20. Nový věk

Posledně jsme si probírali politický aspekt Nového věku, zůstaňme u něj ještě chvíli. Emoce vládnou Novému věku. A přesně totéž platí i v politické oblasti. Emocionální politikaření není založeno na morálním, řekněme absolutním standardu, protože standard měří a rozsuzuje morální a politické úchylky. Politika, která je založena na emocích, se proměnila v občanské pronásledování nebo občanskou válku proti lidem, kteří věří v určité absolutní morální hodnoty.

Dobře si vzpomínám, to jsem byl osmiletý kluk, když otcův švagr lákal mého otce po 48. roce do strany a doslovně mu řekl: "Toníku, dej se k nám, my jsme rudá šlechta." Strýc se stal předsedou Okresního národního výboru a můj otec horníkem. Je tohle zákonnost? Vždyť rozhodnutí stálo na výroku "my jsme rudá šlechta." Rozhodnutí mělo čistě emocionálně korytářskou podstatu. Jak se budu mít, jaké budu mít společenské postavení. Ze stejného důvodu se dnes rozpadá mnoho západních věhlasných společností, protože přijímají více a více filosofii mého strýce. Teď se mi to dokonce i rýmuje. Podívejme se, jak Bible popisuje emocionalistickou morálku posledních dnů:

Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. (2. Tm. 3:1-5)

Většina z těchto neřestí nemá ani duchovní ani rozumovou podstatu. Většina tohoto seznamu obsahuje neřesti citů. Nemám vůbec nic proti citovosti. Vždyť ta má na druhé straně mnoho ctností jako je milosrdenství, láska a soucit, atd. Již jsme si vysvětlili, že citové neřesti vedou k bezzákonnosti a k politické anarchii. Podívejme se, jak Bible popisuje posledního politického vůdce, Antikrista:

Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane (tj. druhý příchod Ježíše Krista), dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, syn zatracení. (2. Tes. 2:3)

Člověk nepravosti je v podstatě člověk bezzákonnosti. Pamatujme, že bezzákonnost, anarchie, vládne vždy tam, kde vládnou emoce, spíš bych měl říci, kde vládnou emocionální neřesti, popsané v právě citovaném biblickém verši.

Takže, přátelé, vidíme znova a znova, že Nový věk není nic nového pod sluncem. Co je dnes nové, není ani tak kvalita novověkých principů, ale jejich kvantita. Nový věk však přináší do starých problémů nový prvek. A to je supertolerance, jak bych to vyjádřil - strojená snášenlivost za každou cenu, především za cenu ztráty absolutních, biblických morálních hodnot. Ke shodě názorů nemůžeme v člověku, v humanismu nikdy dojít, proto chování Nového věku musí být neurážlivě neutrální.

Mimochodem, jednotní můžeme být jenom v Kristu.

Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. (List Galatským 3:28)

Proto Nový věk dává přednost mystickému prožitku před logickým závěrem. Nový západní pluralismus, který je zakořeněn v relativismu, tj. ve víře, že neexistuje objektivní pravda, nakonec ignoruje všechny hodnoty. Ve světě snášenlivosti za každou cenu nic nepřevládá. Co dnes ve světě nazýváme neutralitou a snášenlivostí, bude se v pekle nazývat zoufalství. Dnes už vládám a lidem nevládnou nové myšlenky, ale vlastní emocionálně požitkářské zájmy. Snášenlivost za každou cenu nevěří v nic, o nic nedbá, nehledá novou znalost, do ničeho nezasahuje, z ničeho nemá potěšení, nic nenávidí, nenalézá v ničem cíl a nežije pro nic, protože nic není skutečně důležité. Tato bezzásadová tolerance je naživu jenom proto, že nevěří v nic, co by stálo za jakoukoliv oběť.

