17. Nesmrtelnost duše

Dnes a v dalších pořadech se soustředíme na peklo a ráj. Je mi to líto, ale peklo je stejně skutečné místo jako nebe. V čem mi je ještě hořčeji, je to, že čím blíže budeme druhému Ježíšovu příchodu, tím méně lidí jej bude znát. Náboženství bude habaděj, ale v okamžiku Jeho příchodu bude těch, kdo jsou jeho, jako šafránu. Nevymýšlím si. Čtěme:

Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde? (Lukáš 18:7-8)

Nalezne Ježíš vůbec někoho věřícího, až se vrátí? To jsou přímo úděsné verše. Bible učí, že jen málokdo na úzké cestě je spasen, a mnoho na široké cestě spěchá do věčné záhuby. Vůbec se touto hrůzou nekochám, jenom si dovoluji věřit Bibli doslovně, na rozdíl od humanistických věřících.

Celou tuto studii o pekle bychom měli nazývat studií o Podsvětí, protože, jak jsme se biblicky mnohokráte zmínili, peklo se dnes nalézá v nižších částech Země, v srdci Země, ve středu Země, pod povrchem tohoto světa, tedy v Podsvětí s velikým "P".

Podsvětí se dělí na pět zvláštních oddělení, ve kterých jsou uvězněni odešlí duchové a duše nebo démoni. Ani jedno oddělení, z těchto pěti, není totožné s hrobem. Všech pět oddělení podsvětí; jsou obývána duchy a dušemi nebo démony. V hrobech tlí jen spící těla.

První oddělení podsvětí je Tartarus.

Toto vězení je rezervováno pro padlé vzbouřené anděly. ať padli před nebo po potopě.

Ježíš, ve třech dnech, zatímco jeho tělo spalo v hrobě, byl zde v Tartarusu, aby padlým andělům, kteří vcházeli k dcerám lidským v době Noéma, vyhlásil své vítězství.

Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. (1. Petrův 3:19-20)

Tito padlí prostopášní andělé jsou jasně identifikováni:

Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud. Ani starý svět neušetřil, nýbrž zachoval jen Noéma, kazatele spravedlnosti, spolu se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných.(2. Petrův 2:4-5)

Padlí andělé, kteří se oddali smilstvu jako Sodoma a Gomora, jsou drženi ve vězení Tartarus:

Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu. Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně. (Judův 1:6-7)

Trest věčného ohně v Tartarusu je nám, lidem, výstražným znamením. Kdyby byli nespasení po smrti odstvořeni, potom výstražné znamení věčného ohně nedává vůbec žádný smysl. Toto není spánek nespravedlivých v hrobech. Podsvětí je reálné! Kdyby tito andělé byli nevědomí spící duchové, pak by nemuseli být spoutáni ve věčných, opakuji, ve věčných poutech. Žádný démon ani člověk není a nebude v tomto speciálním vězení.

Druhé oddělení podsvětí je ráj.

To je to oddělení do kterého vzal Ježíš lotra po Jeho pravici, když řekl, ... ještě dnes budeš se mnou v ráji. V ráji, v podsvětí byl také Lazarus, jak jsme si již pověděli. Ráj bylo oddělení radosti, kde bylo dostatek potěšení a vody ku schlazení. Všichni spravedliví před Ježíšovým ukřižováním byli v tomto opravdu komfortním vězení proti své vůli. I když v ráji spasení měli všechno, co je zapotřebí k blaženosti, neměli Toho hlavního, neměli při sobě totiž Krista. Bez něj je každá existence marnost nad marnost. Však to David správně prorokoval, že Hospodin spravedlivého v jámě neponechá. Vnitřní lidé měli v ráji naději, že si pro ně Kristus přijde. A také přišel. Před Kristovým vítězstvím na kříži měl totiž ďábel moc nad smrtí a nad podsvětím. Proto držel i spasené ve vězení, jak mu Bůh dovolil. Satan totiž člověka vyhrál, když Adam zhřešil, a Bůh je spravedlivý ke každému, i k Satanovi. Proto Bůh musel Satana přemoci. Ne násilím, ale křížem. Boží i naše zbraně jsou duchovní. Vítězství znamená získat si dobrovolně lásku.

Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. (Židům 2:14-15)

Kristus na kříži udělal vše dokonale a odzbrojil i Satana:

Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. (Koloským 2:14-15)

Uvědomme si, že dluh hříchu nebyl před Kristovou obětí vymazán. Proto Satan mohl držet spasené v zajetí v ráji. Satan měl na ně právo. Hřích na spravedlivých stále spočíval. Tím, že Ježíš Kristus na sebe vzal hříchy světa, jako by je sám spáchal, úplně očistil starozákonní svaté, a mohl si je s sebou vzít do nebe, neponechat je v jámě, v srdci Země. Jakmile byl Ďábel Kristovou obětí zbaven moci nad smrtí, ztratil samočinně i moc nad podsvětím. Čertova moc nad podsvětím však dodnes přežívá ještě v pohádkách, protože jejich autoři s Kristovým vítězstvím nepočítají, a žijí snad ještě ve starozákonní době. Vítězství Pána Ježíše Krista na kříži Jej udělalo svrchovaným vládcem smrti a podsvětí. Svoji smrtí a vzkříšením získal klíče, to znamená moc nad smrtí i podsvětím.

Neboj se. Já jsem první i poslední, ten Živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí. (Zjevení 1:17-18)

Ježíš Kristus má trvale klíče a plnou svrchovanou moc také nad nebem, kterou nikdy z rukou nepustil.

Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře. (Zjevení 3:7)

Když nám nebe otevře, nikdo nám nezabrání vstupu. Když nám nebe zavře, nikdo z nás do nebe nepronikne.

Těsně před svým nanebevzetím Ježíš potvrdil svou plnou moc:

Je mi dána veškerá moc na nebi i na Zemi. (Matouš 28:18)

Což znamená i v podsvětí, to je totiž součástí Země.

Ježíšova novozákonní moc nad podsvětím je ta nejlepší novina, kterou křesťané mají. Znamená, že Kristovo vítězství je už minulostí, a novozákonní spasení po smrti už nemusí do ráje v podsvětí jako starozákonní spasení, ale jdou přímo do třetího nebe, do ráje ke Kristu. Pro starozákonní spasené byl kříž budoucností, pro nás je kříž minulostí. Proto máme Novou smlouvu, Nový zákon.

Nakonec potvrzení dobré noviny několika biblickými verši. Ježíš Kristus osvobodil spasené z ráje v podsvětí, což mimochodem prorokoval už starozákonní Izajáš, jehož text Ježíš čte v Lukášovi:

"Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu" (Lukáš 4:18)

Když už Ježíš zajatce tedy propustil, dnešní spasení jdou do nadsvětí do nebe k Pánu, místo do podsvětí. Jsem šťasten, že žiji v době milostivého léta.

Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, (Židům 12:22-23)