22. Nový věk

V posledních pořadech jsem na vás vysypal spoustu myšlenek a mám i výčitky svědomí, že vše mohlo vyznít až pesimisticky. Proto se dnes věnujme té optimistické stránce. Víte, ono je všechno, celý život, i ten humanisticky nejúspěšnější, velmi pesimistická záležitost, jestliže nenalezneme smysl života, který musí vězet pouze ve zdroji života. I ten nejúspěšnější život, který dopřeje jednotlivci zdraví, krásu, bohatství, oblíbenost, inteligenci, moc a já nevím co všechno, obyčejně končí tragicky, protože dotyčný nenalezne smysl své existence. Všechna požehnání jsou dočasná, protože na konec všichni odcházíme z tohoto světa nazí. Vše, co se v okamžiku smrti počítá, je, zdali máme věčný život, spojení s Bohem, nebo věčnou smrt, vědomé rozpojení s Bohem.

Toto byl i můj největší problém předtím, než mě Pán Bůh přijal za svého. Chladně a logicky jsem uvažoval následovně: Jestliže smrtí končí mé vědomí, tak potom vůbec nezáleží na tom, zda-li jsem byl zdravý nebo nemocný, krásný nebo škaredý, bohatý nebo chudý, dobrý nebo zlý, chytrý nebo hloupý. Prostě, nic, pak něco, a pak zase nic, úplně anuluje to něco, sevřené mezi dvě nicotnosti. Přece svěrák s dvěma nicotnými čelistmi nic neudrží. Nemohl jsem ve své racionalitě pochopit, jak může být "účelové něco" ve svěráku dvou bezúčelných čelistí nicotnosti. Jak může organizovaná účelnost života začínat a končit absolutním chaosem, bez účelu, bylo nad mé chápání. A tak podobně uvažují miliony rozumově zdatnějších lidí než jsem já. Zkušenost nám ukazuje, že ti nejúspěšnější lidé jsou většinou těmi nejnešťastnějšími.

Před dvěma týdny jsme vyslechli svědectví muže, který přijel navštívit svého syna Mika, který s námi pracoval pro HCJB. Tato návštěva byla největší překvapení pro samotného Mika. Před námi stál muž, který řekl:

Nedávno jsem si listoval knihou hollywoodských hvězd. Každé hvězdě kniha věnovala několik stránek. Kniha neměla s vírou nic společného, přesto jeden oslavenec za druhým, ač slavný, bohatý, často fyzicky zdatný a krásný, měl za sebou tragický život. Alkohol, drogy, deprese, sebevraždy. Člověk v podvědomí tuší, že nic nemá smysl, a že racionalita zahnala člověka do uzoučké uličky uspokojování smyslů, protože po nás potopa. Člověk nenalezne nikdy mír, dokud nepozná svůj původ, zdroj své existence. Nejsme sevřeni v méněcenných čelistech nicotnosti před a po naší existenci zde na zemi. Vždyť by to odporovalo i druhému termodynamickému zákonu. Organizovanost nikdy nemůže vzejít z chaosu.

Nejsme ve svěráku nicotných čelistí, protože jsme sevřeni Božími dlaněmi. On nás stvořil před založením světa, to je jeho jedna dlaň. On nás přidrží svou druhou dlaní po naší smrti, buď u sebe, nebo nás od sebe odsune do věčného odloučení, které Bible jistě ne obrazně nazývá hořícím jezerem, kde bude kvílení a skřípání zubů. Bez Boha nás čeká jenom pláč, vždyť jsme byli stvořeni pro Něho.

