3. Pověry

Probíráme z biblického pohledu pověrčivost, astrologii a jiné čarodějnictví. Jsou to důležité otázky, které hýbají tiskem i rozhlasem. Co o nich říká Bible? Křesťané by se měli všem těmto praktikám vyvarovat. Pověrčivost, jak jsme již několikrát řekli ,je polyteismus, proto úplně nesrovnatelná s biblickým učením.

Bible všechny čarodějné praktiky zamítá, jak ve Starém zákoně, tak i v Novém. Pojďme nejprve do Starého zákona k Židům. Oni jsou předobraz, typ dnešní církve. Oni byli Boží lid, jako je jím církev dnes. Církví samozřejmě nemáme na mysli žádnou organizaci ani denominaci, ať protestantskou nebo katolickou. Církev jsou ti, kdo náležejí Bohu.

Božímu lidu je výslovně Bohem zapovězeno se obírat věštbou. Nejen aktivně, ale i pasivně. Křesťan, který si ve vědecky dialektickém Rudém Právu přečte horoskop, se již hádačstvím zaobírá! Vyholování a přistřihování zaokrouhlené "kněžské" lysiny je pohanská praxe zapovězená Bohem.

V Indonesii jsem viděl na Západním Irianu mnoho lidí, kteří měli useknutý, za každého blízkého mrtvého, jeden článek prstu. Kolik článků pryč, tolik vylitého hoře za blízké mrtvé. Bůh tyto duchařské praktiky zatracuje. Jestli se vám to zdá být příliš divošské, tak další praktika, tetování, není v našich končinách nic neobvyklého. To je také Bohem zapovězeno, protože tetování mělo vždy a dodnes má rituální a duchovní podstatu.

Vyvolávání duchů zemřelých je v naší zemi běžnější než bychom připustili. Nevyhledávejte spiritistická media, obzvláště nevyhledávejte vědmy, tedy media ženského pohlaví. To je Bohu odporné. Pověrčivý člověk propadá duchařině, dostává se do spojení s nečistými duchy, dělá z nich bůžky, a propadá se do polyteismu hlouběji a hlouběji.

Další verš je velmi obdobný:

Kdo vyvolává duchy, dušičky zemřelých a dotazuje se jich, kdo smilní s vědmami, "vykladačkami" karet, rukou, křišťálových koulí, ořechů, rozkrojených jablek, a jiných i nevinných her, ten je nevěrný Bohu. Na toho se Bůh dívá jako na prostituta, a vylučuje jej ze společenství Božího lidu. Každý byl alespoň jednou Bohu nevěrný, každý smilnil s čarodějkami a čaroději. Obraťme se, prosme za odpuštění.

Písnička má stále stejný refrén. Je to polyteismus. Věci, rituály a lidé se stávají božstvem. Je to výměna neporušitelného Boha za porušitelné stvoření. Je to náboženství, které je opiátem lidstva. Zaposlouchejme se pozorně do dalších, stále stejných veršů:

Národy, které mají jiné bohy a bůžky, jednají ohavně. Bůh s nimi vždy naloží tak, že na ně sešle pohromu, obyčejně invazi jiného pohanského národa. Dějiny takto běží neúprosně a bez výjimky. Nikdo nebyl ještě ušetřen. Naše přísloví říká, každý chvilku tahá pilku. Bůh ale krále i jednotlivce ustanovuje a sesazuje. Bůh sesadí kohokoliv, kdo smilní s jiným božstvem, kdo nemiluje pravého ženicha, Pána Ježíše Krista. Nebo co říká Izajáš:

Medium při vyvolávání duchů zemřelých vždy mumlá a sípá. Vždyť zde nejde ani o opravdové duchy zemřelých, ale buď jen o obyčejný podvod, nebo duchovní maškarádu nadpřirozených bytostí. Nemysleme si, že ti, kdo vyvolávají duchy, skutečně hovoří s mrtvými. Boží lid se má na všechno dotazovat jednoho jediného a svého Boha. Boží člověk je monoteista věrný jednomu manželovi; nepobíhá od bůžka k bůžku jako záletník.

Bůh nebere na lehkou váhu cizoložství, čarodějnictví, lhaní, vykořisťování, atd., prostě vše, čemu se dnes tak daří v naší společnosti.

Kdo v dobách Starého zákona provozoval čarodějnictví? Všichni, kdo měli problémy s Pánem Bohem. Ani jeden Boží člověk se s pověrčivou pavírou nezabýval. Boží člověk je zaneprázdněn Bohem a na nesmysly mu nezbývají ani síly, ani čas. Dobře víme, že všechno, co existuje, má pod Svou svrchovanou mocí jedině Bůh.

