3. Naplnění Duchem

Osvěžme si z předešlých pořadů, že 1. Boží vůle je - buďte spaseni, a 2. Boží vůle je - buďte naplněni Duchem svatým. Rozviňme dnes 2. Boží vůli, totiž naplnění Duchem svatým.

Kolik křesťanů si zoufá, že jim Bůh nezjevil, jakou nevěstu či ženicha si mají vybrat, do jakého podnikání se mají pustit, jaké si mají zvolit povolání, a nebo jak si poradit s určitým problémem, kterých máme každý až až. A tak si říkají - Kde je Pán Bůh? Proč mne nechává na holičkách? Proč se mi nezjeví, a nesvěří se mi s konkrétními instrukcemi? A otázka zase zní - jsou vůbec tito tápající křesťané naplněni Duchem svatým? Dnes mluví kde kdo o naplnění Duchem svatým. Povězme si tedy v krátkosti, co to znamená, být naplněn Duchem svatým. V okamžiku, kdy jsme byli Bohem spaseni, přišel Duch svatý, aby se v nás usídlil. Není ani jediný spasený člověk, v němž by nesídlil Duch svatý. To by potom ani nebyl spasen a Bible to sama potvrzuje:

A přesto tolik křesťanů si myslí, že nemají Ducha svatého. Lidé se často modlí a sám říkám: "Bože, dej mi svého Ducha, abych..." Nebo: "Dej mi více svého Ducha..." Bible však říká:

Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? ... (1 K. 6,19)

Cožpak můžeme Ducha svatého přijmout po kouscích? Když se zamyslíme nad svými modlitbami, tak s uzarděním zjistíme, a to mluvím z vlastní zkušenosti, že nejsou biblické. Například: "Bože, dej mi více lásky, abych..." A bible říká:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Ř. 5,5)

Nebo se modlíme: "Bože, dej mi více milosti, buď ke mně milostivý." A bible říká:

Následující nebiblická modlitba je mi ušita jako na míru. Tolikrát jsem se už modlil: "Bože, posil mne, dej mi více síly..." A co mi říká Bible?

Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fil 4,13)

Nebo: "Bože, veď mně..." A Bůh si myslí - vždyť tě vedu, proč mě nenásleduješ? Nebo: "Bože dej nám sílu..." Proč prosíme o zmocnění, když Bible říká:

...ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku, až na sám konec země. (Sk. 1,8)

My křesťané si musíme uvědomit, že máme všechno a Petr to shrnul následovně:

Všechno, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho Božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (2 Pt. 1,3)

Křesťané mají všechno, mají plnou výzbroj. A protože v nás přebývá Ducha svatý, nemusíme prosit o více Ducha svatého, o více milosti, o více vedení, o více síly, protože všechny tyto schopnosti, které jsou nutné ke konání Boží vůle, už máme. A tolik křesťanů včetně mne říká: "Kdybych jenom měl sílu udělat tohle nebo tamto." Co to blábolíme? Vždyť Pavel píše Korintským:

Ano, v Kristu máme plnost, vlastníme vše, co potřebujeme ke službě. Tak na co čekáme? A teď se ptáte - tak o co máme žádat Boha, když jsme tak plně vybaveni? Jakub nám to napoví:

Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek a bude mu dána. (Jk 1,5)

Prosme tedy o moudrost, ne o Ducha, sílu, moc, lásku, milost, vždyť tyto věci už máme. A co máme, o to neprosíme, to nežádáme, za to děkujeme. Tedy, Bože děkuji Ti za Ducha, děkuji ti za lásku, děkuji ti za vedení, děkuji ti za sílu, děkuji ti za moc, děkuji ti za milost, ale prosím Tě o více moudrosti. A protože máme Ducha, tak máme moc a sílu. Ježíš to potvrzuje, když řekl: Dostanete sílu Ducha svatého. Slovo "síla" v tomto verši je řecky dunamis. Křesťané, víte, že jste kráčející dynamit? Na to asi namítnete, kdo, já? Vždyť já ani nepraskám ani nebublám, jak bych mohl vybuchovat? Ale Bible tvrdí, a má pravdu, že křesťan má všechno. Proč tedy tolik křesťanů ani nebublá ani nepraská jako kapsle? Odpověď je jednoduchá - nemají rozbušku, která by vznítila jejich explozivní moc, kterou vlastní každý křesťan. Tolik křesťanů je bezmocných jako komár, ač mají sílu lva. Ano, mají sílu lva, ale naplněni jsou komářím vědomím. A zde to je. Mít Svatého Ducha, lví sílu, je jedna věc a být naplněn Duchem svatým, uvolnit tuto lví sílu je věc druhá.

