4. Nový věk

Tisk a vědomí, doma i venku, jsou dnes zaplaveny sekulárními teoriemi a začíná převládat názor, že osobní vnější Bůh je nedůležitý, nezávažný pro bytí dnešního člověka. Filozofie rozšiřuje názor, že si člověk musí sám vytvořit důvod, kterým ospravedlní svoji existenci. A tak se člověk stává sám sobě bohem. Vědci podporují filosofy skrze výše zmíněnou evoluční domněnku. Většina západních lidí tvrdí, že věří v Boha. Jen málo se jich otevřeně hlásí k ortodoxnímu ateismu. Domnívám se, že by už i u nás v českých zemích průzkum veřejného mínění dopadl podobně. Přesto ale miliony takto "přesvědčených lidí" žijí tak, jako by byli ateisté. Tito jakoby v Boha věřící tvrdí, že tradiční biblický Bůh je staromódní a překonaná veličina pro moderního člověka dvacátého století. Tohle myšlení však vede k závěru, že člověk je úplně osamocen na této vesmírem bloudící kouli, které říkáme Země. Toto myšlení zavádí do slepé uličky, a proto musí být zrevidováno, protože dnešní člověk se nemůže smířit, kam jej moderní materialistická filosofie zahání. Bůh nás přece stvořil s vědomím nutnosti víry a společenstvím. Proto většina lidstva věří v mimozemšťany.

Nedávný průzkum ve Spojených státech odhalil, že 67% lidí věří v nadpřirozené úkazy, 29% věří v reinkarnaci, převtělování, 42% lidí věří, že byli ve spojení s někým, kdo již zemřel. Svět jen čeká na to, kdy bude duchovně přehodnocen. Problém však vězí v tom, že zkoumání světa skrze Nový věk je subjektivní záležitost, což je přesný opak biblického křesťanství, jež je objektivní. Dovolte mi to vysvětlit. Biblický křesťan je objektivní v tom smyslu, že se sám sebou moc nezaobírá. Čím více kydáme hnůj, tím více páchne. Biblický křesťan, když vidí svoji duchovní hrůzu, vyjde ze sebe, upře se ke kříži Ježíše a hledá záchranu mimo sebe v Objektu, jímž je sám Bůh, protože jej miluje nadevše celou svou duší, srdcem a myslí. A potom, za druhé, se upírá k lidským objektům - svým bližním, které miluje jako sebe sama. Tohle jsou dvě nejdůležitější přikázání, jak je učil sám Ježíš, protože z nich vyplývají všechna ostatní. Pro biblického křesťana jsou Bůh a bližní objekty, ke kterým se upíná. Jenom úplné odvrácení od své vnitřní hniloby jej udrží v duchovní střízlivosti, která vyvěrá z milovaných objektů. V tomto tedy spočívá objektivita křesťanství.

Kdežto Nový věk a s ním i všechny náboženské sekty a mnozí křesťané hledají zdroj štěstí subjektivně, to jest sami v sobě. Když nám někdo vypráví o svojí nebo něčí činnosti, tak obyčejně začneme přemýšlet, jak to děláme my, a jak to děláme jinak, a nakonec se vyprávění o někom v našich myslích stane ódou na naši subjektivní osobnost. To je proto, že jsme hříšní, upřeni do sebe. Proto existuje tolik náboženství skutků, které učí fyzické a duchovní spásonosné rituály. Uděláš-li tohle, tohle a tohle, jsi spasen. Subjektivní skutková prostná, sebespása, výměnný obchod s Bohem jsou naše charakteristiky, protože se shlížíme sami v sobě.

A teď přichází Nový věk, který nám tyto naše subjektivní sklony odkojí plnotučným mlékem. Nový věk tvrdí a učí, že svůj potenciál a radost nemůžeme najít ve vnějším, objektivním světě mimo sebe. Nový věk naopak tvrdí, že můžeme najít skryté dimenze pouze sami v sobě, prozkoumáním svého subjektivního potenciálu, který leží pouze v naší mysli. Západní myšlení prochází duchovní revolucí. Lidé hovoří stále více a více o zázracích, o mimosmyslovém vnímání, o duchovních rádcích, o styku s dušemi zemřelých, o vystoupení svých duší z těla, atd. a tak pod.

Zdůrazněme ještě, že v Babylonu bývával Nový věk také. V Bibli je starý Babylon zmíněn 267x. Babylon představuje popotopní rebelii proti Bohu. Odtud pochází okultismus. Z Babylonu také pochází jednotná touha svrhnout Boha z trůnu. Proto Bůh lidem zmátl jazyk, aby nemohli být sjednoceni, aby byli rozptýleni a nejednotní, protože lidská jednota je vždy namířena proti Bohu. Čemu Babyloňané věřili? V čem vězela jejich duchovní perverze? Přečtěme si Izajáše:

Proto slyš teď toto, požitkářko, jež trůníš v bezpečí a srdci si namlouváš: "Nade mne není! Já nebudu sedět jako vdova, nepoznám, co je to ztratit děti." Dolehne na tebe obojí naráz v jednom dni, bezdětnost, i vdovství. Dolehnou na tebe plnou měrou navzdory spoustě tvých kouzel a nesčíslným zaklínadlům. Ve své zlobě cítila ses bezpečná a řeklas: "Nikdo mě nevidí." Tvá moudrost a tvé vědomí tě svedly na scestí. Říkala sis v srdci: "Jsem jenom já a nikdo víc už není." Dolehne na tebe zlo a nebudeš je umět odčarovat, postihne tě neštěstí a zažehnat je nedokážeš. Dolehne na tebe náhlý zmar, ani si to nestačíš uvědomit. (Iz. 47:8-11)

Starý Babylon měl náboženství, které spočívalo na našich čtyřech výše zmíněných rouhačských předpokladech.

1. Lidské božství - trůníš v bezpečí a srdci si namlouváš, nade mne není.

2. Falešná naděje v překonání smrti - nebudu sedět jako vdova, nepoznám, co je ztratit děti.

3. Morální relativismus - slyš teď toto, požitkářko.

4. Esoterismus - soukromé osvícení skrze mystické duchovní prožitky - tvá kouzla a nesčíslná zaklínadla.

Výzkumníci napočítali třicet rituálů a pověr, které byly praktikovány ve starém Babylonu a jsou praktikovány dnes v novověkém hnutí. Od reinkarnace až po meditaci.

Nový zákon prorokuje, že před druhým příchodem Ježíše Krista bude na světě vládnout babylonské náboženství, které se bude protivit Bohu.

Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, a na čele měla napsáno jméno - je v něm tajemství: "Babylon veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi." (Zj. 17:4-5)

Nový věk vyplňuje vzduchoprázdno zanechané ostýchavou a impotentní církví. Bratři a sestry, staňme se evangelisty a podělme se o dobrou spásnou novinu s kde kým.