19. Nový věk

Čtvrtou novověkou cestou do rodiny je hudba. Teď nebudu hovořit o rocku. O jeho zhoubných kvalitách se napsalo už až-až. Novověká hudba je tichá, uklidňující, mírně disharmonická a má silně mystický tón. V každém případě je rafinovanější než tvrdý rock, který je otevřeně spojen se sexem, drogami, rebelií, násilím, sektářstvím a Satanem. Novověká hudba, a v USA jsou už i novověké rozhlasové stanice, je jemnost sama, ale působí stejně jako drogy. Texty vštěpují novověkou doktrínu kouzel, transcendentní meditace a pantheismu. Tato hudba je komponována většinou pod vlivem drog. I soudruh Lenin řekl, že se kapitalismus zničí sám skrze svoji hudbu. Měl částečnou pravdu. Hudba je jedním z nejsilnějších činitelů, formující člověka i národ. Rock je otevřeně krutý jako fašismus. Novověká hudba je tajemně přitažlivá a krutá jako komunismus. Proto bude mít více naivních posluchačů toužících po spravedlnosti, kráse a míru. Bible učí, že se člověku zdá cesta správná, ale nakonec přivede k smrti. Krása a mír je pouze v Ježíši Kristu.

Řekněme si závěrem, že představivost může být, jako ostatně všechno, zneužita. Představivost máme všichni. Představivost musí být využita konstruktivně jak v technice tak v biblickém křesťanství. Bibličtí křesťané musí upírat svůj zrak na neviditelného biblického Boha, kterého fyzicky nevidíme, což je do určité míry představivost. Abraham

Někdo by namítl, také fantasie. Vysvětleme si tedy rozdíl mezi novověkou hinduistickou fantasií a biblickou fantasií.

Za prvé. Křesťan si nikdy nesmí představit obraz Boha-Otce, Boha-Krista a Boha-Ducha svatého, protože jakákoliv ikona i ve fantasii porušuje druhé přikázání, které říká:

Uvědomujeme si, že zobrazením Boha v Bohu vyvoláváme žárlivost? Že sklonění se před sochou je zapovězeno, Bůh přece řekl: "nebudeš se ničemu takovému klanět."

Naše představivost však může být ještě modlářštější než rytina, zobrazení nebo socha. Představa Boha v naší mysli může přímo vést ke spojení s démony. Kolik křesťanů se mi svěřilo, že viděli andělské bytosti, jak k nim promlouval muž v bílém a kýval na ně, a jak sám Ježíš Kristus seděl vedle nich v autě. Přátelé, jsem z toho všeho znepokojen. Jeden křesťan dokonce svědčil, že k němu přišel Ježíš se sekerou v ruce a osekával mu jeho hnusné srdce, které mu vyrval z hrudi. Fantasmagorie zachvacuje i církev, jsme Novému věku blíže, než si myslíme.

Za druhé, křesťan nesmí ve své představivosti vyprázdnit svoji mysl, protože do prázdného bytu se vždy rychle nastěhuje někdo jiný. Křesťan má mít v duši vždy jen jednoho Pána a ten je Duch svatý. Křesťan musí meditovat jen o záležitostech specifického obsahu a nikdy nesmí své smysly vypnout a nepřemýšlet o ničem.

Za třetí, křesťan musí používat svou představivost k tvorbě, nikdy ne k prázdnotě pocitů. Tak jako stavitel vidí své dílo před postavením, tak je naše představivost určena k plánování. Představivost nás motivuje k uskutečnění naší reálné představy. Osobně si také představuji založení křesťanského nakladatelství v Československu, ale tato vize má podstatu, která se snad, dá-li Pán Bůh, uskuteční. Vyprazdňující vize a snění o nadpřirozených silách je však smrtelné.

Pamatujme si, že největší křesťané byli největšími proto, že viděli skrze oči víry více, než ostatní věřící. Největší křesťané používají svoji představivost pro Boží slávu. Zamezme skrze biblickou znalost a Ducha svatého pronikání novověkých tendencí do našich domovů a shromáždění. Buďme ostražití, pozorní, zkoumejme každé slovo, každé nové učení, abychom se nedali zlákat líbivou řečí jako Eva s Adamem. Ne vše, co je na pohled lákavé, je prospěšné.

