11. Nový věk

Nikoliv, nepropadnete smrti (tj. reinkarnace - převtělování). Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči (tj. esoterismus) a budete jako Bůh (tj. pantheismus) znát dobré i zlé ( a tj. relativismus). (Gn. 3:4-5)

Již jsme si probrali dvě z těchto čtyř Satanových proroctví. První bylo "budete jako bůh", tedy pantheismus. Druhé bylo "nikoliv, nepropadnete smrti", tedy reinkarnace, nebo-li převtělování. Dnes se soustředíme na třetí Satanovo proroctví, totiž: "budete znát dobré i zlé", což je dnešní rozbujelý relativismus.

Přesněji, "budete jako bůh znát dobré i zlé" a tím pádem nemusíte brát ohledy na Boží názor, co se morálních otázek týče. Adam a Eva, a my s nimi, si dnes můžeme ustanovit jakákoliv morální pravidla. Jsme pány, kapitány a inženýry svých vlastních osudů. Pravda, i hříšný člověk má svědomí, které mu do určité míry napoví, co je dobré a co je zlé. Hříšný člověk má i rozum a může zvážit svá rozhodnutí. Jenže pravdou zůstává, a mnoho lidí s tím nebude souhlasit, že bez biblického Božího návodu člověk nemá objektivní pevnou morální základnu. Že je dnes a vlastně už za Adamových časů morálka nestálá, je nasnadě. Morálka je pro člověka subjektivní záležitost, tedy něco co sídlí v nás, a ne mimo nás. Satan nám slíbil, že budeme znát dobré i zlé. Přerušení těhotenství byla před 40 lety téměř ve všech zemích světa obyčejná vražda. Dnes, s pohyblivou relativistickou morální základnou, má žena právo se rozhodnout proti početí, ale vražda to není.

Již jsme se zmínili, že člověk může rozumovat v rámci svého svědomí, ale kromě toho potřebuje vrchního soudce, který stojí mimo něj, a který je pro něj objektivní a absolutní. Bez absolutního morálního soudce, bez biblického Božího zákonu, cokoliv, i masové zplynování Židů může být snadno morálně ospravedlněno. Relativismus byl a bude. V tomto století byl relativismus vyzdvižen ve fyzice a tak rychle přesedlal i do myslí filosofů, vzdělanců i prostého lidu a to právě v morální sféře. Na Západě začíná převládat názor: Co je pravda pro mne, nemusí být pravda pro tebe. Nemám k dispozici přesné statistiky, ale můžeme všeobecně říci, že víc než polovina západně smýšlejících lidí věří v relativní morálku. Znám to z diskusí především s mladými lidmi. Mladí na Západě nemají pevný nerelativní absolutní bod, na němž by stavěli. Zeptáte-li se dnes někoho, jaký má názor na užívání drog, dostanete obyčejně odpověď - to záleží na tom, z jakého hlediska to posuzujeme... A tato odpověď, nazírání na věci z různých úhlů, je pumpována do mladých lidí na všech vzdělávacích stupních. Byl bolševizmus v našich zemích morálně spravedlivý? No to přece záleží, z jakého hlediska jej posuzujeme? Z hlediska bolševiků to byla prospěšná a morálně podložená pravda. Z hlediska většiny národa to byl nemorální teror, protože bolševismus neprospíval většině národa. A co třeba německý fašismus? Z hlediska 80 milionů Němců byl prospěšný. Vždyť měli zaměstnání, zabezpečení, rekreaci a slib nadřazené vlády. A z hlediska nás, méněcenných? ... Vše, co chci těmito příklady objasnit, je, že bez objektivní, nerelativistické morální základny, která sídlí mimo nás, lidstvo i České země, budou v budoucnosti vrávorat jen od totality k diktatuře. Historicky jen v těch zemích, kde do určité míry byla uznávána absolutní biblická morální základna, se dařilo lidštějším, tedy demokratičtějším systémům a to zase jen na krátké období. Historie zná z 99% jen krutovlády a člověk čerpá morálku subjektivně ze sebe, protože mu Satan slíbil, že bude znát dobré i zlé.

