3. Boží Svrchované vyvolení

Probíráme Boží Svrchované vyvolení. Prosím, poslouchejte všechna pokračování. Není v mých silách odpovědět na vše v deseti minutách. Nemohu se vyhnout této tématice. Sláva Boha, kdo je Bůh, je přece téma nad všechna témata. Člověk má až druhotnou slávu a hodnotu. Je sice nejvýznamnější ze stvoření, přece je jen odvozený, stvořený k obrazu Božímu. Bůh je proto nejprvotnější téma. Všechny lidské problémy mohou být pochopeny až tehdy, když částečně pochopíme, kdo je Bůh. Neznalost Boha je jediná příčina nepochopení všech problémů, světských i duchovních. Naše pochopení Boha je jen částečné; nikdy nemůže překročit naše osobní omezení jak v duchovní tak tělesné oblasti. Oceán nemůžeme nalít do náprstku. Pokusme se tedy naplnit náš náprstek až po okraj!

Pokračujme tedy v poznání Boha. Bůh si svoje bezpodmínečně volí a přitahuje. Zopakujme si:

A (Ježíš) řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. (Jan 6,65-66)

Mnoho učedníků se tedy urazilo, protože jim Ježíš doslovně řekl, že na spáse, včetně jich samotných, nemůže nikdo s Bohem spolupracovat; že spása je výhradně věc Boží. Na takovéto prohlášení jsou jen dvě reakce. Pyšný člověk, jako ti učedníci, se urazí a odejde, protože se nepočítá s jeho použitelnými ctnostmi, jako je víra, touha po Bohu, atd. Pokorný člověk se rozechvěje, je zděšen svou nezpůsobilostí a Boží mocí. Tyto věci jsme si již vysvětlovali v minulých pořadech. Podívejme se na další verše, které se zabývají Božím svrchovaným vyvolením svých. Nejprve Starý zákon:

Starozákonním svatým, Pravému Izraeli, měl být princip vyvolení znám. Potvrďme to dalším veršem:

Z tohoto Žalmu jasně vyplývá, že spasení je jen od Boha - navštiv mě svou spásou; a že není podmíněno jakousi druhotnou podmínkou - totiž lidským rozhodnutím, které by Boží práci zpečetilo. Dále, Šalamoun zde chce spatřit dobro tvých vyvolených. Židé, kteří patřili k Pravému Izraeli, kteří patřili Abrahámovi duchovně, ti věděli, že Bůh je ten, kdo volí své dědice. Jen ten, kdo odkazuje své vlastnictví, svrchovaně rozhoduje o dědicích. Když Ježíš mluvil s Nikodémem, tak mu řekl, že se musí znovu duchovně narodit. Na to Nikodém odpověděl, jak se to může stát? a

Ježíš od Nikodéma tuto znalost očekával a požadoval. Nejsou to jen verše o vyvolení, které měly Nikodéma přesvědčit, ale především verše následujícího typu:

Toto je úplně stejný proces duchovního znovuzrození, duchovního vzkříšení, regenerace, obřízky srdce, jako dnes v novozákonní době. Vyvolení Židé dodržovali zákon ne proto, aby byli spaseni, ale protože už byli spaseni. Dobré skutky věřících bylo Boží dílo tehdy, a je i dnes. Pravý Izrael se mohl aktivně řídit Božími nařízeními, protože to učinil Bůh, který mu vyměnil srdce. Pravý Izrael ke svému duchovnímu znovuzrození nepřispěl ničím; duchovně byl pasivní, protože duchovně mrtvý člověk se nemůže rozhodovat v duchovní oblasti. Ještě jeden příklad ze Starého zákona:

Zde Bůh bere Zerubábela, dělá z něj svůj pečetní prsten, a jediný důvod k tomu je - neboť jsem tě vyvolil, je výrok Hospodina zástupů. Co k tomu můžeme dodat? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne - nám řekne Boží slovo.

