4. Následování

Pokračujme, jak vypadá křesťanův život, jenž je ovládaný Duchem svatým. Každý den, celý život děláme rozhodnutí za rozhodnutím. Od snídaně k večeři, od vstávání k uléhání. A jestliže každé rozhodnutí odevzdáme oslavě Boha, potom nás Duch svatý ovládá, a práce na Boží vinici přináší úrodu.

Ať tedy jíte či pijete, či cokoliv jiného děláte, dělejte to ke slávě Boží.

Duchem svatým naplněný život odevzdává všechna rozhodnutí Duchu, jímž je plně veden. Nejlepší příklad naplnění Duchem svatým je snad Petr. Vždy jsem se divil následujícím veršům, a jaký mají vůbec smysl. Připadaly mi spíš jako provazochodecké vystoupení ve varieté.

Loď byla daleko od země a vlny ji zmáhaly, protože vítr vál proti ní. K ránu šel (Ježíš) k nim, kráčeje po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!" A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal trnout a vykřikl: "Pane, zachraň mne!" Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: "Ty malověrný, proč jsi pochyboval?" (Mt 14,24-31)

Proč vůbec chtěl Petr na moře vyjít? Ze zkušenosti věděl, že je to nemožné. Viděl na něm však Ježíše, tak Jej chtěl následovat, přes to, že všichni křičeli strachem. Přátelé, následovat Ježíše o vlastní vůli je zděšení provázené panickým křikem. Následovat Ježíše a činit Boží vůli o vlastní síle je stejně nemožné jako kráčení po moři. Bůh nás vyzývá: pojďte ke mně. Nikdo však nemůže jít k Bohu, nemá-li odhodlání Jej následovat. Abychom se k Bohu dostali, musíme jej chtít následovat jako Petr, napříč rozbouřenému moři, a napříč děsu, ke Komu a jakou cestou a jakým způsobem jdeme. Cesta k Bohu, činění jeho vůle, když nás volá, je stejný zázrak a "nemožnost" jako kráčení po moři. Z této příhody si také musíme zapamatovat, že cestu k Bohu nedláždíme my, ale Bůh. V momentě, kdy nás přepadne strach, jak jeho vůli zvládneme, začneme se potápět.

Není tomu ani tak dávno, co jsme se přesouvali ze zabezpečeného světského života do Ekvádoru a potom zpět, nyní již do Česka a Slovenska. Po 22 letech života v cizině zpět domů. Přátelé, věřte, ztráta pravidelného dobrého příjmu a přesun přes oceán bylo stejně děsivé, jako vykročit na rozbouřené moře. Tolik otázek a nejistot jsme nepoznali za léta života na všech možných kontinentech. A přesto jsme věřili, že s pomocí Boží a pod vedením Ducha svatého překonáme všechny překážky, protože je tady doma tolik práce, a Boží vůle je, aby nikdo nezahynul, ale aby se všichni Češi a Slováci obrátili k pokání.

Ale zpět k Petrovi. Petr, když byl v blízkosti Ježíše, tak nejen že se choval, ale i mluvil zázračně. Když přišlo mezi Ježíšem a učedníky na identitu Ježíše, Ježíš se zeptal:

"A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích." (Mt 16,15-17)

Když byl Petr v blízkosti Ježíše, tak měl zázračnou odvahu. Jen si vzpomeňte, když zástup ozbrojenců přišel zatknout Ježíše, jak Petr vytáhl meč! Kdo by měl takovou odvahu? Já rozhodně ne. Jenže Petr byl vedle Ježíše a jeho konání bylo prostě zázračné. A začal hned s tím nejbližším. První byl na řadě Malchus, sluha vysokého kněze, a Petr mu usekl ucho. Zřejmě měl Malchus rychlé uhýbací reflexy. Petr šel jistotně se svým mečem po Malchusově hlavě. Petr se nachystal na celou římskou vojenskou jednotku. Kde vzal odvahu? Ale kam se poděla Petrova odvaha o málo později, když už nestál vedle Ježíše? Bez Ježíšovy přítomnosti se Petr stal zbabělcem. Třikrát Ježíše zapřel. Ne před vojskem, ale i před obyčejnou služkou. Přátelé, abychom vůbec konali Boží vůli, musíme být co nejtěsněji u Krista, vlastně v Něm, v Kristu. Bez Něho nesvedeme nic, natož abychom konali Jeho vůli. A blízko Krista můžeme být jen tehdy, jsme-li naplněni Duchem svatým.

Co se stalo, když Ježíš po svém ukřižování a vzkříšení vystoupil na nebesa? Neočekávali bychom, že když Petr nebyl vedle Krista, že by měl zklamat na celé čáře? A přesto, krátce po Ježíšově nanebevstoupení Petr předstoupil před Židy a spustil bez jakéhokoliv ostychu a strachu:

Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. (Sk 2,22-23)

Tomu říkám odvaha, obvinit zástup, že zabil Božího Syna! Kde Petr vzal tolik odvahy, že vysypal to nejhroznější obvinění na dav. A nejen to, Petr s Janem činili navíc zázraky:

... právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; ... Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám; ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" (Sk 3,2-6)

A zase, kde vzal Petr odvahu k obvinění davu, když se lid seběhl, aby viděl chromého skákat radostí a velebit Boha?

Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili ... (Sk 3,14-15)

Petr davu do očí vmetl - "Původce života jste zabili!" Kde vzal odvahu, když už byl Ježíš mimo zemi? A v další, čtvrté kapitole Skutků stojí oba, Petr i Jan před radou kněží, a káží Ježíše Krista nebojácně a odhodlaně. Dokonce se kněžské radě vzepřeli.

Co se to stalo? Vždyť Ježíš byl pryč a Petr vždy, když byl od Ježíše vzdálen, tak zklamal. Teď byl Ježíš v nebi, a Petr nezklamal. Skutky 2,4 nám odhalí toto tajemství. Petr byl totiž naplněn Duchem svatým. Když byl Petr naplněn Duchem svatým, bylo to totéž, jako kdyby byl v blízkosti Ježíše Krista.

A zde právě začíná křesťanovo dobrodružství. Křesťan by si měl vzít příklad z Petra. Křesťan by měl být naplněn Duchem svatým, aby v něm Duch uvolnil veškerou duchovní energii, kterou už má. Žít život naplněný Duchem svatým je život, ve kterém v každém okamžiku stojíme před Ježíšem Kristem. Vše s ním konsultujeme. Ani to nezní příliš složitě, že? Možná, že se vám zdá, že se mýlím, protože Ježíš Kristus a Duch svatý jsou dvě rozdílné osoby jednoho Boha, jednoho plného Božství. Ale Petr píše Římanům:

Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8,9)

Duch Boží a Duch Kristův je tentýž Duch. Každý, Otec, Kristus i Duch mají tutéž podstatu a tvoří plné trojjediné Božství.