A dnes, kdy se dere do popředí Nový věk se svou bohorovností a pantheismem, můžeme očekávat jen geometrický skluz do relativistické morálky. Důvodů je mnoho. Filozofové a antropologové již dlouho prohlašují, že morálka stejně jako jazyk je v různých kulturách různě vyvinutý. Proto morálka Šuarů, lovců lebek v Ecuadoru, nebyla ani horší ani lepší než třeba morálka puritánů. Proto se také bibličtí misionáři musí neustále potýkat s novověkými antropology, filosofy a moderními vědci, panteistickými zbožňovateli přírody, kteří chtějí zachovat stůj co stůj primitivní národy i s jejich ďábelskou morálkou uřezávání hlav nebo zabíjení novorozených děvčátek. Ďábelskou morálku mají nejen primitivní kultury, ale i my. Vždyť Bible učí, že Satan je vládce tohoto světa. Tito novověcí vzdělanci nám již po desetiletí namlouvají, že morálka musí být taková, aby byla přijatelná, aby fungovala. Co je funkční dnes v určité zemi a národu, nemusí být funkční zítra. Morálka je tedy pohyblivá kterýmkoliv směrem. To pak některý silnější národ může přijít s nápadem, že by bylo přijatelnější a vše by lépe fungovalo, kdyby takové legrační národy jako jsou třeba Litevci, Slováci nebo Češi vůbec neexistovaly. A ejhle, dnešní novověká filosofie gumové morálky ospravedlní na základě našeho názoru na kvalitu života, eliminaci jedinců, kteří jsou pro novou společnost nevhodní. Snadno přijmeme opatření populační kontroly, genetické manipulace, embryonálních pokusů a euthanasie.

Filosofové a novověcí vědci si vymysleli tzv. situacismus, který učí, že morálka nemůže být v každém případě objektivní, morálka je prý totiž určena momentální situací. Proto se nedivme, že tohle myšlení ve většině západních mozků přináší naprostou netečnost. Proto nám nikdo nepřispěchal na pomoc v r. 1939 ani 1968, proto se nikdo ze Západu nepřetrhne, aby pomohl Bosně. V dané situaci je přece naše reakce morální. Neškareďme se na Západ, vždyť materialistická dialektika napáchala v našich duších ještě větší škody. Třebaže relativismu v morální sféře věří kde kdo, tato víra nemůže být rozumově obhájena. Jestliže účel světí prostředky, jak všichni situacionisté věří, potom musíme najít a objevit nějaký objektivní účel, objektivní cíl, který ospravedlní a posvětí prostředky. A protože člověk nemůže subjektivně v sobě ustanovit cíl a smysl, potom všechny jeho cíle jsou stejně subjektivně relativní jako jeho prostředky, kterými jich dosahuje. Ani jeden světský filosof dosud nevysvětlil a neobjevil smysl a cíl lidské existence. Člověk sám v sobě nemá jiný cíl než uspokojení svých pěti smyslů a marně doufá, že mu toto fyzické uspokojení objasní smysl života a přinese klid a mír do duše. V tomto hledání člověk používá všech prostředků, aby dosáhl svých fyzických a mocenských cílů. Proto nacházíme v této zemi na dně přehrad mrtvoly podnikatelů rozřezaných na půlmetry a naložených v barelech plných louhu.

Cíl a smysl našeho bytí však existuje objektivně mimo nás z jednoho prostého důvodu. Účel výrobku je vždy stanoven výrobcem a nikdy nevězí ve výrobku samotném. Proto i člověk, stejně jako výrobek, není svébytný. Kdybychom se stvořili sami, potom bychom si určili cíl a smyl života. Smysl naší existence není z nás, ale z našeho Stvořitele. Bez našeho Stvořitele neznáme svůj cíl, ani svůj smysl, a potom nemůžeme pravdivě znát ani morální zákony, které nejsou ničím jiným než prostředek, jak našeho cíle dosáhnout. Jestliže je naším účelem porobit si souseda, aby nám sloužil, potom může být posvěcený prostředek i násilí. Jestliže je však naším účelem a cílem intimní a duchovní spojení s naším Stvořitelem, potom posvěcený prostředek je ukřižovaný a vzkříšený Kristus, jenž stanoví naši objektivní, ne subjektivní morálku. Proto také snadno rozpoznáte věřícího od pobožného. Věřící mluví o Něm, o Bohu a co pro nás udělal a dělá. Pobožný hovoří o sobě, co udělal a dělá pro Boha, a vše ostatní se scvrkne z objektivity na subjektivitu. Boží objekt je absolutní, protože je svébytný. Lidský subjekt je vždy relativistický, protože sám o sobě nezná a nemá pevný, absolutní cíl. Proto naše morálka zakotvená subjektivně v člověku bude vždy stejně relativní jako naše subjektivní cíle. Naopak, naše morálka zakotvená v objektivním Bohu bude stejně absolutní jako Boží objektivní cíl pro každé Boží stvoření, tedy pro každého z nás.