4. INDIE - Taj Mahal

Všechny cestovní reklamy do Indie ukazují vznešený a krásný Tádž Mahal. Tádž Mahal patří k nejnavštěvovanějším a nejznámějším místům Indie. Někteří lidé jej dokonce povýšili na osmý div světa. Cestou tam jsme navštívili další mughalské pevnosti z červeného pískovce. Některé z nich nám svými ornamenty připomínaly bohatě zdobené perníkové pečivo. Místy se nám zdálo, že putujeme proti času. Přítomnost je nesrovnatelně primitivnější než minulost. V pustinách stojí ohromné pevnosti a každá má svoji tklivou a romantickou historii. Každý mughal měl mnoho žen a ještě více konkubín. Průvodci nám se zápalem líčili, jak si mughal se svými ženami hrál na schovávanou.

Tádž Mahal nechal postavit mocný vladař Šáhdžahán v 17. století z lásky ke své manželce, která zemřela při porodu čtrnáctého dítěte, děvčátka, ve věku 39 let. V harému míval Šáh stovky nejkrásnějších žen, ale nejvíce miloval Šáhdžahán peršanku Arjumandu - Mumtáz. Mumtáz byla velice moudrá a ušlechtilá žena. Tato oddanost se jí stala osudnou. V pokročilém těhotenství doprovázela Šádžahána během vojenské výpravy. Cestou se jí narodila dcera, ale Mumtáz zemřela na následky porodních komplikací. Jejím poslední přáním bylo, aby Šádžahán postavil hrobku, která bude vyprávět o jejich lásce.

Šádžahánova bolest byla nezměrná; žalem mu zbělely vlasy, ale nakonec splnil přání své milované manželky. Postavil z bílého mramoru monument lásky a utrpení. Oslnivě bílá barva září za každého počasí, až člověk mhouří oči. Citáty z koránu jsou do bílého mramoru "vepsány" černým mramorem a velikost písmen je opticky naprosto stejná od základů až po nejvyšší citát z kteréhokoliv místa a vzdálenosti. Krajkově "vykrajovaný" mramor tvoří dokonalou symetrii vždy z jednoho kusu bílého kamene bez jakékoliv vady.

Tři kupole znázorňují svět zvířat, lidí a andělů. Hlavní kupoli zdobí srpek měsíce, islámský znak ukazující k nekonečnosti. Skupiny diváků postávají a obdivují vysokou klenbu hlavní haly. Průvodci povídají, vysvětlují, ukazují a halekají. Kupole má totiž dvojitý strop a ozvěna se lomí zvláštním způsobem. Dvojitost má ještě jeden účel; vnitřní vyztužuje tvar a výšku vnější kupole.

Oktagonální hrobku obklopují čtyři menší oktagonální prostory. Hlavní stavbu doplňují čtyři věže minaretů, které jsou přes čtyřicet metrů vysoké. Jsou postaveny tak, aby v případě zemětřesení nespadly na mauzoleum. Čtveřice a číslo čtyři v Islámu vyjadřuje úplnost a často se opakuje.

Tádž Mahal stavělo víc než dvacet tisíc mužů asi dvacet let. Nejlepší řemeslníci a umělci nejen z Indie, ale až z Bagdádu a Samarkandu měli k dispozici nejlepší mramor, drahé kameny všech barev, onyx a diamanty ze střední Indie, lazurit z Afganistanu, tyrkys z Tibetu a Persie, nefrit z Číny. Nádherné ornamenty, květy a mozaiky z drahokamů, achátů, ametystů, tyrkysů, malachitu, korálu a nevím čeho ještě, byly precizně zasazené do běloučkého leštěného mramoru. Prý dvacet osm různých druhů drahokamů a polodrahokamů zdobí stěny obou sarkofágů a ve světle průvodcovy baterky zářily ještě oslnivěji.

Krása Tádže udivuje, ale to je jen jedna strana mince. Ošklivost příběhů, které tuto krásu provázejí, se nedá přehlédnout ani pohřbít. V ohybu řeky Jamuny, kde stojí majestátně Tádž, dnes perou prádlo ti, kteří nepatří mezi nejchudší z chudých. Vnitřní zahrady Tádže jsou zpustlé a suché. Ve stromech ošklivě krákají havrani a dělají nálety na veverky.

