5. Pokora

Pojďme do řečtiny, abychom těmto dvěma výrazům dobře porozuměli. Jde o slova "Allos" a "Heteros". Allos - znamená jiný, ale stejného druhu. Heteros - znamená také jiný, ale různého druhu. A v předešlém verši "jiný Přímluvce" řecky zní "allos Přímluvce," což znamená přímluvce přesně stejného druhu jako Já Kristus. Kdyby Ježíš řekl "heteros Přímluvce," tak by to sice byl přímluvce, ale jiného druhu, tedy přímluvce bez Boží podstaty, jakou má Ježíš Kristus. Takže, život naplněný Duchem svatým není nic jiného, než život ve vědomé přítomnosti v nás žijícího Krista.

A jak se život naplněný Duchem svatým projevuje? Rozhodně ne svatouškovstvím nebo extravagantním kvazištěstím, i když radost je očividná a nepopiratelná. Pojďme tedy do Bible a hned uvidíme, jak se Duchem svatým naplněný křesťan chová. Musíme se podívat na následující verše a zažít je. Dnes pod pojmem "naplnění Duchem svatým" se ponejvíce myslí na zázraky a juchání.

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. Ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. (Ef 5,21-24)

A zde máme Boží vůli pro ženy. Tyto verše neříkají, že žena je méně než muž. Kristus se plně podřizoval Otci a Duch se podřizuje Kristu a všechny tři osoby jsou rovnocenně Bohem. Podobně, muž a žena jsou rovnocenně člověkem. Otec a Syn se doplňují a s Duchem tvoří plné Božství. Podobně, muž a žena se vzájemně doplňují v plné lidství. Jeden bez druhého nemůže funkčně existovat. Chci-li sešroubovat dva pláty, aby držely pevně pohromadě, potřebuji šroubek i matku. Co je důležitější? Šroubek nebo matka? Jeden bez druhého ztrácí svou funkci. Bůh bez Syna a Syn bez Ducha by byli také nefunkční. Vždyť člověk je stvořen k obrazu Božímu. To, že se jedna osoba podřizuje druhé v plném Božství i v plném lidství, je podmíněno zranitelností. Kristus byl zranitelnější než Otec, proto se mu podroboval, a žena je zranitelnější než muž, proto se mu podrobuje. Navíc, zranitelnost je důsledek hříšného pádu člověka. To ovšem neznamená, že se muž chová k ženě jako Ali Paša. Právě naopak. Vždyť verše Efézským pokračují následovně:

Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si On sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoliv podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; vždyť jsme údy jeho těla. Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás, bez výjimky, ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu. (Ef 5,25-33)

Vidíte, pánové, naše takzvaná nadřazenost je vlastně pokora k ženě až k smrti. Což se Ježíš za církev nenechal ukřižovat? Jsem přesvědčen, že každá žena se s radostí podřídí svému muži, je-li naplněna Duchem svatým. A i ta, která není, se ráda podřídí, kdyby jenom našla takového manžela, který by jí miloval až k smrti a vyžehlil jí každou vrásku, tak jak to udělal sám Ježíš Kristus. Potíž vězí v tom, že není mnoho mužů, kteří by byli naplněni Duchem svatým, nemilují své ženy jako sebe sama, a tak jsou ženy nepoddajné a raději nezávislé. Když odpadne matka ze šroubku, tak se vše rozpadne. Vždyť my jsme křesťany proto, že si nás Kristus namluvil Svojí smrtí na kříži. Kdybychom si my muži namluvili své ženy podobnou pokorou, nepochybuji ani na chvíli, že by se nám většina žen podřídila a oddala. Vždyť i to málo křesťanů se podřizuje Kristu proto, že nám vyšel vstříc svou láskou. Duchem naplněný muž vychází své ženě vstříc jako Kristus. Přesto nám statistiky říkají, že křesťané mají stejné procento rozvodovosti jako nevěřící.

Muži, už vidíte, co je Boží vůle pro vás? Jestli nebudeme mít pořádek v rodině, tak jak nám Duch diktuje, potom nemůžeme ani mluvit o začátku další služby, o evangelizaci, která by byla Duchem svatým vedena. Samozřejmě, v těle, motivováni humanismem nebo náboženstvím můžeme také sloužit, ale to není ono. Vždyť víte, co myslím. A co Duchem svatým naplněné děti?

Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. Cti otce svého i matku svou je přece jediné přikázání, které má zaslíbení, aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi. Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Ef 6,1-4)

Vidíte, a tolik otců i matek dráždí své děti nesprávnou výchovou bez Boha, a třeba i přehnanou láskou a rozmazlováním. Zodpovědnost za evangelizaci vlastní rodiny patří otcům. Kolik mužů si myslí, že tento úkol patří ženám? Kolik dětí nenávidí své rodiče! Kolik dětí utíká z domova? Nevidíte, přátelé, že v dnešní společnosti je něco shnilého i v křesťanských rodinách? Jsme skutečně naplněni Duchem svatým? Žijeme skutečně život v přítomnosti Ježíše Krista, s kterým máme konsultovat každé příští rozhodnutí a jednání? Kolik diskusí vedeme s dětmi a zbytečně. Bible dětskou psychologii zkrátila na jednu větu - Děti, poslouchejte své rodiče. A odůvodnění je dětsky pochopitelné - protože je to spravedlivé před Bohem. Chceme-li mít poslušné děti, veďme je k Bohu, protože potom nebudou odporovat, ale budou vědět, že jejich poslušnost je spravedlivá před Bohem. Nekáži. Nejzadluženější vykonavatel Boží vůle jsem snad sám. Denně klopýtám a své klopýtání nenávidím. Zde však poslušnost nekončí, protože každý z nás je nejen dítětem, ale obyčejně i zaměstnancem. A nyní se podívejme, jak Bible popisuje Duchem naplněného zaměstnance a zaměstnavatele. Pravda, Bible používá slovo otrok a pán, ale to věc ještě přiostří:

Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. Nejen na oko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží vůli a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmění každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný. Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte výhrůžek. Víte přece, že jejich i váš Pán je v nebesích a nikomu nestraní. (Ef 6,6-9)

Jestliže otrok má být upřímně podřízen, a ne na oko, oč více má být podřízen svobodný zaměstnanec! Zaměstnavatel, jako kapitán, se nejprve stará o blaho svých zaměstnanců a teprve potom o své osobní. A teď si myslíte, že mi přeskočilo. Víte, všechny předešlé verše jenom potvrzují, že jenom nepatrné zrníčko, malé stádečko, těm co podle světa přeskočilo, je naplněno Duchem svatým, protože najít muže, který by položil život za ženu, najít ženy, které by měly muže v úctě, najít děti, které by poslouchaly rodiče, najít zaměstnance, kteří by ochotně poslouchali své nadřízené a najít zaměstnavatele, kteří se více starají o své podřízené než sami o sebe, je jako hledat jehlu v kupce sena. Proto jsme tak neefektivní v evangelizaci a v konání Boží vůle, protože se k této funkci ani nekvalifikujeme v samých základech. Stát s Duchem naplněnými občany, kteří by uplatňovali výše řečené vztahy, by byl morálně a hospodářsky neporazitelný. Bůh může použít jenom čistou nádobu. Chceme-li činit Boží vůli a hledáme-li ji, splňme nejprve to nejzákladnější. Buďme naplněni Duchem svatým.