1. Mitochondriální hodiny |
Hned úvodem bych chtěla poděkovat všem posluchačům za milé dopisy a zájem o křesťanské vysílání. Jeden z posluchačů mi poslal velice zajímavý článek na téma Jak kalibrovat mitochondriální hodiny? Ve většině současných učebnic a populárně naučných publikací se toho o mitochondriích moc nedozvíme, ale kdo má přístup na internet, může se dozvědět leccos zajímavého, např. i to, že díky molekulární biologii a genetice nastal v řadách paleontologů a evolucionistů poprask. V říjnu 1997 se konaly v Americe dvě důležité konference. Bylo to První mezinárodní sympozium na téma nukleární DNA a mitochondriální DNA ve Washingtonu D.C. Abychom porozuměli, co to jsou mitochondrie a o co ve skutečnosti jde, vysvětlím několik základních údajů. Každá buňka má stovky energii produkujících mitochondrií. To jsou podlouhlé sférické částečky obsahující genetický materiál a důležité enzymy, které proměňují potravu v použitelnou energii. Pokles mitochondriální aktivity a vznik mitochondriálních mutací není nic jiného než to, čemu říkáme neurodegenerativní opotřebení těla a stárnutí.
Druhá konference se konala ve státě New York na téma Evoluce člověka a význam současných poznatků pro paleontologii. Ta narušila ustálený řád evolucionistů. Cituji: Problém vznikl, když byly ve spolupráci s americkou armádní identifikační laboratoří vyšetřovány pozůstatky ruského cara Nikolaje II., jeho rodiny a družiny, exhumované v r.1991 na Sibiři. Šlo o devět koster osob, zastřelených v r.1918. Dvě těla chyběla, ale nikdo přesně nevěděl, která. Odpověď na otázku "kdo je kdo" měla přinést analýza DNA a mtDNA. Ale výsledky byly sporné: ukázalo se totiž, že mtDNA v kostních buňkách cara se liší od mtDNA ostatních členů rodiny. V mtDNA cara byly nalezeny dva typy mutací, v mtDNA členů rodiny jen jeden. Pokud jde o předpokládanou kostru cara, její identita byla potvrzena porovnáním s mtDNA v buňkách exhumované kostry jeho bratra, velkoknížete Jurije Romanova, v nichž byla nalezena stejná dvojice mutací způsobujících heteroplazmii. Mitochondrie se totiž dědí výhradně od matky. Děti takové matky mohou mít v různých buňkách velmi odlišné zastoupení mutované a nemutované mtDNA. Heteroplazmie byla dříve považována za zcela výjimečnou a pro identifikační praxi nevýznamnou. Analýza výsledků v případu Nikolaje II. naznačila, že tomu tak není. Nové, na tuto otázku zaměřené studie, skutečně prokázaly, že heteroplazmie se vyskytuje u 10%, možná i u 20% lidí. A protože heteroplazmie vzniká mutacemi mtDNA, je zřejmé, že k těmto mutacím musí docházet neočekávaně často. Podle dřívějších názorů k mutacím mtDNA dochází asi 1x po 300 - 600 generacích (při schématu 1 generace = 20 let to znamená 1 x za 6 až 12 tisíc let). Analýza materiálu laboratoře v Rockville však ukázala, že nová mutace se může objevit daleko dříve, již asi 1 x za 40 generací, dokonce i 1 x za 25 generací. Když pak byly porovnány výsledky dalších podobně zaměřených studií, došlo se k průměrné hodnotě, kdy se nová mutace objevuje 1 x za 1200 let. To by samozřejmě zcela změnilo pohled na minulost. Zatím se předpokládá, že "pramáti Eva", od které pocházejí mitochondrie v buňkách všech dalších žen, žila v Africe před 100 až 200 tisíci lety. Nová kalkulace by tento interval zkrátila na neuvěřitelných 6000 let - což odporuje všem historickým poznatkům. Podobně by se "zkrátila" historie osídlení Evropy i dalších kontinentů. A teď si poslechněme závěr vědecké práce: Protože takové propočty zjevně nejsou reálné, nabízí se jiná možnost výkladu: totiž že "mitochondriální hodiny", měřící krok historie, v průběhu času změnily (zrychlily) svůj rytmus. Ve vztahu k dávné historii se nový problém může zdát poněkud akademický.
Zdá se, že se Pán Bůh opět vrátil do vědeckých laboratoří, odkud byl v našem století tak razantně vystrčen. Jediný, komu asi nevadí, jsou kriminalisté. Ti využívají nejnovější poznatky genetiky pro soudobou identifikační praxi. Americká armáda i FBI změnily identifikační pravidla tak, aby byla brána v úvahu i možnost heteroplazmie. Car Nikolaj II. se tedy znovu zapsal do historie. Jak z uvedených konferencí vyplývá, samotná věda nás znovu upozorňuje na něco, co nás vrací k biblickým pramenům a novým pohledům na otázky velkého třesku či celosvětové potopy. Co je ještě pozoruhodnější, pokud se jedná o vědecké a teologické postuláty, vidíme, že vědci i teologové svévolně interpretují poznatky a výsledky do roviny spekulací. Vědecká fakta posouvají do akademické roviny relativity, tak aby nám všechno hrálo a dospěli jsme k výsledkům, které jsou všem přijatelné. Evolucionistům se stáří vesmíru nepříjemně zkracuje, a tak si místo genetických hodin stálosti vymýšlejí proměnlivé veličiny. Vědci dále věří spekulacím, které ze vzniku vesmíru vylučují Boha. Teologové, aby nevypadali ve světě vědy hloupě, přizpůsobují učení Bible světu a interpretují stvoření pomocí teistické evoluce. Liberální teologie nevěří ani vědě, ani Božímu slovu. Bible má na takové spekulace svůj názor. Cituji:
Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé. Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: 'Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu'. (1K 1,26- 31)
Bible o Evině stáří nehovoří, ale o Adamovi a dlouhověkosti mužských potomků Adama a Evy se dozvíme leccos zajímavého příště. Pokud vám mit-hodiny nasadily brouka do hlavy, napište nám. V příštím čísle časopisu Zápas o duši otiskneme tento pořad i odkazy na citovaný zdroj informací.