V dohledu z Tádž Mahalu stojí další pevnost Šikandra postavená v r. 1613. Právě zde zemřel žalem a smutkem Šádžahán, když ho jeho vlastní synové umírnili ve stavitelských ambicích a uvěznili. Stavba Tádž Mahalu zruinovala státní pokladnu.

Pevnost byla obehnaná vysokými hradbami a pohledem dolů se hlava až točila. Vodní příkopy s krokodýly, vojsko, divoká zvěř, hladoví tygři a lvi chránili pevnost tak, že se dovnitř ani ven nedostala živá noha. Šádžahán měl tři syny, následníky trůnu. Když otec churavěl, nejmladší syn Aurangzéb zavraždil své dva starší bratry a ujal se trůnu. Zmocnil se násilím i největšího diamantu světa - Koh-i-nooru, který měl zdobit sarkofág milované Mumtáz. Ale ani krutý Aurangzéb neušel svému osudu. I on byl zavražděn, tentokrát svým synem. Zanechal po sobě tato slova pokání: "Bůh byl v mém srdci, ale mé zatemnělé oči nepoznaly jeho světlo. Nic jsem do tohoto světa nepřinesl, ale odnáším si z něho břemeno hříchů." Na skok jsme se podívali, jak umělci dodnes vyrábějí z mramoru precizní suvenýry. Brousí na pohled primitivním způsobem z drahokamů drobné lístky a větvičky, které potom vkládají do mramoru podobně jako vzácná dřeva v intarzii. Tomuto umění se tradičně věnují pouze muslimové. Mistrovské kusy jsou úžasné, ale nepřijeli jsme si koupit ani Tádž Mahal, ani perské koberce.

Z Tádž Mahalu jsme jeli směrem na Fatehpúr Síkrí - Vítězné město bylo vystavěno po roce 1569. Je asi 40 km na západ od Ágry, ale rozhodně stojí za návštěvu. Slavný a mocný Akbar Veliký, Šáhdžahánův dědeček, postavil pevnost z radosti nad narozením dědice, kterého mu předpověděl mohamedánský svatý šejk Salím Chistí, který žil v jeskyni poblíž malé vesnice Síkrí. Žádné z dříve narozených dětí Akbarovy manželky nepřežilo a Akbar prosil svatého věštce v Síkrí o pomoc. Věštec slíbil Akbarovi dokonce tři syny. Pevnost byla dokončena v r. 1574. Svého času byla i královským hlavním městem. Akbar zde pobýval asi patnáct let. Pro potěšení měl prý na osm set konkubín. Sláva pevnosti vydržela pouhých padesát let. Z místa se prý postupem času vytratila voda a stalo se z něj opuštěné město.

Prostranství, kde panovník přijímal veřejnost k audienci, má kapacitu pro několik tisíc poddaných. Na rozdíl od jiných vládců Akbar nepoužil pravidla rozděl a panuj, ale snažil se sjednotit všechna náboženská vyznání tak, aby se stal jediným vůdcem. Každému popřál svého sluchu a tak mohli hlásat své myšlenky a nauky hinduisté, buddhisté, džinisté i křesťané. On sám vystupoval jako nadčlověk a božská bytost. Svými poddanými byl veleben a ctěn pro svůj božský majestát. Byl nesmírně bohatý a mocný panovník a ovládal obrovské území. Tento zdánlivý smír a pohoda trvala jen za jeho života.

Pevnost má množství samostatných budov, paláců a samotné hradby jsou sedmnáct metrů vysoké. Do pevnosti vede sedm masivních bran a obvod pevnosti je deset kilometrů dlouhý. Za plné slávy byla pevnost domovem pro sto slonů, třicet tisíc koní, v zahradách žilo tisíc čtyři sta ochočených jelenů. Nechyběli leopardi, buvolové, tygři, orlové a mnoho dalších zvířat. Přes stáří, opuštěnost pevnosti a neutěšené okolí, člověka udivují její rozměry a představivost pracuje.

Byla to ve své době nejvýznamnější pevnost celé Indie. Obejít ji nebo v minulosti dobýt nebylo snadné. Obvod pevnosti obklopují dvojité hradby, třináct a šestnáct metrů vysoké. Součástí pevnosti bylo několik set kamenných budov, ale ty byly později zničeny.