Lidé vědí, že pouhá racionalita nic nevyřeší, a proto dnes tolik hledají. Proto se jich dnes tolik po racionálním temnu přiklání k emocionálnímu hledání. Proto tolik lidí, kteří spontánně tuší, že naše existence není založena na ničem, hledá. Pravda, mnozí naleznou lež. Tak to bylo i se mnou, protože jsem hledal pravdu v tom, co dnes nazýváme Nový věk. V 70. letech se tomu tak ještě neříkalo. Kdekoliv vidíme růst okultismus, kultismus a východní náboženské filosofie, tam je i nadějný potenciál přijetí pravdy. Vždyť ti, co zabředávají do novověkých pastí, jsou, řekl bych, zoufalci - desperádos, kteří hledají, kteří si uvědomili, že nejsou nic v nic se obracející. Tito lidé jsou obyčejně otráveni z organizovaného náboženství ať z formálního katolicismu nebo dusného protestantismu, obojí jim ve své dnešní mrtvolnosti nedávají přitažlivou odpověď. Ano, věřící, ti co chodí do kostelů a shromáždění, jsou jednou z nejvážnějších příčin, proč se hledající zoufalci obrací k hrůze, protože křesťané nejsou ve své všeobecnosti pro většinu hledajících vůbec přitažliví.

A právě v tom, že se dnešní společnost odvrací od holé racionálnosti k možnosti existence neviditelného, nadpřirozeného světa, v tom vězí naše šance. Lidé začínají být otevření. Už tolik nelpí na dialektickém nebo humanistickém materialismu. Lidé na celém světě se začínají zajímat o duchovní život. Tato skutečnost by měla být burcujícím megafonem pro podřimující církev. Křesťané by se měli chopit příležitosti. Většina lidí je dnes ochotna přemýšlet a hovořit o nadpřirozených věcech. Dny, kdy se lidé vysmívali za víru v Boha, anděly, démony nebo Satana, jsou ty tam. Vždyť jen v supertechnologické Americe, kde připadá jeden osobní počítač na každé čtyři obyvatele, 42% lidí tvrdí, že měli rozhovor s mrtvými. Vůbec netvrdím, že skutečně rozmlouvali s mrtvými. Tato statistika jenom dokazuje, jak jsou dnes lidé otevřeni. Naneštěstí, většina jde za nadpřirozeností tou širokou, nebiblickou cestou. Lidé, kteří si zahrávají s Novým věkem, nejsou zatvrdlí satanisté. Jsou to hledající zoufalci. Biblická církev by jim měla podat ruku Kristova evangelia. Vždyť víme, že velkoříše se zničí obyčejně tím, že si dají vlastní gól. Hitlerova tisíciletá říše byla příliš schopná a to ji zdolalo. Sovětský svaz se zničil svou neschopností. Řím se rozpadl morálně zevnitř. A Satanova říše? Ta se také sebezničí. Připomeňme si, že Satan vedl lidi, aby Krista ukřižovali a vzápětí zjistil, že tím přispěl k Božímu vítězství. Satanovi služebníci pronásledovali křesťany, házeli je vyhladovělým šelmám a výsledek byl opačný - křesťanství se mohutně šířilo. A tak podobně, dnes Satanovi služebníci šíří hinduistické myšlení, ale tím zároveň otvírají možnost, aby byly jejich oběti konfrontovány s biblickou pravdou.

Lidé, kteří houfně propadají Novému věku, mohou být odvedeni od lži jenom tehdy, uvidí-li, že pravda je přitažlivější. Co však dělá pravdu přitažlivější? Je jenom jedna odpověď. Ti, co biblickou pravdu mají a znají, ji musí projevit. Pravda je Bůh - Ježíš Kristus. Jestliže v nás křesťanech svět neuvidí, že se radujeme ze spásy, že se těšíme Bohem, potom holá teologie nikoho nepřesvědčí, že známe toho, kdo uspokojuje sžíravý hlad a žízeň našeho lidského srdce. Ježíš pozval všechny žíznící, aby se napili zadarmo Jeho živé vody. Jestliže Ježíš není schopen nás uspokojit pramenem života, jestliže se neumíme na Ježíšův pramen života napojit, potom nám zbývá k obhajobě pravdy pouze intelektuální rovina, a to je žalostně málo. My musíme žít v rovnováze ducha, rozumu a citu.

Poznají nás lidé podle naší křesťanské lásky? Obávám se, že ne. Nevěřící mají z našeho hašteření jen divadlo.