12. Nesmrtelnost duše

5. Ryby produkují ryby, pšenice pšenici, orel orla, člověk člověka, a naše zaseté tělo, naše individuální tělo dá vzrůst zase našemu tělu. Josef Novák Josefu Novákovi, a Anička Novotná Aničce Novotné. Každý sobě. Tak Jako Kristus zasel své tělo do hrobu, a z hrobu vstal Kristus v mase a kostech, kterého učedníci mohli poznat.

Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby. (1. Korintským 15:38-39)

Budeme ve vzkříšeném stavu poznatelní, budeme to my, naše oči, nos, tvář, každý nás pozná, vzájemně se poznáme, přesto budeme vylepšeni do optima:

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. (1. Korintským 13:12)

Potom poznáme i sebe, jako nás zná Bůh, včetně našeho dokonalého vzkříšeného těla. Dnes známe svoje tělo jen v degenerovaném, padlém, hříšném stavu a tvaru, ale Bůh jej zná v původní dokonalosti. Právě toto původně zamýšlené tělo dostaneme od Boha při vzkříšení.

6. Každý spasený člověk bude vzkříšen, aby měl podíl na více nebo méně slávy. Sláva je odstupňována.

Mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze. Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy. (Daniel 12:2-3)

Zvěstování Krista, dopomáhání ku spravedlnosti je měřítko, podle kterého je vzkříšená sláva spasených odstupňována.

Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy ,dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. (1. Korintským 3:11-15)

Naše podobenství o zasetém zrnu to potvrzuje také:

A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září. Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. (1. Korintským 15:40-43)

Je to úžasné, všichni se budeme po vzkříšení jeden od druhého lišit, jako se liší záře hvězd. Nebe není rovnostářské, všichni se budeme navzájem doplňovat. Jeden se bude těšit ze všech a všichni z jednoho, protože každý bude mít jinou slávu. A všichni budeme oslavovat našeho Boha, a On se bude veselit z nás. Zní to jako utopie, ale už se to stalo. Už je to zapsané.

I osud každého nespaseného bude v jeho vzkříšeném těle různý. Míra zatracení má pro každého nespaseného jinou intensitu.

Kdo má uši k slyšení, slyš!" Řekl jim také: "Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má." (Marek 4:23-25)

Bohatým v milosti bude milosti ještě přidáno, naopak, bohatým v zatracenosti bude zatracenosti také ještě přidáno. Tento princip zúrokování prostupuje celou Biblí. Kdo Krista nezná, bude upadat do větší neznalosti Krista. Kdo odmítá spásu skrze Krista ukřižovaného, ten bude spojitě upadat do ještě větší vzdálenosti od Krista. Čím více víme, tím se více dovídáme, čím méně víme, tím méně se dovíme. Tento princip je snad nejvýstižněji popsán v následující biblické pasáži:

"Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů." (Matouš 25:26-30)

Zde vidíme, že v Boží ekonomii nejsou žádné socialistické směry. Kdo je líný, bude mu vzato i to málo, co má. Kdo je pilný bude mu přidáno. Kdo byl nemohoucí, o toho se Bůh svojí milostí postará. Nechci, abyste si mysleli, že zde kážu náboženství skutků. V žádném případě! Spása, a tím i první vzkříšení je jenom v milosti Boha, skrze ukřižovaného Krista, který nás zastoupil v potrestání, které náleží nám. Jak ovšem stavíme na této přijaté pravdě, to už podmiňuje naši záři v nebi. Zatracení je podmíněno jenom nepřijetím Krista, nepřijetím Jeho zástupné oběti. Míra zatracení, trestu, již ale závisí na tom, jakou měrou měříme.

Zatracení ve vzkříšeném těle je odstupňované, což vyplývá z mnohých dalších veršů, které nemůžeme z časových důvodů citovat. Připomeňme si snad ještě jeden:

Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ,Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.` Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu. (Lukáš 10:10-12)

Zde je úplně zřetelné, že sodomským bude lehčeji než těm, kdo dnes odmítají Krista. Nikoho nestraším, ale zákony máme fyzikální, i duchovní. Když skočím z 15. poschodí, tak se zabiji, proto neskočím. Když odmítnu Krista, tak se zabiji duchovně, což je peklo, proto Krista neodmítnu. Přijetí milosti je osobní rozhodnutí každého jednotlivce, stejně jako vyskočení nebo nevyskočení z 15. poschodí. Jak vždy říkám, také jezdím vpravo, abych se nezabil a nezabil jiné. Kdo si vybere jízdu vlevo, prosím, je to však jeho osobní rozhodnutí a nikdo jej jezdit vpravo nutit nemůže. Pojďme a rozeberme si ještě následující verše:

Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní. Jak je psáno: ,První člověk, Adam, se stal duší živou` poslední Adam je však Duchem oživujícím.

Naší fyzickou smrtí zasejeme přirozené hříšné smrtipodléhající tělo. Co vstane, co z něj vyroste, bude tělo duchovní, které smrti již podléhat nebude. První člověk, Adam, měl přirozené tělo jako máme my dnes. Oživující Duch Krista nám dá tělo takové, jaké měl i On sám při svém vzkříšení. Všimněme si, že Adam byl první člověk. Adam byl stvořen, Adam se rozhodně nevyvinul ze zvířat. Kdyby platila evoluce, Kristus by potom nemohl být oživujícím duchem. Pokračování těchto veršů to jenom stvrzuje.

Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe. Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. (1. Korintským 15:44-50)

V těchto tělech nemůžeme předstoupit před Boha. Musíme dostat takové tělo, jaké měl Kristus. Ani nespasení nemohou být vhozeni do hořícího jezera v tomto těle. Musí nejprve být vzkříšeni, aby měli tělo věčné, nepomíjitelné.