Z těchto důvodů Nový věk dláždí cestu budoucímu vládci světa, Antikristovi, který nebude mít opozici. Budoucí vůdce bude sát sílu ze stejného zdroje jako tomu bylo u mnoha tyranů v minulosti. Vzpomeňme na Adolfa Hitlera. Ten ovládal většinu německých duší hypnotickým magnetismem. Národ mu nemohl odporovat z jednoho prostého důvodu. Nebyl, a to platilo i o většině německých křesťanů, zakotven v biblickém slově. Bylo napsáno několik knih o Hitlerových fanatických okultních sklonech. Hitler byl manipulován neviditelnými silami, které sám nazýval "neznámými nadřízenými", tedy démony, kteří jej ovládali a terorizovali. Bezpochyby, Hitler byl posedlý silou mimo sebe, pro niž byla lidská skořápka zvaná Hitler jenom prostředkem, jak dosáhnout vyhlazení Židů. Totiž s vyhlazením posledního reprodukce schopného židovského páru můžeme zahodit Bibli a zapomenout i na spasení. Hitler vyvodil svůj rasistický nacionalismus z hinduistického kastovního systému a lidé tyto myšlenky slepě následovali.

Tam, kde je biblický Bůh vymazán, vzniklé vzduchoprázdno musí být nahrazeno někým nebo něčím jiným, protože lidská duše byla stvořena, aby zbožňovala. Naše nábožně stvořená duše je nevyléčitelná. Proto existují kulty osobností jako byl Stalin nebo velký Mao. Čím více má národ soch, památníků, pomníků, plakátů, pohlednic, známek a obrazů jakéhokoliv vůdce ať humanistického, náboženského nebo despotického, čím více má slavných a zbožňovaných hvězd, tím více je tento národ vzdálen biblickému Bohu, a proto si chtě nechtě musí vyrábět náhražky. Můj národe, dobře víš, kam mířím, a vězte, že jsem z vývoje událostí hodně znepokojen. Náboženství a biblická víra jsou od sebe vzdáleny jako východ od západu.

Bible, obzvláště kniha Zjevení popisuje nové náboženství, které svojí snášenlivostí za každou cenu spojí všechna náboženství světa. Místo modliteb k biblickému Bohu budou lidé skandovat hesla, typu - "my jsme mládež nová, mládež Gottwaldova", nebo-li hinduistické mantry. Místo zpěvu Bohu budou děti vygumovány písněmi typu - leť slavíčku, leť do Moskvy a pozdravuj tam velikého Stalina." Za Moskvu nahraďte Bagdád, Damašek nebo Babylón, a za Stalina Antikrista.

Lidé, bez biblického Boha jsme nenapravitelní. Jestliže si myslíme, že Bible popisuje neuskutečnitelnou utopii zbožňování Antikrista, vzpomeňme jen na nedávnou historii našeho národa. Dnešní a nedávná politická zkušenost nás jenom připravuje k přijetí ne Boží, ale Stanovy trojice. Ve 13. kapitole Zjevení se o této neslavné trojici dočteme.

Šelma představuje zrevidovanou Římskou říši, která v posledních dnech před příchodem Ježíše Krista povstane v upravené formě k životu. Nový Řím bude mít pět provincií, od západní Evropy až po Balkán, a pět východních konstantinopolských provincií od Řecka přes Blízký východ, včetně severní Afriky. Tedy deset mocností, deset rohů. Celému království bude vládnout syrský Antikrist. Sýrie zahrnovala v Janově době i Irák. Ke spojení západoevropského kvazikřesťanství a islámu musí dojít pouze skrze supertoleranci vůdců Nového věku. Tato šelma, tedy Antikrist, je babylonská novověká náhražka za Ježíše Krista. Všimněme si dokonalé souběžnosti. Antikrist, Nový Řím, dostává sílu a trůn od draka.

Drak není nikdo jiný než Satan. Satan posílá a uschopňuje Antikrista, aby uskutečnil svůj plán. Přesně tak, Bůh Otec poslal a uschopnil Boha Syna, Ježíše Krista, aby splnil Otcův plán. Pokračování příště