10. Nesmrtelnost duše

Posledně jsme si připomněli některé verše týkající se lidí, kteří nemají osobní vztah s Bohem Kristem. Pojďme se dnes podívat na jisté, smím-li to tak nazvat, technické otázky.

I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. (Genesis 2:7)

V tomto verši se dovídáme, že dech života, chcete-li dchnutí, je zvláštní složka člověka, která nebyla stvořena z prachu země jako tělo. Proto po tělesné smrti,

... prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. (Kazatel 12:7)

Tělo a dech života jsou oddělitelné složky člověka. Tělo se navrátí do země, protože tělesně prach jsme, a v prach se obrátíme. Duch, který nepochází z prachu země, totiž duše a duch se vrátí k Bohu, jestliže Jej známe.

Či myslíte, že nadarmo je psáno: ,Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil`? (Jakubův 4:5)

Všimněme si, že Bůh netouží po našem těle. To On umí udělat nové, a jaké! Neznáme-li Jej, potom náš dech života, duch a duše bude Bohu ztracen, oddělený od Boha. To si ještě budeme probírat.

Jsou křesťané, kteří věří, že duch a duše je totéž, nazývají je dchnutím, a navíc je nerozvázatelně svážou s tělem, takže se člověk stává jednojediným kompaktním celkem, který až zemře tak spí, prostě není. Při vzkříšení se prý probudí celý vědomý kompaktní člověk.

Vzkříšeno může být jenom tělo. Duše je vždy vědomá, proto nemůže být vzkříšena. Ta se sjednotí při vzkříšení se vzkříšeným tělem. Těla spí, duše nikdy nespí. Pojďme, ať si trochu odpočineme od duší v beztělném stavu ať v nebi nebo pekle, a proberme si vzkříšení. K duším budeme mít spoustu času se ještě vrátit.

Biblicky jsou dvoje vzkříšení. První vzkříšení těl je těch, kdo zemřeli v Kristu, to je, jak Bible říká, vzkříšení spravedlivých. Druhé vzkříšení těl je těch, kdo nezemřeli v Kristu. Každý člověk, spasený nebo ztracený, bude vzkříšen, dostane nové tělo. Mezi prvním a druhým vzkříšením těl uplyne nejméně jeden tisíc let, jak se dočteme v knize Zjevení.

Ostatní mrtví (tj. nespasení) však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. (Zjevení 20:5)

První vzkříšení, před tisíciletím, bude k věčnému životu s Bohem, verš totiž pokračuje:

... Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. (Zjevení 20:6)

Druhé vzkříšení, po tisíciletí, bude k věčnému oddělení od Boha. Lidé budou v tělech bez Boha.

A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:15)

Vzkříšení je skutečnost.

O vzkříšení mluvilo mnoho lidí jak ve Starém zákonu, tak v Novém. Jestli vzkříšení spasených a nespasených není, potom je Bible nebezpečná literatura, protože i Bůh o něm hovoří. Je nemyslitelné projít všemi odkazy. Jen namátkou:

Podívejme se na starodávného Jóba:

Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru. (Jób 19:25-27)

Jób jasně hovoří o vzkříšení svého těla, protože mluví o prachu, z kterého bylo jeho tělo, ale ne duše. A co Izajáš?

Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů. (Izajáš 26:19)

Jak jasné! Mrtvá těla obživnou, budou spojena s duchem a duší. Probudí se, protože spí - těla spí. Určitě těla, ne duše, protože Izajáš vybízí - "plesejte, kdo přebýváte v prachu". Kdyby ti, co zemřeli a jsou nyní v prachu, byli nevědomí, nevěděli o sobě, jak by mohli plesat? To plesají spasení, protože se těší na nová těla. Marná sláva, člověk bez těla není úplný, proto budou všichni do posledního vzkříšeni.

Co řekl o vzkříšení sám Ježíš?

A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův?" On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých." Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením. (Matouš 22:31-33)

Ježíš se zde dovolává Starého zákona. Nečetli jste?

Následujícímu verši rozumím doslovně.

Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy. (Daniel 12:3)

Jsem přesvědčen, že nové tělo bude zářit doslova a dopísmene. Jistě, můžeme jej chápat i jako básnické přirovnání, ale čím dále, tím více beru všechno doslovně. Jen tak to dává smysl. Co oko nevidělo a ucho neslyšelo. A co jsme neviděli, je zářící člověk. Vždyť Bible popisuje zářícího Mojžíše, a to byl v hříšném těle:

Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem. (Exodus 34:35)

Pod Hospodinovým zrakem budeme zářit všichni, a někteří jako hvězdy. Zářit však bude vzkříšené tělo.

Ježíš říkal, že za pohostinnost vůči nemajetným ti bude odplaceno při vzkříšení.

"Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých." (Lukáš 14:14)

Pro Ježíše bylo vzkříšení absolutní samozřejmostí, protože proto přišel na svět. Jeho vzkříšení podmiňuje naše:

Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!(1. Korintským 15:16-19)

Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. (Římanům 6:5)

Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. (1. Korintským 15:23)

Kdyby Ježíš nebyl první vzkříšený, potom bychom nemohli vstát při Jeho příchodu pro Jeho svaté.

Dále, starozákonní svatí věděli bez Nového zákonu, že vzkříšení je skutečnost:

Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr (Lazar) vstane." Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."(Jan 11:23-24)

Kdyby se Marta mýlila, a vzkříšení by nebylo, jistě by ji Ježíš opravil, že se mýlí. Tady bychom si ještě měli říci, že Ježíš Lazara nevzkřísil, ale obživil. Vzkříšení znamená nové nesmrtelné tělo. Lazar byl obživen do smrtelného těla. Navíc, Lazar nemohl být vzkříšen, protože Ježíš ještě nebyl vzkříšen.

Pavel neohroženě kázal o vzkříšení.

Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: "Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?" Druzí říkali: "Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva." Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání. (Skutky 17:18)

Intelektuálové tehdejší doby byli stejní jako dnešní. Zkuste kázat neohroženě o zmrtvýchvstání! V momentě, kdy prohlásíte, že vzkříšení je jisté, a ti bez Krista budou vhozeni zaživa v tělech do hořícího jezera, tak pohoříte. Nebe ještě přijmou, ale s úsměvem. Nic nesmíte brát fanaticky, ale pěkně zeširoka, ať má každý prostor pro vybruslení.