Nepopíráme, že démoni mají jistý omezený vhled do budoucnosti. Je ovšem jen tak mělký, jak Bůh dovolí. Nikdo nemá větší znalosti než ty, které mu dal Bůh. Andělé, démoni, lidé, všichni vědí jen tolik, kolik jim bylo dáno vědět z hůry, zde je důkaz:

Nikdo, ani jedna stvořená bytost neví víc ani míň, než dopustí Bůh. Stvořené bytosti jsou svou stvořenou definicí omezené. Bůh i záměrně dopustí, aby jasnovidci věštili zmatky. Nejen, že dopustí, ale tyto zmatky jasnovidcům sám vloží do srdce. Nevíme, jaký duchovní mechanismus Bůh používá, ale On sám je původcem:

Nezáleží na tom, co se děje, kde se to děje, kdy se to děje, nebo komu se to děje. Cokoliv, co se děje, ve všem je zúčastněna Boží ovládající ruka. Mějme však na paměti, že na Boha nepadá vina za hřích v srdcích lidí, který způsobuje toto zlé, hříšné dění.

Bůh dopustí vše, co je v Jeho plánu, který směřuje k Jeho konečnému dokonalému Božímu Království. Bůh regulovaně uvolňuje zlo, které je v našich srdcích pod tlakem - jako v kotli. Díky Mu za to. Bez Jeho regulace a dopuštění by zlo nekontrolovaně explodovalo k veškerému zničení.

Na druhé straně, Bůh má v absolutní moci umrtvit jakékoliv nečisté proroctví, jakékoliv zaklínadlo vznesené a uskutečnitelné proti komukoliv.

Proti Božímu lidu kterékoliv historické epochy není zaklínadla, není věštby! Křesťan je chráněn samotným Bohem. I kdyby nám tisíc kartářek a sto tisíc astrologů předpovídalo třeba i blízkou smrt; ten, kdo je duchovně vzkříšen v Kristu, je imunní. Co se nám přihodí, je věc Boží, ne nějakých mumlajících a sípajících duchů.

A co se nám křesťanům přihodí, ať je to cokoliv, třeba i lidsky nesnesitelné, tak je to pro naše dobro.

Pojďme ale dále. Je velmi zajímavé, že polyteismus, pavíra, neboli pověra je velmi často přirovnávána ke smilstvu, k nevěře vůči Bohu. Křesťané jsou totiž Jeho nevěstou. Proto Bůh žárlivě střeží každého svého, aby mu neobcoval se stvořenými věcmi a bytostmi. Podívejme se na tyto verše:

Zde opravdu ani tak nejde o nějaká sexuální smilstva Jezábely, zde jde o duchovní smilstvo skrze množství čárů. Až se zdá, že duchovní smilstvo je mnohem vážnější než tělesné. Následující verš to jenom potvrzuje:

Tělesná nahota je v tomto verši jenom obrazem duchovní nahoty, duchovní "holoty". Tito Ninivenští nejsou oblečeni v Boha. Kdo není oblečen v Boha, dnes v Krista, ten je duchovně nahý a nemá jiné cesty než smilnit s všemožnými bůžky, které se mu stávají smyslem bytí.

Dále se podívejme, jak Bůh soudí svůdnou dceru babylonskou. Mějme na paměti, že z Babylónu pochází mnoho našich dnešních pověr a okultních praktik, které se zabydlely i v církvích.

Babylón nezachrání ani astrologičtí hvězdo- a mrakopravci, kteří zírají na hvězdy a předpovídají budoucnost. Ti sami shoří! Jak Bůh trestá národy? Uvalí na ně bezdětnost a vdovství, jako na Babylón. Nezdá se vám, přátelé, že náš národ, a mnohé, obzvláště evropské národy jsou již bezděčně a doslova až z 20 procent jalové? Bezdětnost je matka zmaru. Bezdětný národ končí. Je to jako by naše tělo přestalo dělit buňky. To je pak konec definitivní! Ve všem, kromě hříchu, vězí Boží ruka, která kontroluje a ovládá i ten hřích!

Mnoho okultních a pověrčivých lidí má sklony k různým náboženstvím, tedy i k pravé víře v Ježíše Krista. Sklon jistě neznamená spásu. Sklon je ale první krok k přijetí.

Jak vidíme, lidem stačí několik kouzel, která se zdají být pravými, a věří. Vkládají naději v jakési pomyslné nadpřirozeno. To je pověrčivost, to je pavíra. Těm je třeba zvěstovat pravého Boha. Ti:

Až potud vše zní dobře. Člověk, který se zabýval okultní magií a pověrami, uvěřil. Přesto, uvěření nemusí být legitimní. Člověk může i "věřit" pouze z prospěchu. Člověk totiž nemůže přistoupit k Ježíši tak, jak se vstupovalo do rodné komunistické strany:

Pán Ježíš Kristus není a nemůže být objektem naší pověrčivosti.