Pokračujme v našem pořadu o Novém věku. Povězme si dnes ještě, jak Nový věk pronikl a proniká do politického života mnoha států. Bible prorokuje, že ke konci dnů, těsně před druhým příchodem Ježíše Krista, bude u moci politický systém, který svými prvky připomíná nastupující Nový věk. Již víme, že dnešní lidé přesouvají své morální hodnoty z racionální a logické oblasti do oblasti emocí, pocitů a zážitků. Tento posuv zasahuje všechny oblasti lidské činnosti, od technologie k umění, od filosofie k náboženství. Jestliže začínáme vyvozovat naše morální soudy převážně ze svých emocí, nemůžeme očekávat, že bychom dospěli k jakémukoliv kompromisu, k jakémukoliv urovnání a vyřešení sporných otázek. Víte, že se říká "láska je slepá". Tím ovšem myslíme romantickou, erotickou lásku, která nevidí, nevnímá, ani neslyší, protože je založena pouze na emocích. Láska, jako vše ostatní, musí spočívat rovnoměrně na třech základnách naší osobnosti. Na duchu, rozumu a citu. Kde vládnou emoce, dohoda je nemožná.

Po mnohaletých diskusích s věřícími jsem zjistil, že rozpory mezi křesťanskými denominacemi jsou založeny většinou na emocích, téměř nikdy na Písmu. Kdybychom stáli za Písmem, naše rozpory by vězely jen v nepatrných interpretačních a smiřitelných rozdílech. Proto jsem se teologicky nedohodl jen s těmi, kdo stavěli místo na Bibli na emocionální příslušnosti a na zbožném denominačním nacionalismu. Odbočuji, ale chci jenom ukázat, že citové soudy vedou pouze k anarchii, především k morální anarchii, protože kompromis bez autority, bez soudce, bez Bible, je nemožný. Z důvodu přežití si však anarchii nemůžeme dovolit, a proto neusilujeme už o kompromis, o určitý smír názorů, ale vyhlašujeme individuální emocionální názory za subjektivní pravdy. Tím vymažeme kompromis a nastolíme bezpáteřní toleranci za každou cenu, která nás dopraví do temnoty beznázorovosti, což je ta prokletá novověká nirvána.

A přesně totéž platí, mimo jiné, i v politice. Emocionální politikaření není založeno na morálním, řekněme absolutním standardu, protože standard měří a rozsuzuje morální a politické úchylky. Politika, která je založena na emocích, se proměnila v občanské pronásledování nebo občanskou válku proti lidem, kteří věří v určité absolutní morální hodnoty.

Připomeňme si jenom fašisty a komunisty. Jejich politika je založena na emocích, na rozkoši, být u zdroje za každou cenu, bez sebemenší potřeby ospravedlnit své nemorální lži, které je u slastného koryta drží. A tak relativismus, jehož původním cílem je snášenlivost, rodí prostředí, které je vyznačeno nekonečnými morálními rozbroji, bezcharakterním bojem a nesnášenlivostí.

Na čem založil Hitler svoji sílu? Pouze na emocích Němců, na požitku rasové nadřazenosti a panskosti. Na čem založili svůj úspěch komunisté? Pouze na emocích nemajetných proletářů a majetných prospěchářů. Jakmile se politika vyprostí z morálních opratí, nastává občanské pronásledování, v kterém jedni tlučou na základě emocí druhé. A to je anarchie a bezzákonnost. Chce snad někdo nazývat emocionální socialistickou zákonnost zákonností, když ve vyšetřovnách se vyrážely zuby těm, kteří měli jiný názor? Považme takové středověké mučení. Když byl někdo odsouzen k pětadvaceti ranám, tak se rány počítaly před svědky. Židé bičovali 40ti ranami, ale u 39té skončili, kdyby se náhodou přepočítali, aby nepřekročili uzákoněnou míru trestu. I Římané se poděsili po zbičování Pavla, když se dozvěděli, že je římským občanem.

Vůbec neobhajuji fyzické mučení, ale musíme si přiznat, že naši staříci, ač kruťasové, měli smysl pro zákon. Zákon má totiž racionální a částečně i duchovní kvalitu. Jaký to rozdíl proti fašistickým a komunistickým vyšetřovnám, kde se soudem ustanovené fyzické tresty neprováděly jako za starověku nebo středověku před svědky a podle platných předpisů, nýbrž podle emocí a nálady vyšetřujících. Vskutku bezzákonnost.