6. Písmo

Posledně jsme si řekli, že Bůh po nás chce, abychom byli naplněni Duchem svatým. A čím ještě máme být naplněni? Víte čím? Božím slovem!

Takže, Duchem svatým naplněný život znamená být napuštěn Kristovým slovem - tedy Biblí. V biblickém slově musíme být naloženi jako okurka v láku. Ten, kdo chce být naplněn Kristem, musí být potopen (řecky baptizo) v Božím slově. Někteří teď namítáte, že Bible je těžké čtení, a že jí nerozumíte. Nejlepší metoda, jak Boží slovo do sebe vstřebat, je opakování. Jako ve škole. Vždyť opakování je matka moudrosti. Dovolte, abych se s vámi podělil, jak na to. Je to pro mne sice jen teorie, ale uvedená v praxi činí zázraky. Osobně se přiznávám, že nemám takovou disciplínu, jako má můj bývalý pastor, který do sebe vstřebával Bibli tvrdým tréninkem. Četl třeba Pavlův dopis Koloským každý večer po celý měsíc. Za třicet dnů začal pomalu chápat, o čem vlastně dopis Koloským je. Brzy věděl, co který odstavec textu obsahuje. Boží slovo se mu vrývalo do paměti tak, že věděl, na které stránce najde to či ono. Začal jsem touto drastickou metodou také a výsledky se dostavily. Ale má disciplína je papírová. Čím drastičtější je přístup sebezapření, tím více budeme slovem naplněni, tím více budeme znát Krista. Touto metodou se naučíme, kde co v Bibli je. Věřte, tato znalost je nejlepší obrana před falešnými učiteli, a když máte při s nevěřícím i s věřícím, není účinnější meč než Bible. Když známe Boží slovo, alespoň Nový zákon, tak se s ním můžeme ohánět jako s mečem. Znát slovo není chytrost nebo inteligence, ale moudrý dril. Koncertní pianista také cvičí denně 12 a více hodin. A pak jde vše lehce. Mistrovství vypadá snadně, ale tajemství vězí v tom, že za vším vězí pot a dřina. A víte, proč většina z nás není koncertními pianisty nebo znalci Božího slova? Protože nám nevoní dřina, protože se nechceme vzdát světských kvaziradovánek, které nás od našeho cíle odvádějí. Mistry Božího slova a čehokoliv jiného se staneme jenom zanedbáním toho, co doposud považujeme za důležité. Sílu k zanedbání nedůležitého získáme jenom láskou k tomu, za čím jdeme a koho milujeme.

Všichni víme, že čím více řečí známe, tím snadněji se naučíme další. Čím více vynikáme v určitém oboru, tím víc pronikáme k jeho základům. Čím víc peněz máme, tím snadněji vyděláme další. Jinými slovy, kdo něco má, dostane toho ještě více. Čím více je určitá činnost v našem životě zanedbaná, tím se stane zanedbanější. A podobně, čím více známe Slovo, tím více jej chceme studovat, čím více jej studujeme, tím hlouběji poznáme Krista. A čím více známe Krista, tím více začínáme myslet a jednat jako On. A svět nás od sebe potom rozezná. A toto je počátek Boží vůle pro každého křesťana. Teprve až splníme tyto základní požadavky, můžeme být Duchem použiti k těm prvním smělým krůčkům ke splnění Jeho vůle.

Další stěžejní předpoklad, který musíme splnit, aby nás Bůh mohl použít k Jeho úkolům, je otázka naší duchovní, duševní a tělesné čistoty. Ano, Bůh může použít jen čisté nádoby. Hledáme-li, co má pro nás Bůh přichystáno, musíme být nejprve čistí. Dřív se nic nestane. A jestliže se stane, tak to pochází z těla, z lidské vůle a ne z vůle Ducha svatého.

Podívejme se na slovo "posvěcení." V originální řečtině znamená - oddělení, vyjmutí, vyčlenění. V češtině na posvěcené bylo vrženo světlo, tedy jsou osvícení, proto vědí. A kdo ví, ten je automaticky jiný než ostatní, je oddělen a vyčleněn svou vědomostí a vyjmut z davu. Líbí se mi čeština, protože "vědět" a "světlo" mají stejný slovní základ. Vždyť Bůh - Ježíš je světlo i pravda. Posvěcení lidé vědí, že mají být čistí, že je to Boží vůle. A jak jsme si právě přečetli, Boží vůle je, abychom se zdrželi necudností, abychom nepáchali sexuální hřích. Nepáchat sexuální hřích vůbec neznamená, abychom se zdrželi sexu. Vždyť máme žít se svou ženou svatě a v úctě. Žít znamená propojení. Nemáme s ní žít ale ve vášnivé chtivosti, tak jak to dělají pohané. Když tak přemýšlím o naší nověnabyté svobodě, která jako z prvních věcí přivodila je pornografii a sexuální turismus, jímá mě smutek. Jak můžeme dlouhodobě jako národ očekávat prosperitu, když už selháváme na začátku. Vyvarovat se sexuálního hříchu neznamená, že neběhám z nevěstince do nevěstince. Sexuálnímu hříchu podléháme už i v naší fantazii, nebo prohlížením a čtením pornografických časopisů. Křesťan, který očekává od Boha veliké úkoly, se chce těmto necudnostem vyhnout, i když často musí bojovat proti svému tělu.

A teď si myslíte, že jsem mnich žijící celibátní život. Vůbec ne. Kdo vymyslel ženu a muže? Kdo vymyslel sex? No přece Bůh! Jak by mohl být Boží vynález hříšný? Jenže Bůh vynalezl sex pro manželský život, pouze pro manželský vztah. Nevěra přináší větší společenské problémy a zdravotní škody, než tabák nebo alkohol.

Takže, jestliže někdo hledá Boží vůli a ptá se: "Bože, co jsi pro mne připravil, kterou cestou se mám dát," a přitom žije ve smilství nebo nevěře, lítá z kytky na kytku, tak ten ještě není ani zapsán na Božím seznamu úkolů. Proč by měl Bůh svěřit svou vůli někomu, kdo nesplňuje ani ten nejzákladnější předpoklad Božího služebníka, žít totiž pouze se svou ženou svatě a v úctě! Znamená to snad, že se mladí lidé nemohou ani držet za ruce nebo políbit? Vůbec ne, vždyť Bible říká:

Každý křesťan může být požehnán Bohem pokud ovládá své chování, které má oslavovat Boha a vzdávat mu čest.