15. Nesmrtelnost duše

Opakování matka moudrosti. Tolikrát jsme si to již řekli, povíme si to znovu. Smrt není neexistence a život není nutně existence. Smrt je rozpojení složek člověka, život je spojení složek člověka. Člověk není jednojediný. Adam s Evou pojedli ze stromu poznání a okamžitě zemřeli duchovně, a přesto byli.

Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (Genesis 2:17)

Samotný Ježíš nazval živé mrtvými:

Ale Ježíš mu odpověděl: "Následuj mě a nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé." (Matouš 8:22)

Mrtvolnost rozhodně není neexistence. Baviči i bavení, pakliže je zábava to, pro co žijí, mohou být sice veselí a halasní, ale jsou mrtvoly! Tak to stojí neúprosně v Bibli.

Ta, která myslí jen na zábavu, je mrtvá, i když žije.(1. Timoteovi 5:6)

Sbory a církve mohou být aktivní, mozkově při sobě a Kristus o nich může prohlásit tohle:

Andělu církve v Sardách piš: Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: "Vím o tvých skutcích, podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. (Zjevení 3:1)

Musíme si zakódovat do srdce, že jsme věční, a tělesnou smrtí nic nekončí, právě začíná.

Také jsme si plně prodiskutovali, že vzkříšení se týká pouze těla, nikdy vnitřního člověka duše a ducha. Nyní si musíme objasnit, kam tedy duše zemřelých, nespasených a spasených po smrti putují.

Nejprve se podívejme zblízka na duše spasených před ukřižováním Pána Ježíše Krista. Bude to znít pro někoho z vás trochu duchařsky, ale Bible učí, že před Kristem duše spasených byly drženy v zajetí ďáblem v ráji v nižších částech planety Země. Jak tomuhle mohu věřit já, inženýr geologického průzkumu? Protože je to psáno v Božím slově. A Ježíš se odvolával na Písmo mnohokrát - je psáno!

Ale každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. Proto praví: ,Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce, a dal dary lidem.` Co jiného znamená ,vystoupil`, než že nejprve i sestoupil do nižších částí země? Ten, jenž sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno. A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, (Efezským 4:7-11)

Použil jsem zde překlad Nové smlouvy, je výstižnější než ekumenický překlad. Před Ježíšovým ukřižováním byli spasení i nespasení v témže podsvětí od těla odloučených duší. Spasené duše však byly od nespasených odděleny nepřeklenutelnou propastí.

I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal: ,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.` Abraham řekl: ,Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo, i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.` Řekl: `Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.` Ale Abraham mu odpověděl: ,Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!` On řekl: ,Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.` Řekl mu: ,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.`"(Lukáš 16:19-31)

Z předešlých veršů vyplývá, že peklo je dnes reálné místo muk v nižších částech země. Dále mne velmi zaráží, že jedna z kvalifikací nebýt v pekle bylo poslouchat Mojžíše. Víte, koho moderní křesťané poslouchají nejméně? Mojžíše. O nevěřících ani nemluvím. Prvních 11 kapitol Mojžíšovy Genesis jsou dnes pohádky i pro většinu křesťanstva.

Zpět k tématu. Toto podsvětí bylo před Kristem rozděleno na dvě oddělení - ráj a peklo. A právě sem do nižších částí Země sestoupil okamžitě po své smrti Ježíš Kristus, jak jsme citovali:

Co jiného znamená ,vystoupil`, než že nejprve i sestoupil do nižších částí země?

Dříve než bylo vzkříšeno Ježíšovo oslavené tělo, v němž potom vystoupil do nebes k Otci, musel nejprve sestoupit do ráje a pekla, do nižších částí Země. Proto mohl Ježíš odpovědět kajícímu se lotrovi po pravici:

... "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."(Lukáš 23:43)

Ježíš věděl, že až Jeho Duch opustí tělo podobné hříšnému člověku, tak sestoupí nejprve do útrob Země. Lotra po pravici vzal sebou do podsvětí, jež je pod tímto světem, vzal jej do oddělení zvané ráj.

Víme, že Ježíš Kristus byl v ráji a pekle tři dny a tři noci. To znamená, 72 hodin než byl vzkříšen. Zatímco Ježíšovo tělo spalo v hrobě, Ježíšův Duch byl v podsvětí, v ráji a pekle. Zde je důkaz:

Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Matouš 12:40)

V srdci Země snad naznačuje ve středu planety Země. Nižší části Země do kterých Ježíš bez těla sestoupil, je srdce Země, bývalý ráj a dnešní peklo. A pak, že tam prý nejsou plameny.

...ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.

Ježíš Kristus měl v podsvětí veliké úkoly. Nejprve vysvobodil z ráje svoje spasené a vzal je s sebou do nebe, to znamená odstěhoval duše spasených za meze tohoto stvořeného vesmíru, smím-li to tak říci, do třetího nebe.

Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce, a dal dary lidem.

David prorokoval:

...neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. (Žalmy 16:10)

David věděl, že až bude v podsvětí v jámě, v ráji, tak jej Ježíš vysvobodí a odvede si jej s sebou do nebe:

Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. (Skutky 2:29-31)

David čekal na Ježíše, který pro Davida a všechny starozákonní spravedlivé přišel do srdce Země, aby si je odvedl ze zajetí. Ježíš během třech dní a třech nocí nebyl jen v ráji, kde byl zajatcem Lazarus nebo David, ale byl i v pekle, kde byl uvězněn boháč a všichni starozákonní nespasení. Co dělal v pekle? Kázal tam!

Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. (1. Petrův 3:19-20)

Všimněme si, že utopení, ač bez těl, jsou v duchu schopni přijímat zvěst o spáse a vítězství Krista. Duch těchto utopenců nespí. Jenom tělo. Mrtví jsou při plném vědomí!

Po Kristově smrti už spasené duše nejdou do podsvětského ráje, ale do nebe. Nespasené duše stále putují do jámy v srdci Země, do nižších částí Země. O tom ale až příště.