18. Nesmrtelnost duše

Po osmnácté se scházíme k pořadům o nesmrtelnosti duše, o nebi, o pekle a ráji. V minulém pořadu jsme si povídali o dvou z pěti oddělení podsvětí. Totiž o Tartarusu, kde jsou uvězněni andělé, kteří se dopouštěli ohavnosti a brali si dcery lidské. A dále, o dnes již prázdném ráji v podsvětí, které vyprázdnil Ježíš tím, že si po ukřižování odvedl starozákonní spasené s sebou do nebe. Zajímavá je domněnka některých teologů, kteří si myslí, že vyprázdněný ráj v podsvětí byl pohlcen peklem. Slovy Izajáše:

Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot. (Izajáš 5:14)

Nebuďme však ohledně této nedůležité otázky dogmatičtí a pojďme na třetí oddělení podsvětí, které se jmenuje

Peklo.

Toto vězení v podsvětí, doslovně pod povrchem světa, tedy v nižších částech země, drží duše všech nespasených lidí, všech dob od Adamova pádu až po konec tisíciletého Kristova království. Boháč byl v tomto třetím oddělení podsvětí.

Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. (Lukáš 16:19-23)

Každý bez Krista, kdo dnes zemře, odputuje do tohoto velmi nepříjemného místa. Po tisíciletém království budou všichni nespasení z pekla dočasně osvobozeni svým vzkříšením do nesmrtelných těl. Budou souzeni před bělostným trůnem a zaživa v tělech vhozeni do pátého oddělení podsvětí, do hořícího jezera, o kterém se zmíníme v dalších pořadech.

A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zjevení 20:11-15)

Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt." (Zjevení 21:8)

Vím, vím, nejsme na takové kruté pořady zvyklí, ale nemůžeme obejít nepříjemné biblické zvěsti. Už je obcházím deset let a mám výčitky, že jsem tak dlouho mlčel. Bůh je láska, ale i spravedlnost. Především však milost, a o tu stojíme. Všimněme si ještě, že vzkříšení nespasení jsou nazýváni mrtvými, ač jsou plně při vědomí. Kolik máme v České republice cizoložníků, zaklínačů a prachobyčejných lhářů, kteří neznají Krista. Není mi nijak dobře, lidé. Ještě něco. Nespasení jsou souzeni podle svých činů. Milost nepřijali, ničím se tedy nemohou vykázat, než svými skutky. A na těch ztroskotá každý do posledního, i toho sebehodnějšího. Proto stojíme o omilostnění skrze Kristovu krev na kříži. Nikdo není čistý před Bohem, ani jeden, jen Kristus je, proto buďme v Něm, uschovejme se v Něm.

Jako nečistí jsme byli všichni, všechna naše spravedlnost jako poskvrněný šat. Uvadli jsme všichni jako listí, naše nepravosti nás unášely jako vítr. (Izajáš 64:5)

Peklo se řecky řekne Hades a hebrejsky Šeól. Nikdy těmito slovy není míněn hrob, temnota, bezedná propast nebo hořící jezero, i když jsou někdy jako hrob a i jinak překládána snad ve všech jazycích. Kdyby Hades a Šeol byly vždy pravidelně přeloženy slovem peklo, vyjasnilo by se mnoho zmatených interpretací. Dnešní peklo pro duše nespasených je v podstatě vazba, která je pro každého stejná. Je to očekávání vzkříšení nespasených a soudu bělostného trůnu. Konečný trest v těle, v hořícím jezeře, bude už odstupňován podle skutků.

Podívejme se na mého hrdinu Jonáše. To je člověk, o němž jsem přesvědčen, že zemřel a jeho duše šla do šeolu, do oddělení pekla. Jeho tělo spalo po tři dny a tři noci v břiše mořské obludy, jako v hrobě. Vnitřní člověk Jonáš však volal z pekla takto:

V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí (šeolu - pekla) jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře (ve Zjevení moře vydalo své mrtvé), obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky (Jonáš byl opravdu v podsvětí - šeolu). Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! (Bůh jej obživil) Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!" I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu. (Jonáš 2:3-11)

Ježíš se na Jonáše odvolává:

On však jim odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Matouš 12:39-40)

Ježíš byl mrtev 72 hodin, to znamená opustil tělo a byl v šeolu, v podsvětí. Po třech dnech byl vzkříšen. Jakým by byl Jonáš znamením, kdyby nepředstavoval Ježíšovu smrt, odchod do podsvětí a vítězné vzkříšení. Pozor, Jonáš nebyl vzkříšen v oslaveném těle jako Kristus, Jonáš byl obživen do svého pomíjitelného těla, aby později zemřel, a odešel tentokrát do ráje v podsvětí.

Někteří lidé věří, že šeol-hades v podstatě znamená hrob, kde spí celý člověk. Již jsme probrali nespočet veršů, abychom biblicky dokumentovali, že peklo a hrob nejsou totožné. Peklo je pro vnitřního člověka, ducha a duši. Hrob je pro tělo, které v něm "spí", a obrací se v prach.

Srovnejme si velmi krátce peklo a hrob bez biblických odkazů. S odkazy bychom museli mít alespoň pět pořadů.

Peklo není nikdy místo pro tělo, hrob není nikdy místo pro duši;

Peklo se nikdy nevyskytuje v množném čísle, hrob se nejméně 78-krát vyskytuje v množném čísle;

Peklo není na Zemi, ale v nižších částech Země - v srdci Země, hrob je vždy na Zemi, nikdy ne v srdci země;

Tělo nikdy nejde do pekla, tělo jde vždy do hrobu - nejméně 75-krát;

Člověk nikdy nikoho nevložil do pekla, člověk položil do hrobu mrtvé tělo 40-krát;

Člověk nevykope peklo, hrob však vykopal v Bibli 51-krát;

Peklo je místo hněvu, v hrobě hněv není;

Lidé jdou do pekla v momentu, do hrobu až po několika dnech;

Peklo je jen pro nespasené, hrob pro spasené i nespasené;

V pekle je duše vědomá, tělo v hrobě neví nic;

Víra v Kristovu zástupnou oběť za hříchy odvrátí vstup do pekla, ale neodvrátí vstup do hrobu;

V pekle jsou vrata a mříže, v hrobě nejsou;

Peklo je kruté místo, hrob je neutrální;

Peklo se zvětšuje, hroby přibývají;

V pekle je vzrušení, když se objeví nový příchozí, v hrobě žádné vzrušení není;

Peklo znehodnocuje duši, hrob rozmělňuje tělo v prach;

Peklo je místo moci, v hrobě není žádná moc;

V pekle je plamen, v hrobě plameny nejsou;

Propast pekla je srovnávána s výšinou nebe, hrob nemá ani výšiny ani propasti;

V pekle je bolest, v hrobu není;

Ježíšova Duše a Duch sestoupil do pekla, Ježíšova hrobka v pekle nebyla;

Kristus kázal v pekle andělům a osvobodil spasené zajatce, jestliže duch a duše přebývají v hrobě, jak potom mohl Kristus přemoci smrt a peklo?

Zdaleka jsem nevyčerpal všechna srovnání. Člověk po smrti není odstvořen. Opravdu není. Průkazných veršů jsou stovky.