9. Svědectví

Již jsme si řekli, že nedílnou součástí křesťanského života je utrpení. Tím jsme hned nemysleli na gilotinu. Avšak posměch okolí také bolí a jistě spadá do kategorie utrpení. A teď vám sdělím tu radostnou stránku křesťanského utrpení:

Ano, naše utrpení za Kristovu pravdu je radost. Dobře znám z vlastní zkušenosti výsměch a i horší důsledky své víry. Mohu vám říci, že jsem z těchto nepříjemností nadšen, aniž bych byl nějaký duševní masochista. Následující biblický verš jasně zdůrazňuje, že utrpení pro Kristovo jméno nemůžeme uniknout. Ve světě, protože svět Krista nenávidí, budeme trpět:

Jsem přesvědčen, že ten, kdo netrpí za víru v Krista, s největší pravděpodobností nežije život v Kristu. Alespoň posměch musíte sklidit, protože evangelium je přece práce každého křesťana. Kazatel jenom vede shromáždění k individuální laické kazatelské evangelizační explozi. Evangelizace je v podstatě příkladný život v Bohu v pohanské společnosti. A příkladný život v Bohu Kristu přivodí vždy pronásledování. Když ne úřady nebo zaměstnavatelem, tak alespoň jednotlivci. Tohle platí stejně v Americe jako v Českých zemích. Podívejme se na Pavlův verš napsaný Filipským.

Ano, víra, myslím ta opravdová víra, je neoddělitelně spjata s utrpením pro Krista, ne s utrpením bolavého zubu nebo rakoviny. Navíc, utrpení pro Krista Pavel přisuzuje milosti, stejně jako spásu v Kristu! Bible nikde nepopisuje veselé a šťastně proplouvající prosperující křesťany, kteří jsou k nerozeznání od světa. Kdo je v Kristu, bude za Kristovo jméno trpět, protože utrpení je součástí milosti. Tak to Pavel napsal a tak to je.

Jen si připomeňme Petra s Janem, jak nebojácně a odvážně kázali. Pět tisíc mužů uvěřilo a snad i jejich ženy a děti. A jak se zachovala nábožensky pobožná smetánka k těmto dvěma neučeným a nevystudovaným? Strčila je do vězení! Ne proto, že by kradli, ale proto, že kázali pravdu - tedy Krista. Udivující je, že ten Zlý pracuje proti sobě. Bůh často obrátí ve svůj prospěch pro nás nepříjemnou situaci, aby získal nové obyvatele do svého království. Vždyť Petr s Janem, protože byli vyslýcháni a vězněni, měli příležitost svědčit té nejvyšší náboženské vrstvě, ke které by se jako prostí muži z lidu jinak nikdy nedostali. Satan nám připravuje pasti a utrpení, a Bůh z nich udělá katedry své pravdy. Satan strčil Pavla do vězení a žalářník s celou svou rodinou byl spasen! Satan přibil Ježíše na kříž a co se stalo? Ježíš otevřel dveře spásy všem, kdo uvěří. Satan bojuje proti sobě. Padá do jam, které sám vykopává. A tak dokazuje, že Bůh je úplně svrchovaný.

Když se Petr s Janem dostali do této kritické situace, protože hlásali Krista, tak nezalezli, ani nezmlkli, aby si zachovali světskou rádoby důstojnost. Vždyť toto jsou naše obavy - co by tomu řekli ostatní slušní lidé, co by si o mně pomysleli, že jsem snad hlupák nebo fanatik? Tak tedy raději všeho s mírou, ať je to víra nebo cokoliv jiného. Dobře si vzpomínám, když jsem opouštěl světské dobře placené místo, tak jsem oznámil, že odcházím na misijní pole. Na to mi jeden inženýr řekl, že to je velmi záslužná práce, protože svět potřebuje více porozumění a lásky. Potom dodal, že doufá, že nebudu takovým bláznem jako jedna jeho známá, která prý věří, že jenom ti, kdo jsou v Kristu, budou spaseni. Odpověděl jsem, že věřím v totéž. Jinými slovy, následoval jsem Petra, který před slušnými a pobožnými lidmi nebojácně řekl:

Neříkám, že by mne tento spolupracovník nenáviděl k probodnutí, ale odepsal mne ze svého seznamu rozumných lidí. Být odepsán ze seznamu rozumných lidí kohokoliv není nic příjemného. I když jsem nešel do vězení, přesto mě to mrzelo, leželo v hlavě, můžete říci, že jsem do určité míry duševně trpěl. Vždyť urážka nebo odmítnutí často bolí víc než facka.

Naše víra je úzká cesta, která vede ke spáse. Proto nás svět nazývá úzkoprsými a omezenými. Svět je rozšafně otevřený ke všem nesmyslným filosofiím a náboženstvím. Svět, protože neví, je omezen, a proto musí kráčet tou širokou cestou manévrovací otevřenosti, která vede do záhuby. Bibličtí křesťané, protože vědí, jdou tou úzkou cestou, uzavřeni světu, a proto jsou napadáni. Ano, chceme-li znát Boží vůli, chceme-li být Bohem použiti, musíme kráčet tou úzkou cestou, pro svět omezenou cestou, vedeni Kristem. A za to budeme vždy trpět. A jenom potom nás Bůh může použít k těm největším úkolům.

Vraťme se ještě k Petrovi a Janovi. Když se dostali mezi své, mezi křesťany, tak se pomodlili následovně:

Tomu říkám příkladná modlitba. Sám bych se asi modlil - Bože, ochraň mne před těmi, kdo chtějí zničit mou službu. Ale Petr s Janem se modlili, pohleď, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo. Jsme-li v úzkých, protože kážeme Krista, tak se nebudeme modlit, abychom nebyli pronásledováni, ale modlíme se za ještě více odvahy. Následující verš nám napoví, jakou má odvaha moc.

Ano, naše odvaha přivede ještě více lidí k víře. Nesmíme se ukrývat v zátiší. Petr s Janem se neuchýlili k evangeliu uspokojení. Neuchýlili se k ušuškanému polotajnému evangeliu, aby je nikdo neviděl, neslyšel, a nemyslel si o nich, že jsou blázni. Oba hlásali evangelium otevřeně, beze strachu. A proto byli pronásledováni! Jak vidno, nehlásáme-li evangelium nekompromisně, tak ani nebudeme trpět pronásledováním. Ten, kdo hlásá evangelium bez kompromisu a bez obavy, bude vždy pronásledován, nebo alespoň zesměšněn. Nepostavíme-li se tváří v tvář světu, potom bude naše evangelium zbaveno síly, a každý si jej přimodeluje k podobě své lidské předpojatosti. Takové lidové evangelium se sice líbí lidem, ale je ve své podstatě zhoubné a impotentní. Pavel jasně řekl - běda, budou-li vás všichni lidé chválit. Modleme se, aby nám Bůh dal co nejvíce odvahy, abychom nekompromisně stáli za tím, co stojí v Bibli. Jenom potom můžeme být použiti. A abychom byli Bohem použiti, musíme být spaseni, naplněni Duchem svatým, posvěceni - to jest odděleni od světa, podřízeni, a ať se nám to líbí nebo ne, plníme-li Boží vůli, musíme být i pronásledováni.