3. Úplná zkaženost člověka

Dále jsme si řekli, že Pán Ježíš Kristus je Ten, skrze Něhož dědíme spravedlnost a věčný život. Pojďme dále a podívejme se na naši minulost, kdy jsme žili podle svého, tedy v hříchu.

Žít sám sobě znamená nenarodit se z Ducha, znamená propadnout Božímu soudu. Lidé bez nátlaku, svojí svobodnou volbou poslouchají vládce nadzemských mocností - Satana, a vzdorují Bohu, protože nemají volnost činit správná duchovní rozhodnutí. Kdo Bohu vzdoruje, a vzdorují všichni, bez znovuzrození totiž nemají ani jinou možnost, ten se nemůže pro Boha, pro Ježíše Krista sám o sobě rozhodnout. Nemůže ani chtít nebo začít věřit vlastní vůlí, pakliže se nenarodí znovu z Ducha Božího. Bez Božího Ducha zůstáváme mrtvi.

Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním (tj. J.K.) a všechny viny nám odpustil. (Koloským 2,13)

Probuzení k věčnému životu, znovuzrození, regenerace se uskutečnilo ve stavu duchovně mrtvého člověka, kdy jsme byli odděleni od Boha, a duchovně neobřezáni. Může přirozený, ale duchovně mrtvý člověk, uvěřit? Těžko. Pokud není Duchem svatým oživen, probuzen, znovu narozen, zůstává duchovně mrtev. Naše duchovní mrtvolnost je přirozená, tedy nám vrozená od početí, pochází již z matčina lůna.

Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka. (Žalm 51,7)

Zde David neříká, že byl počat hříchem, jako by manželské lože bylo hříšné, to je přece svaté!, ale David říká, že byl počat, on, David, již v hříšném stavu.

Přirozený člověk se nerad loučí se životem, umírá dříve než by chtěl, žije v nepokoji a strachuje se o svůj život. Smrt, strach ze smrti a nepokoj v duši jsou následky vrozeného hříšného srdce, vrozené hříšné podstaty. Člověk není zlý, protože činí zlo; člověk činí zlo, protože je zlý. Zlé činy nedělají člověka zlým; ale zlý člověk koná zlé skutky a zlé činy. Podobně bída ani bohatství neudělají z lidí zlosyny; lidi už jsou zlosyny z matčina lůna:

Jóbovi bylo dědictví hříchu nadmíru jasné:

Kdo se narodil jen z těla, ten nemůže vejít do Božího království, je totiž hříšný od narození. Každý přirozený člověk, zplozen mužem a narozen z ženy, není od svého početí automatickou součástí Božího království, ať je to Čech nebo Pygmej. Ježíš učil, že přirozený člověk se musí duchovně narodit znovu, aby vešel do Božího království.

Nikdo z nás si nemůže vybrat, zda nebo kdy a kde se narodí; nemůže si vybrat rodiče, barvu pleti, ani společenské postavení, to vše je nám dáno a s naším rozhodováním to nemá nic společného. Sami jsme si nemohli vybrat a ani nevybrali duchovního Otce; byli jsme narozeni z Božího Ducha skrze Jeho duchovní nepomíjitelné semeno, skrze Boží slovo:

Duchovního Otce si duchovní mrtvoly, jakými jsme všichni byli, vybrat nikdy nemůžeme:

Ano, neseme duchovní ovoce, ale jen proto, že nás On Sám nejprve znovuzrodil bez našeho vědomí a zásluh. Přirozený člověk nemůže duchovně udělat nic dobrého, protože lidská mysl je vrozeně zatemnělá hříchem a to platí o celém potomstvu. Začalo to v ráji a situace se nelepšila, ba naopak. Cituji:

Bůh jednal a seslal na lidstvo celosvětovou potopu. Nemysleme si, že jsme dnes lepší, a že bychom nezasluhovali být zničeni podobnou katastrofou. To, co říkám, není příliš populární, to nezní jako pozitivní myšlení, ale podívejme se raději do Božího slova. Po potopě Noe obětoval Hospodinu a stalo se následující:

Bůh zde mluví v přítomném čase, a to bylo tehdy na světě jen osm lidí. Lidstvo má novou naději. Od Boha máme zaslíbení, že na zemi již nebude celosvětová potopa, Bůh bude jednat s národy a jednotlivci. Z toho, co jsme si řekli, je důležité, abychom si zapamatovali, že člověk se nerodí duchovně neutrální a samotné prostředí jej nemůže zkazit, protože už je hříchem nakažený od narození. Prostředí lidskou duchovní zkaženost může jen prohlubovat. Tuto ošklivost si musíme připomínat, abychom pochopili naprostou zkaženost člověka. Hlubší pochopení naší ztracenosti a bezmocnosti bude formovat dál náš pohled na spasení, vyvolení, Boží slávu a odstraní z našeho sobeckého srdce humanisticky přitažlivé evangelium o Boží lásce a lidské dobrotě, které konejší naše svědomí, vyzdvihuje lidské já a zmenšuje Boží důležitost. Takovou zbožností překypujeme téměř všichni.

Znovu opakuji, že naprostá zkaženost neodepisuje každého, netvrdím, že všichni lidé jsou pro Boha nepoužitelní, ale chápejme ji tak, že lidstvo je zasaženo pádem Adama a bez Boží svrchované milosti se člověk nemůže k Bohu ani přiblížit.

A další verš:

Naše srdce a hříšná podstata je nevyléčitelná lidskými prostředky a snažením. Člověk nemá lék. V Bibli čteme: Kdo dokáže, aby čisté vzešlo z nečistého? Vůbec nikdo. Budeme-li se očišťovat rukama plnýma špíny, špínu po sobě jen rozneseme. V lidech není, co se spásy, nového zrození týká, žádná naděje. Naše podstata je zkorumpována. U někoho více, u někoho méně, přesto je v každém případě zasažen celý člověk. Jeden prasklý článek přetrhne celý řetěz.

Jestli nám tento výčet připomíná situaci lidstva ve všech oblastech, neviňme dobu, v níž žijeme, nesvádějme nic na totalitní režim. Obojí působí jen jako katalyzátor, jen tak vypluje na povrch to, co je v nás vrozené. Posluchači, vydržte, tohle je Boží, ne lidské evangelium! Jen Boží evangelium přináší naději, osvobození z otroctví, lásku, klid a mír, který světu tolik chybí.