2. Setkal jsem se s... Svědci Jehovovi I.

Dnes vám představíme Milana, jednoho z mladých přátel, který se na nás před nedávnem obrátil. Milan hledal odpovědi na biblické otázky, ale odpověď na ně nacházel až teprve studiem Bible se Svědky Jehovovými. Stal se jejich členem a napsal nám:

Mám přes vaše jisté nepochopení jistotu, že jsem teprve nyní nalezl to pravé. Ne, neobávejte se, že vám chci vydat svědectví o své víře, ale chci jen nastínit svou změnu, která je patrná nejen mně, ale i mému okolí, ač opět s nepochopením. Tak tedy: nekouřím, nepiji, neučím se válce, mé smýšlení politicky zneutralizovalo - již nejsem částí světa, nelžu - ačkoliv to byla jedna z mých největších překážek, dokáži nemít nemanželský styk s ženami - jsem svobodný. Lidé, se kterými studuji Bibli, udělali stejné, ba v mnohém ještě větší pokroky.

Ne, opravdu vám nechci vnucovat své názory, ale sám se domnívám, že pokud by v tomto špinavém světě byli převážně jen svědkové Jehovovi, nebylo by válek, strachu z přepadení, zámků na dveřích a jiných opatření proti zločinům tohoto světa.

Dnes jsme vám představili Milana, člena organizace Jehovových svědků. Úryvek z dopisu popisuje změny, ke kterým v jeho životě a chování došlo. Změny jsou to vskutku chvályhodné, ale celá radost ze změny osobnosti má jeden malý háček. Připomíná nám situaci jistého vzorného muže:

Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku." On řekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí." Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: "Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království." Ti, kdo to slyšeli, řekli: "Kdo tedy může být spasen?" Odpověděl: "Nemožné u lidí, je u Boha možné." (Lukáš 18:18-27)

Samotné tvrzení, že kdyby na tomto špinavém světě byli jen Svědkové Jehovovi, nebylo by válek, strachu z přepadení, zámků na dveřích a jiných zaopatření proti zločinům tohoto světa úplně opomíjí to, že člověk se stává čistým a Bohu libým ne skrze učení jakékoliv náboženské společnosti, ale skrze zástupnou oběť Pána Ježíše Krista. Se stejnou logikou bych mohl jít o krok dál a tvrdit, že kdyby na světě nebyly zákony, přestala by existovat kriminalita nebo, kdyby lidé nebyli vůbec, také by se vyřešila řada problémů a naše planeta Země by si konečně s úlevou vydechla.

Milan si totiž neuvědomuje, že nikdo z nás, ba ani křesťanů, nežije v bezhříšné podobě v dokonalém světě. Kvůli člověku byla země prokleta, kvůli hříšnému člověku Pán Ježíš Kristus umíral na kříži a kvůli člověku vidíme kolem sebe všechno zlo. Neutrální přístup k životu nemůžeme nikdy nazývat přínosem společnosti. Umíte si představit, jaké peklo by na zemi zavládlo, kdyby byli všichni neutrální?

Doufám, že vidíte nebo aspoň cítíte jistý problém, který existuje nezávisle na tom, co o sobě říkáme. Nikdo z nás není středem světa ani jeho dění a právě o to jde. Písmo nás varuje o konci světa, o poslední hodině, ale jinak než Společnost svědků Jehovových:

Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi. Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno. Nepsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku, zůstanete i vy v Synu i Otci. (1. list Janův 2: 18-24)

Kdo jsou svědci Jehovovi? Společnost svědků Jehovových byla státem uznaná jako plnoprávná náboženská organizace vzdor tomu, že některé části učení až donedávna odporovaly státnímu zřízení.

Svědkové patří k těm, kteří se připravují na blízký příchod konce světa. Na tom by nemuselo být nic špatného, protože i biblický křesťan má být na tuto chvíli připraven. Konec světa byl ohlášen na rok 1914, 1915, ale konec světa nenastal. V roce 1916 zemřel zakladatel Svědků Jehovových, Charles Russel, ale jeho pokračovatelé přišli s novým koncem světa, a to v roce 1918. Opět se nestalo nic. Tato opakovaná skutečnost Svědky Jehovovy neodradila od dalších proroctví, která přímo odporují tomu, co říká Bible.

Proč právě Svědkové hlásají blízký konec světa? Znepokojivý, ba přímo apokalyptický vývoj světa přesvědčí mnohé, že je s lidstvem něco v nepořádku. Tuto skutečnost připomínal lidem Bůh prostřednictvím Písma a kazatelé učením o pekle. Stane-li se učení o pekle či konci světa ústředním motivem evangelizace, pak se může tato metoda stát manipulačním prostředkem. Místo biblické metody motivované láskou Boha k jeho stvoření, stane se prostředkem strach a potřeba, jak se zachránit před tím nejhorším. Ze strachu pramení horlivost a touha zachránit vlastní život. Proto slouží do roztrhání těla organizaci. Ten, kdo zná časopis Strážná věž, jistě poznal mezi řádky, kam hledajícího člověka směruje. Přesvědčí vás, že jiné záchrany není, než v organizaci Svědků. Jen oni jsou připraveni na blízký konec.

Kromě důrazu na blízký konec světa Svědkové Jehovovi zásadně odmítají transfúzi krve. O své vlastní vůli rozhodují o životě člověka, rodiče o dítěti, jehož život je možno zachránit.

Další známá skutečnost je, že Svědkové nesvětí vánoce. Mají pravdu, že Vánoce nemají svůj původ v biblickém učení. Svátky na 25. prosince mají předkřesťanský původ, můžeme říci pohanský původ. Jistě, to zda světíme či nesvětíme Vánoce a zda jim přikládáme světský nebo duchovní význam není dělící čarou mezi biblickými křesťany a sektáři, ale může být dělicí čarou mezi vírou a zákonictvím. Dobře víme, že samotné dodržování zákona nemůže nikoho spasit.

Jehovovi svědci jsou zásadně proti vojenské službě, dnes je možné přijmout náhradní vojenskou službu, dříve svědkové volili vězení. Ano, i prvotní křesťané končili často ve vězení a někdy i hůře, ale jejich utrpení a pronásledování bylo výsledkem učení Pána Ježíše Krista, a ne za to, co Bible vůbec neučí. Sám Ježíš nebyl proti vojenské nebo policejní moci vlád, které sám ustanovil, a Pavel to v dopise Římanům potvrzuje:

Vždyť (totiž vládnoucí moc) je Božím služebníkem k tvému dobru. Jednáš-li však špatně, máš proč se bát, neboť nenese meč nadarmo; je Božím služebníkem, vykonavatelem trestu nad tím, kdo činí zlo. (Římanům 13:4)

Dokonce římský setník, důstojník okupační armády Izraele, měl takovou víru, jaká nebyla ani v pobožném Izraeli, jak řekl sám Ježíš. A navíc, Ježíš setníkovi rozhodně nedoporučil, aby nejprve vystoupil z armády. Před potopou nebylo vládních nebo úředních ozbrojených složek a lidé žili pouze podle svého svědomí. Všichni víme, jak to dopadlo. Lid, lidstvo bez pevné vládní moci muselo být smeteno z povrchu země, protože výtvor jejich srdce, každá myšlenka byla jen zlá!