Ukažme si to na příkladu šumáku, kterým jsem se tak rád za mládí naléval. Šuměnka je koncentrát cukru, příchutě a uhličitanu. A dejme tomu, že představuje Ducha svatého. Voda ve sklenici představuje náš duchovní život. Máme šumák, máme vodu. Nevhodím-li však šumák do vody, nikdy ze sebe neuvolní zkoncentrovanou energii a voda zůstane neslaná, nesladká, nezbarvená, bez chuti, bez barvy, bez zápachu a bez bublinek, i kdybych měl po kapsách tisíc šuměnek. V momentě, kdy šumák do vody vhodím, rozpustí se, uvolní energii, prosákne vodou, která začne bublat, dostane barvu a chuť. A podobně je to s Duchem svatým a námi. Jestliže v sobě nerozpustíme Ducha svatého, jestliže Jím nebudeme naplněni, tak náš duchovní život bude bez chuti, bez barvy a bez bublinek. Oddáme-li se Mu, pronikne každou molekulou našeho duchovního života, který potom září, bublá, a chutná a vypadá jako Kristus. Kdybych měl šek na milion korun a neproměnil bych jej na hotovost, tak z něj nemám pražádný prospěch, i když šek sám o sobě je koncentrát hotovosti. A aby byl šek proplacen, tak se musím na rub podepsat. Stejně tak křesťané mají šuměnku, mají šek, ale neuvolní-li svým ano, svým podpisem, jejich sílu, tak se nic nezmění. Tedy, máme Ducha svatého, který jen čeká, aby v nás explodoval, důsledkem naší poddajnosti, kdy Jej náš duchovní život do sebe pozře jako voda šuměnku, abychom byli Duchem svatým prosáknuti, tedy naplněni a proměněni.

Každý věřící má Ducha svatého. Ale jen někteří mu dovolí, aby je Duch svatý použil. Proto modlitby - Bože, dej mi více Ducha svatého, jsou nebiblické, jsou nesmyslné. Máme všechno! Problém nevězí v Bohu, že by nám dával Ducha svatého po ždibcích, Ježíš nám přece poslal celého Ducha svatého. Problém vězí v nás, protože mu skrze naši vzpurnost nedovolíme, aby nás proměnil. Velmi se mi líbí následující přirovnání, které jste už jistě slyšeli. Dejme tomu, že pianista řekne své rukavici - hraj na piano! Nic se nestane, protože rukavice sama nemůže hrát na piano. Ale když si jí pianista navlékne na ruku a začne hrát, rukavice se hýbe s prsty a piano produkuje hudbu. Rukavice neříká ruce a prstům - ruko, ukaž mi, jak mám hrát. Rukavice neříká nic. Jen obtahuje prsty a tak jak prsty ťukají, tak ťuká i rukavice. Stejně tak křesťané, kteří jsou naplněni Duchem svatým, se neptají Boha a netápají, co mají dělat, protože už něco dělají. Duch jimi už hýbe, protože jsou naplněni, protože mu dovolili, aby je použil a oddali se Mu.

Křesťané se pídí po svém duchovním daru a začnou se zaobírat sami sebou, začnou se příliš analyzovat. Obyčejně, když se takhle do sebe pohroužíme, tak to s námi jde od deseti k pěti. Nejhroznější je, když se do sebe zadíváme, pak nevidíme ostatní. Biblické křesťanství je přece objektivní víra! Nebuďme jako členi všech nebiblických náboženství, kteří jsou subjektivní a zaobírají se sebou, tím co smí a nesmí. Žijte život naplněný Duchem svatým. A když se ohlédnete zpět, co Duch skrze vás udělal za poslední rok - pak uvidíte, co je váš duchovní dar. Jestliže jste neudělali nic, pak jste určitě nebyli naplněni Duchem svatým, i když jej máte.