7. Čistota

Nejen náš duch, ale i naše tělo patří Pánu. Vždyť bude vzkříšeno, tak jak bylo vzkříšeno Kristovo tělo. Musíme udržovat naše tělo nejen v tělesné, ale i v morální čistotě. K tomu také patří, jak se oblékáme, a vůbec všechno, co děláme s naším tělem. Jako třeba přejídání, pití, kouření, líčení, vyšperkování, přelivy atd. A zase si myslíte, že jsem puritán. Vůbec ne. Chci jenom zdůraznit, že ať jíme, či pijeme, či cokoliv jiného děláme, máme vše dělat k oslavě Boží. Jestliže uděláme s naším tělem cokoliv, co obrátí naši pozornost směrem k nám místo k Bohu, tak je to špatné, i když se to zdá být sebenevinnější. Může se třeba žena nalíčit? Samozřejmě že může! Začne-li se ovšem vzhlížet sama v sobě, jak je krásná, potom neoslavuje Boha, ale sebe. Zkrášlí-li se však, aby vyzvedla Boží dovednost a podtrhne-li svou fyzickou krásu křesťanskou duší, potom je vše více než v pořádku. A tak je to se vším. Například pití. Můžeme po čtvrtém velkopopovickém kozlu tvrdit, že oslavujeme Boha, když už si s odpuštěním ani nevidíme do úst? Oslavujeme Boha, když například kouřením zrakovinujeme plíce, které On stvořil? Ano, máme svobodu, ale ničím se nedáme zotročit!

Tedy, oslavujme Boha ve veškeré naší činnosti, jenom potom nám může odhalit více své vůle, kterou má pro nás přichystanou. Ovládejme se tak, jak to po nás Bůh požaduje. Nežijme vášnivě jako svět. Jenom potom nás může Bůh použít. A zde mne napadá. Pídíme-li se po prosperitě a bohatství, co nás motivuje? Naše uspokojení, nebo Boží uspokojení? Jestliže se někdo honí za několika tisícovkami, aby si za ně koupil zmrzlinu, tak je hrabivec. Jestliže se však někdo pídí po milionech, aby je investoval do roznášení evangelia a pomoci ostatním, tak činí Boží vůli. Ti největší Boží lidé, jako třeba Jób, byli i nejbohatší. I s majetkem je to jako se vším ostatním. Bohatneme pro sebe nebo pro Boha? Jestliže bohatneme pro vlastní slávu, potom zapomeňme na to, že by nám Bůh v budoucnosti svěřil i jeden ze svých opravdových úkolů.

Další podmínka, kterou musíme dodržet, chceme-li být použiti Bohem k velkým věcem, je, abychom nešlapali po ostatních lidech a jednali s nimi, jak by angličtina řekla, fair.

Jinými slovy nebalamuťte! Mnoho lidí šlape po ostatních, jen aby uspokojili sami sebe, aby uspokojili své vášně. Jedni klamou slovem, aby obalamutili ženu, a uspokojili své sexuální vášně. Druzí lžou v obchodu, aby podvedli své obchodní partnery - tohle bude příčina mnohého zla v našem novém státě. V reálném socialismu se klamalo a lhalo, jen aby se udrželo naplněné korýtko nebo koryto. Všem, kdo pohrdají Božím zákonem čistoty ve veškerém jednání, Bůh připomíná:

Nezapomeňme na vnitřního člověka! Vojákův úspěch závisí na čisté bojeschopné zbrani. Rezavé dělo nebo rozpadající se tank mu bitvu nevyhraje. Stejně tak je to s Božími vojáky. Každou rez, každou nečistotu našeho srdce musíme vymazat, vyčistit, vycídit a naolejovat. Podle naší čistoty, bude vypadat naše účinnost na Božím díle. Vězme jedno. Úspěch naší práce na Boží vinici nespočívá v naší inteligenci, znalosti nebo nápaditosti, i když tyto doplňky jsou důležité. Náš úspěch vězí v tom, že se podobáme Kristu, obzvláště jeho čistotě. Čím více se mu podobáme, tím více nás Bůh použije, a tím více budeme úspěšní, smím-li to tak nazvat, v rozhlašování spásné noviny. Svatý, čistý člověk je ta nejostřejší šavle v Boží pravici!

Abychom byli dobrými Božími služebníky, aby nám Bůh svěřil svou vůli a vedl nás k velikým evangelizačním úkolům a úspěchům, tak se navíc musíme podřídit. Ano, Boží vůle pro každého člověka, a o to více pro každého křesťana, je poslušná podřízenost, tedy opak hrdosti a pýchy. A komu se máme podřídit?

Bůh od nás požaduje podřízenost. Komu? První podřízenost, která nás napadne, je podřízenost dětí rodičům, nebo manželky manželovi. Ale zde Petr hovoří o občanské podřízenosti politickým vládcům. A teď se vám zdá, jako i mně se kdysi zdávalo, že po nás Bůh chce nemyslitelné. Abychom poslouchali Hitlera, Stalina nebo kdysi Husáka. Koho vlastně chceme získat Bohu? Svět samozřejmě! Jestliže nebudeme příkladnými občany třeba i v totalitě, jak můžeme svědčit ostatním? Bůh nám nařizuje, abychom poslouchali ty, kterým dal nad námi moc. A Bůh to také zdůvodnil - abychom dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. Z vlastní zkušenosti vím, že kritici křesťanství jen číhají na křesťany, aby je usvědčili z chyb. Křesťan je pro svět divadlo. Svět se na nás dívá a raduje se, když klopýtáme, hřešíme, svět má zadostiučinění, když zjistí, že nejsme tak svatí, a že se světu trochu nebo hodně podobáme. A umlčet svět můžeme jenom tehdy, když budeme žít příkladným občanským životem. Křesťan není rozhodně žádný revolucionář v tom "pokrokovém" slova smyslu. Křesťan dosahuje změn zákonnou cestou. Křesťan se snaží pracovat a přispívat společnosti, jak nejlépe dovede. Nikdy se nesnažme zneužít svobody, kterou máme v Kristu: