5. Úplná zkaženost člověka

Toto téma jsem si zvolil, protože jsem dostal dopis, ze kterého opakuji kratičký výňatek.

- Začátek citace -

- Konec citace -

Jde nám tedy o to, zda je člověk zlý, protože hřeší - což je stanovisko pisatele; nebo zda je člověk hříšný, protože je zlý - což je naše stanovisko. V prvním případě hřích dělá zlého člověka. Hřích je příčina, zlý člověk důsledek. To prakticky znamená, že se člověk rodí dobrým nebo mravně neutrálním a postupně se stává zlým následkem svého hříchu. Biblické stanovisko je však o 180o obrácené. Zlý člověk koná hřích. Zlý člověk je příčina, hřích je důsledek. To prakticky znamená, že se člověk rodí zlým, a proto svobodně bez nátlaku hřeší.

Humanistické stanovisko tvrdí, že špatné prostředí vytvoří zlého člověka, proto kořen zla řeší v nápravě společnosti.

Biblické stanovisko tvrdí, že zlé lidské srdce vytvoří špatnou společnost, proto kořen zla řeší v nápravě lidského srdce. To jsou úplně protichůdná řešení. Kdo má pravdu?

Všichni lidé, protože jsou vrozeně zlí, jsou pod mocí hříchu. Proto není, kdo by byl spravedlivý, kdo by žil správně, není ani jeden! Hřích se týká naprosto všech lidí. Není ani jedna výjimka. Pokračujme biblickými verši.

Úplně totéž se dočteme i v 1. Královské 8,46.

Starodávný Jób je bezedná studna moudrosti. Jóbovi bylo jasné, že člověk je zlý již od narození, že je mu zlo vrozené. O přirozeném člověku řekl:

Taková prohlášení nelze komentovat. Ta nás pokořují. Pokora obrušuje pýchu. Nikdy nebudeme mít pokory nazbyt. Před Bohem nemůže naprosto nikdo obstát. To je vyloučeno.

Obstát nemůže nikdo, ale Bůh může udělit milost, skrze sebe, skrze Pána Ježíše Krista. Proto se David modlí:

David si správně uvědomoval, že se člověk sám nemůže před Bohem očistit. David nechtěl být souzen, chtěl být omilostněn. To je i náš cíl. Očista musí přijít jen z Boží strany, ne z lidské. To se týká každého člověka:

To samozřejmě nemůže říci nikdo, vůbec nikdo, protože jsme se zrodili v nepravosti. Jen ten, kdo si uvědomí svoji zoufalou situaci, se bude bít v prsa a volat k Bohu - 'Bože, slituj se nade mnou hříšným.' Jiná cesta není, než cesta pokory. Jestliže se nad námi slitoval, potom služme Hospodinu s bázní a jásejme s chvěním. Protože

Znovu dodáváme, není ani jeden, ani jeden. I nejmoudřejší Šalomoun prohlásil v duchu Božího slova:

Člověk byl na počátku přímý. Adam padl, a od té doby člověk vymýšlí jen nepravosti. Stav veškerého lidstva je zbloudilý.

Jak čteme, Pán Ježíš Kristus trpěl kvůli nám. Jediná naděje je v Něm a nikom jiném. Není jiné cesty, která by vedla ke spáse. On je ten, kdo nám dává nové, masité srdce, kdo nám jej obřezává, kdo nás vzkřísil spolu se sebou k věčnému životu, kdo nás znovuzrodil, zregeneroval... Není to samo sebou, a jistě ne naší zásluhou. Je to On, kdo svrchovaně rozhoduje. Proto Pavel napsal Filipským: "... s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení".

Je to Bůh, kdo je alfa a omega, On je počátek i konec, On je všemi písmeny mezi alfou a omegou, On je na celé dráze všeho od počátku až do konce. Bůh neurčuje jen cíle, On určuje i cestu k cílům, kterou uskutečňujeme motivy našeho srdce, proto jsme zodpovědní. Náš obrat nebo pád je v Jeho rukách.

Jenom nepropadněme dojmu, že vlastně za všechno může Bůh, když nás nechá zmítat pod mocí naší nepravosti. Dozajista, nechá nás zmítat, jestliže to naplňuje Jeho svatý plán, a vede to k Jeho konečnému svatému dobrému cíli. Uvědomme si ale, že se zmítáme pod mocí naší vlastní nepravosti, a ne pod mocí nepravosti Boží. Vše zlé, co učiníme, je naše vina:

Naopak, vše dobré, co učiníme, je Jeho, Boží svatá zásluha:

Jen pochopení svrchovaného Boha odstraní lidskou pýchu:

Nikdo není spravedlivý. Každý se vrozeně provinil s Adamem. Všichni lidé jsou zahrnuti. Všichni potřebují spásu.

Naše zvrácenost nám ani nedovolí, jak verše oznamují, abychom byli schopni hledat Boha. Poněvadž neznáme pravidla Boží harmonie, nemáme svobodu hrát v Jeho orchestru. Nejsme svobodni dělat to, k čemu jsme byli původně stvořeni a předurčeni naším lidstvím. Jsme otroky svého hříchu - ateismu, falešných bohů, lhaní, sexuálního smilnění, závisti, nenávisti a krádeží. Ve své vrozené zkaženosti to dokonce nazýváme svobodou. To není svoboda, to je jen řinčení okovy hříchu, který nás totálně spoutal a připravil o svobodu dělat to, k čemu jsme byli Bohem stvořeni. Zvrácenost nazývá opravdovou svobodu otroctvím a opravdové otroctví svobodou.

Ten nejjednodušší test, jak poznáme, že všichni lidé jsou pod mocí hříchu, je poslouchat, co říkají. Protože,

Pravda, někdo umí zkrotit jazyk lépe, někdo hůře. Přesto jde vždy jen o krocení dravé šelmy jménem srdce:

Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje." (Matouš 15,11)

Podle mluvy poznáme srdce. Jazyk neumí zkrotit nikdo, protože každý člověk má od početí nezkrotné srdce. Kolik lidí se mi už do očí zaručovalo, že jsou dobří a nehřeší:

První krok ke spáse je uvědomit si svoji úplnou závislost na hříchu. Hřích je pro přirozeného člověka droga. Jinak nám pojem spása nemůže nic říkat. Zachráněni přece musíme být z něčeho, kde běží o život. Tu spásu nám zaručil Boží Syn, Pán Ježíš Kristus na kříži. Vzal na sebe naši úplnou zkaženost a zastoupil nás v potrestání.