8. Indie - Další bohové

V minulém pořadu jsme citovali hinduistický pohled na vznik a vývoj vesmíru a života. Cituji znovu: "Od okamžiku, kdy vesmír vznikl z původního ústředního energetického "bodu", jsou všechny jeho objekty prostoupeny vědomím. V počáteční fázi zrodu vesmíru vznikl i jeho "prostor", tj. vymezená sféra, do níž vesmír "expanduje" silou Šivova potenciálu. Na konci současného věku nevědomosti, se tato "expanze" prudce zrychlí, vše začne splývat a Šiva se dá do svého hrůzyplného a zkázonosného tance. Mezi odstředivou a dostředivou silou vzniká tření, které rozechvívá svět, vytváří tíži a udržuje atomy u země. Tento Šivův kosmický tanec prý definoval Albert Einstein vzorcem Energie rovná se hmota x druhá mocnina rychlosti světla.

Řekli jsme si, že podle hinduistické kosmologie svět nebyl stvořen Bohem samotným, ale je to jakési kolektivní dílo Brahmy a jeho pomocníků. V tomto bodu hinduismus nahrává evolucionistům. Kdyby Bůh vše stvořil sám a navíc v šesti dnech svého stvořitelského díla, neměli by ostatní bozi co na práci. Protože je to kolektivní dílo, vyžaduje mnohem delší období tvorby, než potřeboval všemohoucí Bůh. Vznik života, nebo-li hinduistická eschatologie počítá s nekonečným trváním přerušovaným koloběhem životů, zánikem a novým stvořením. Stvoření, doslova vypuštění, znamená počátek vývojového cyklu, kterému podléhá celý hmotný vesmír, první fázi, při níž Brahma ze sebe vypouští celý fenomenální svět. Druhou fázi představuje uchování, trvání, kdy svět prochází během 4 320 000 000 let sestupným vývojem. Tento vývoj vrcholí vesmírnou katastrofou, po níž následuje další stvoření. To je jeden velký věk, tisíc věků tvoří polovinu epochy, která končí velkou katastrofou. To je Brahmův den a po něm dochází k velkému odpočinku (noci). Dochází k novému stvoření, dokud se postupným koloběhem Brahma nedožije sta let, kdy dochází k velkému rozplynutí. Vesmírný cyklus je rozdělen na tisíc velkých věků a čtyři menší údobí. Zlatý věk trval 1,728.000 let, stříbrný věk 1,296.000 let, bronzový 864.000 let a železný 432.000 let = 4, 320.000 velkých věků x 1.000 věků (polovina epochy). Tu můžeme ještě rozšířit o 100 let Brahmovy existence, dokud nedojde k jeho rozptýlení; ale pozor, mezi tím jsou období velkého odpočinku. (Martin Skořepa)

Indové jsou proslulí myslitelé, počínaje okamžikovou teorií času, přes atomovou teorii a celou řadu matematicky přesných výpočtů. S jistotou lze prohlásit, že se nezaleknou žádného intelektuálně komplexního problému ani obrovského čísla.

Hinduisticko matematický výklad o vzniku vesmíru můžeme bez nadsázky přirovnat k tomu, co odpovídá dnešnímu vědeckému konsenzu o stáří vesmíru a učení velkého třesku. Pochybnosti některých vědců o jejich platnosti mohou být snadno rozptýleny rozšířením o tisíc věků v rámci epochy a Brahmova odpočinutí. Něco podobného nám nabízejí současní astronomové, jen s tím rozdílem, že používají méně vědecky znějící termíny "bublinové teorie" malých třesků. Za pomoci zcela přesných matematických výpočtů a epochami velkého odpočinutí mohou hinduisté i evolucionisté obhájit naprosto vše. Zkusme sledovat vznik vesmíru a vývoj života pro ilustraci vědecky i hinduisticky:

... Když byl svět naplněn vodou, přijala živá bytost tělo uzpůsobené k životu ve vodě. Od rostlinného života pak přešla k životu plazů, od života plazů k životu ptáků, od života ptáků k životu savců a od savce do lidské podoby. Uvedený citát pochází z védského učení, tak jak jej dnešnímu světu předává velký učitel, Jeho Božská Milost Bhaktivédanta Svámi Prabhúpáda, zakladatel Kršnova hnutí, v díle Śrí Íśopanisad. Tento duchovní učitel šesti kontinentů by se jistě nesnížil k tomu, aby reprodukoval myšlenky Charlese Darwina.

Čtvrté vtělení - člověk zvíře, nenásilně a elegantně doplňuje chybějící článek darwinistické nauky. Nebiblický Adam liberálních teologů, potomek tvora bez ducha, je zcela v souladu s učením teistické evoluce. Teistická forma evoluce je mnohem blíže učení hinduismu než ateismu materialistů. V minulém století vzniklo nejen Darwinovo evoluční učení o vývoji druhů, ale také duchovní evolucionismus teosofů. Teosofickou společnost založila Helena Blavatská a plukovník Olcott. V duchu evoluce života propracovali "duchovní darwinismus" - vývoj vědomí a lidské civilizace o něco dál. Propagovali víru v převtělování, karmické zákony a univerzální bratrství. Jejich učení, díky tehdy filosofické nevyzrálosti lidstva, předstihlo dobu. Na rozdíl od materialistického pohledu na svět posouvá teosofie a učení véd kosmologii našeho bytí od hmotného těla k duchovním sférám.

Opakovaná šance, vývoj vlastním tempem a nepřítomnost svrchované autority, ať církevní nebo ideologické, je pro moderního člověka unaveného komplikovaným systémem zákonů materialistického světa a vědeckého řízení společnosti velice přitažlivá. Veškerá autorita, kterou se život člověka řídí, je pouze jeho vnitřní a individuální přesvědčení - tedy každá cesta je správná, protože vede ke stejnému cíli - trvalému vykoupení (mókša) a vstupu do nadčasovosti absolutního jsoucna. Takové spirituální vnímání dovoluje, aby se člověk do ničeho nenutil, po ničem netoužil a o nic neusiloval. Všichni máme času dost. O svou konečnou odměnu nemůžeme ve věčném koloběhu přijít. Chybovat je lidské, reinkarnace je božská. Převtělování bohů v člověka nebo člověka ve zvíře, rostlinu, může probíhat oběma směry, vzestupně i sestupně, podle zásluh, chování a skutků, kterých se člověk během svého života dopouští. Konečný cíl života je vykoupení, ale pro něj se musí člověk rozhodnout. K vykoupení lze dospět cestou činů, lásky a poznání. Potřebný počet životů je závislý na míře oddanosti, odříkání a intenzitě snahy jedince. Snahu jedince je možné uspíšit řadou jógických cvičení.

Pokud neexistuje pravý Bůh, nezbývá naší generaci nic jiného než víra v kosmické vědomí, zbožňování Matky země, víra v panteismus a mysticismus, formulovaný duchovní evolucí.