8. Utrpení

V minulém pořadu jsme si povídali mimo jiné o tom, že se máme podřizovat vládnoucí moci. Vím, mnozí se vzpouzíte, že překročíte tento zákon, nebo tamto nařízení, protože je nesprávné a proti vaší vůli. Ale Bible říká:

Když jsem měl v zaměstnání nadřízeného, který částečně způsobil, že jsem nakonec odešel i z podniku, tak mi v uších znělo:

V řečtině tvrdý pán znamená perverzní pán. A i tomu se podřizujte dobrovolně, ne na oko, ale v upřímnosti a lásce. Z vlastní zkušenosti vím, že hrubiána odzbrojíte laskavostí a mírností, neví totiž, jak se k laskavosti zachovat. Když na něj vyletíte, hned ví, jak se revanšovat.

A teď se ptáte. Co když mi můj nadřízený nařídí něco, co je v rozporu s biblickou vírou? Třeba, abych něco ukradl. Mám ho také poslechnout? Bibli musíme interpretovat tak, aby všechny verše harmonizovaly. Když Petr s Janem stáli před představiteli Židů, staršími a znalci zákona, a ti jim zakazovali hlásat o Ježíšovi, tak Petr jim odpověděl:

Pokud nám nadřízení nenařizují něco protibiblického, tak je máme poslouchat ne na oko, ale s upřímností. Tedy, ukradnou-li komunisté soukromý majetek, tak s tím nemůžeme souhlasit, protože "Nepokradeš" je Boží přikázání. Zakáží-li nám kázat Krista, kážeme jej dále, protože Boží vůle číslo jedna je roznášet dobrou spásnou novinu, aby nikdo nezahynul, ale aby se všichni obrátili k pokání. Nařídí-li mi ale šéf, abych zůstal přesčas, tak srazím paty, ne na oko, ale s upřímností.

Svět nás musí od sebe rozeznat! Zatřesme světem! Křesťané jsou většinou proto tak neefektivní, a Bůh je nemůže použít, protože žijí tak, jak žije svět. Poslouchejme zákony země, v které žijeme. Ať ostatní vidí, že naše víra je pravá a skutečná, že naše víra ovlivňuje každou oblast našeho života. Zamysleme se jenom nad morálními a hospodářskými úspěchy zemí, v kterých občané i vláda dodržují zákony, ne na oko, ale upřímně. Vždyť dodnes se svět posmívá americké "naivitě," ale ne už jejímu rozmachu za posledních 200 let. Se ztrátou tzv. naivity odejde moc Spojených států i kohokoliv jiného.

Bůh nás použije teprve tehdy, až budeme takovými občany, že si nás ostatní všimnou. Buďme solí i světlem, teprve potom nás Bůh může použít k velikým úkolům.

Mnoho rádoby následovatelů Ježíše Krista přichází ke Kristu s velikášskými sny. A dobře víme, že Ježíš ochladil své učedníky, apoštoly, kteří se mezi sebou dohadovali, kdo je z nich ten největší.

Jestliže Boží vůle číslo jedna je, aby nikdo nezahynul, ale aby se všichni obrátili k pokání, potom jeho vůlí také je, aby měl armádu těch, kdo evangelizují svět. A aby byl evangelista tím největším, musí být tím nejposlednějším služebníkem. Boží vůle je, abychom byli posledními služebníky. Na druhé straně, Ježíš své následovníky, dvanáct učedníků povzbuzoval:

Velikosti a významnosti vždy předchází utrpení. Ten, kdo se přihlásí do Ježíšova sboru s předsevzetím dosáhnout velikých cílů, ať je také připraven na to, že na něj přijde veliké utrpení. Není-li připraven, nespočítal-li si předem cenu Boží stavby, potom může být brzy rozčarován. Sám si plně do důsledků neuvědomuji následující Ježíšovo prohlášení, snad proto, že se mi nikdy v životě nedařilo nejhůř:

Vím, tento verš neznamená, že křesťan nemá mít místo, kde by hlavu složil. Ale rozhodně nám říká, že utrpení až do bezmajetkového extrému může provázet naši křesťanskou službu. A Petr výslovně upozorňuje, že žít produktivní křesťanský život v Kristu, se vším všudy, znamená mimo jiné i utrpení.

Krátké utrpení, to je náš pozemský život. Opravdu, vždyť tento život je jen na několik desetiletí. Co znamenají desetiletí ve srovnání s věčností? Sám s tímto konceptem bojuji. Vždyť jsme všichni uvězněni v těle a nějak si myslíme, že vše, jak je, zůstává na věky. Nezůstává!

Dnešní křesťanství se tolik odvrací od utrpení ke strojenému štěstí a hrané radosti. Ježíš však řekl, že budeme trpět. Pojďme ještě do Bible, a vysvětleme si, co je to utrpení. Biblická definice utrpení rozhodně neznamená, že trpíme pod špatným šéfem, nebo že máme rodinné roztržky, nebo že žijeme pod totalitní vládou. Biblické utrpení není špatná nálada z bolavého zubu, nebo mrzutost se sousedem, nebo i vážná nemoc. Biblické utrpení je toto:

Jinými slovy, biblické utrpení je jenom to, když trpíme za dobré skutky, které konáme v Kristu. Ať je to pomoc, nebo hlásání evangelia! Dostaneme-li doživotí za mnohonásobnou vraždu, tak jistě trpíme. Ale takovéto utrpení v žádném případě nespadá do kategorie utrpení křesťana, tak jak jej definuje Bible. Jsme-li naopak diskriminováni třeba jen posměchem spolupracovníků, protože věříme a jednáme biblicky, potom naše utrpení spadá do kategorie biblického utrpení, jak řekl Petr.