23. Nesmrtelnost duše

Snad už to opakuji po sté, ale je to tak nutné, abychom měli všeobecně jasno v pojmech smrt a život. Smrt je odloučení existencí, život je sloučení existencí. Život není existence, smrt není neexistence. Jestliže nebudeme mít jasno v těchto pojmech, potom budeme používat stejná slova, ale když dva řeknou totéž, nebude to totéž.

Takže, věčná smrt je věčné odloučení bytosti, ať člověka nebo anděla od Boha. Je to rozluka. Živé manželství je spojení muže a ženy, mrtvé manželství je rozpojení téhož muže a ženy. Jednotlivé bytosti však, navzdory rozluce, nepřestávají vědomě existovat. Rozluka mého ducha a duše s mým tělem je tělesná smrt. Vzkříšení, sloučení s novým oslaveným tělem je tělesné znovuzrození, nový život v těle. Spojení mého vnitřního člověka, duše a ducha, s Duchem Božím je duchovní znovuzrození, nový duchovní život. Proto je věčný život v tom, když poznáme Boha. To znamená, když se propojíme, lépe sloučíme se s Bohem, staneme se s ním jedno tělo jako muž a žena, aniž by se narušily individuality osobností.

Musíme se ještě zmínit o jistých výrazech, na jejichž základě Adventisté a Jehovovi svědci učí, že nespasení budou anihilováni, tedy úplně zničeni, zneplatněni, anulováni, prostě nebudou, jako před svým stvořením. Tomuto odstvoření, této neexistenci říkají smrt nebo druhá smrt. Názorová neshoda už vězí v jejich a naší definici smrti, protože život považují za existenci bytosti, a smrt za neexistenci bytosti. Tato teorie je nerozumná. O tom už diskutujeme dnes po třiadvacáté. Jestliže neexistence je smrt, potom jsme všichni byli mrtvi před narozením, protože jsme neexistovali. Jak může být mrtvý někdo, kdo ani nežil, je opravdu krkolomné vysvětlit.

Kterými slovy tedy dokazují anulování existence nespasených?

a) První je slovo zahubit v tomto verši:

V řečtině je použito slovo apollumi, jež znamená zničit ve smyslu zabít tělo. Další výskyt tohoto slovesa je například v následujících dvou verších:

Farizeové vyšli a smluvili se proti němu, že ho zahubí. (Matouš 12:14)

Apollumi je také použito ve smyslu potrestat mučením:

"Trápení" však podmiňuje existenci těchto démonů.

Další použití je ve smyslu ztratit třeba ovci nebo minci.

Ztracená ovce není přece zničena, ani nezmizí z vesmíru!

Apollumi má další význam a to je zmar:

Rozlité zkvašené víno, i roztrhané měchy, obojí stále existují, ale ztratili svou funkci, své předurčení.

Jestliže zničit, zahubit, vyhladit atd. znamená anihilaci, tedy anulování, odstvoření existence, odbytostnění, obrácení v nic, tak si pohrajte a dosaďte za každé sloveso "zahubit" třeba "obrátit v neexistenci". Vím, musí se hledět na kontext, ale stejně vám to napoví, že zahubit není synonymum pro neexistenci. Jak by se vám líbil třeba následující verš?

Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, "obrátím v neexistenci" (smetu) z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." (Genesis 6:7)

b) Další sloveso je zmizet , použité v dalším verši.

Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jako tuk beranů s dýmem mizí, tak zmizejí. (Žalmy 37:20)

Ti, co učí obrácení člověka v nicotno, používají tento verš jako důkaz, že bezbožník se promění v nic jako tuk v dým.

Toto sloveso zmizet je od hebrejského kalah, jež je ekvivalent řeckého apollumi. Proto zmizení nemá nic společného s "obrácením v nic". Toto slovíčko kalah je použito také v následujících verších:

Po nich však nastane sedm let hladu a všechna hojnost v egyptské zemi bude zapomenuta. Hlad zemi úplně zničí. (Genesis 41:30)

Egyptská země sice byla zničena, ale nebyla obrácena v nic, stále zde byla! Podobně,

Oblak se rozplyne, zmizí; stejně kdo sestoupí do podsvětí, už nevystoupí, (Jób 7:9)

neznamená, že když oblak zmizí, že zmizí i jeho substance. Došlo jen k proměně. Podobně, kdo zmizí v pekelném podsvětí, už nevystoupí. Vystoupit zase může jen existující bytost. Podívejme se na další verš:

Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. (Jób 33:21)

Nebo další verš:

Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! (Žalmy 39:10-11)

Sloveso apollumi i sloveso kalah, jak vyplývá z naší diskuse, znamená zničit nebo rozbít nějakou věc nebo osobnost tak, aby už nemohla vykonávat funkci, ke které byla udělána. Prostě, učinit něco nepotřebným. Totéž platí o těle i duši. Naše duše byla stvořena Bohem pro Boha. K tomu byla předurčena. Zahubená duše v pekle ztratila svou manželskou funkci. Bůh jí už nemůže být manželem, a ona mu už nemůže být nevěstou. A to je záhuba záhub.

c) Další sloveso, kterým se dokazuje anulování vniveč, je spálit. Je to stále stejná koncepce. Spálení, rozplynutí, proměnění se v dým atd:

"Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne, praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev. (Malachiáš 3:19)

Tento verš se ani nevztahuje k ohnivému peklu, ale k bitvě Armageddon, jak vyplývá z celé kapitoly.

Dalším jakoby důkazem je, že vesmír zmizí a vše bude spáleno, tedy obráceno v nic, podle následujících veršů:

Zde nejde o anihilaci vesmíru, ale o, smím-li to tak nazvat, o přetavení vesmíru ohněm. Vesmír nezmizí, bude úplně pročištěn ohněm, žárem. Jistě půjde i o nukleární přetavbu hmoty. Nemáme zde místo na rozsáhlou studii, ale dotkl jsem se tohoto problému v knize "Zápas o duši". Země je zde nastálo, a nemůže být obrácená v nic:

Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. (Žalmy 104:5)

Že trvalá země nezmizí, ale bude pročištěna i s vesmírem nesmírným žhavým otřesem, vyplývá z následujících veršů:

Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví (Ježíše). ... Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ,Ještě jednou otřesu` nejen ,zemí`, nýbrž i ,nebem`. Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. (Židům 12:25-27)

Tvrzení, že pálivost, která obrátí v nic zemi a vesmír, je stejně možná jako obrátit těla a duši v nic v ohnivém jezeře, nemůže obstát.