každé situace vytěží maximum pro své království. Tím, že se kamarádi rozešli, Bůh mohl obdělávat dvě vinice. Jednu na Kypru Barnabášem a Markem, druhou v Sýrii a Kalikii, Pavlem a Silasem. Tak mi to, moji milí, nějak připomíná i naši službu.

Buďme smířliví, buďme zastánci, buďme jako Barnabáš. Tak nemnoho a zároveň mnoho nám Bible říká o tomto neobyčejném člověku. Barnabáš skutečně znamená syn povzbuzení.

A tak mě napadá souběžnost s duševním zdravím našeho nového Česka. Mnozí máme břevno ve vlastním oku a kritizujeme třísku v oku souseda. Jestliže někdo zklamal kvůli své naivitě, přidržte jej. Všichni jsme hnilobní. Zamezme, aby se hnilobný rozklad zrychloval.

Kdyby Barnabáš nepřidržel Marka, byla by obdělána jenom jedna vinice místo dvou. Marek by patrně zahořkl, a snad by ani nenapsal svoje evangelium. Pavel by si neuvědomil svou chybu, a Barnabáš by se patrně stal apatickým. Mějme dostatek citu, abychom rozpoznali, zda-li přidržujeme profesionálního zločince nebo slepce, který neviděl v důsledku svého naivního idealismu. Povzbuďme se navzájem důvěrou a láskou. Barnabáš nám ukázal cestu. Ať se naše země dostane z klepet nedůvěry. Vím, že bez obrácení, bez pokání, bez osobního přijetí Krista se u nás nic dlouhodobě nezmění. Naše naděje leží pouze v Kristu, ne v náboženství. Naše naděje nemůže vězet v člověku, ať je sebelepší. Pouze tvrdé a odolné cihly mohou být svázány v pevný dům. Každý z nás je jednou cihličkou. A my můžeme být zpevněni uvnitř, v hlubinách naší duše pouze Bohem. Proměňme naši vlast tím, že každý z nás začne sebou samým. Uvědomme si naši hříšnost, požádejme Boha o odpuštění skrze Krista, jenž za nás vytrpěl peklo, které všichni bez rozdílu zasluhujeme. Odvraťme se od světa a obraťme se k Bohu, našemu tvůrci a Spasiteli. A tak vám přeji to, co přál Pavel Korintským:

Ať tedy jíte, či pijete, či cokoliv jiného děláte, všechno čiňte ke slávě Boží. (1 Ko 10,3)

A až budete příště popíjet a rozumovat, otažte se: popíjím a povídám řeči ke slávě Boží? Vězte, co nečiníte ke slávě Boží, nečiníte ani ke slávě svojí ani tohoto národa, protože blahoslavený je pouze ten národ, jemuž je Hospodin Bohem.