Nejzřetelnější vyvolení vidím ve znovuzrození, v regeneraci Saula. Musíme však přiznat, že Saulovo spasení bylo mimořádné, jedinečné a neopakované. Přesto jsou v jeho spasení prvky, které jsou společné všem nevěřícím. Saul vůbec netoužil po Ježíši, nehledal Jej, právě naopak, jel do Damašku zatknout pravé Židy, kteří byli v Kristu. A co se nestalo! Ježíš Kristus se mu zjevil, aniž by Jej Saul o to prosil. V Saulovi nebyla žádná duchovní ctnost, kterou by Bůh mohl použít, nebylo v něm nic, co by Boha podmiňovalo, v podstatě nutilo, k výběru Saula; Bůh přece nepodléhá omezením z vnitřku Svého stvoření! Saul měl mnoho falešného duchovna, ale rozhodně neměl víru v Pána Ježíše Krista. Určitě měl v srdci nenávist k Pánu Ježíši Kristu. A přesto byl spasen! Všichni spasení, než byli spaseni, nenáviděli Pána Ježíše Krista, podobně jako Saul. Jediný důvod pro Saulovu spásu bylo Svrchované Boží vyvolení, a o tom jsou tyto pořady. Pavel sám o tom napsal:

Saul se nerozhodl pro Božího Syna, Pána Ježíše Krista. Bůh se rozhodl zjevit Saulovi Svého Syna! Saul byl vyvolen v momentu početí, protože je odvěků zapsán v Boží knize života. Tak je to s každým z nás, s každým člověkem, který byl a bude znovuzrozen z Boží milosti - to znamená darem a zadarmo. V témže okamžiku, kdy byl Saul znovuzrozen, také uvěřil, ne později, ne dříve. Přesto, znovuzrození podmiňuje víru; víra nepodmiňuje znovuzrození. Prvotnost znovuzrození není časová, ale logická. Znovuzrození a víra v zástupnou smrt Pána Ježíše Krista jsou neroztržitelně spřažené. Pavel dostal nové masité srdce. Jeho kamenné srdce bylo odstraněno. Bůh mu vložil do nitra Svého ducha. Bůh učinil, aby nesl radostnou zvěst o Ježíši Kristu všem národům. A to vše, aniž by měl špetku víry v Ježíšovu práci na kříži. Paradoxně, tohle všechno obdržel, když jel zatýkat Boží vyvolené do Damašku!

Jistě vám nyní na mysl přichází mnoho veršů, kde se v podstatě říká - kdo uvěří, bude spasen. Zde je jeden příklad:

Zde Pavel a Silas radí žalářníkovi rozkazovacím způsobem - Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen - jako by neznovuzrozený, duchovně mrtvý mohl uvěřit. Kdyby tento typ veršů byl jediný v celé Bibli na téma spasení, potom víra v Krista by podmiňovala spasení. Jenže z mnoha jiných souběžných veršů víme, že víra v Krista nepodmiňuje spasení; víra v Krista potvrzuje a demonstruje už dokonané vykoupení Kristovou obětí na kříži. Věřit může jen duchovně znovuzrozené - zregenerované nitro. Každý verš musí harmonizovat se všemi ostatními, které mají co říci k dané látce. Jak tedy interpretovat tento typ veršů? Již jsme ukázali, že znovuzrození a víra jsou Bohem přičteny duchovně mrtvému současně v jednom okamžiku; přesto, znovuzrození logicky podmiňuje víru. Tato v čase neoddělitelná dvojčata potvrzují, že kdo věří, je znovuzrozen a kdo je znovuzrozen, ten věří. Když Pavel se Silasem řekli žalářníkovi věř, nepřímo také řekli buď znovuzrozen. Víra je totiž naše aktivita podmíněna znovuzrozením, které je výhradně jen Boží aktivitou. Proto je přirozenější apelovat na lidskou aktivitu - věř, než na Boží aktivitu - Bože, obnov mu srdce.

Je tolik veršů, které zdánlivě protiřečí tomu co zde rozebíráme. Prosím, nenechte si ujít další pokračování. Věřte, naši posluchači, v Pána Ježíše Krista, a spolehněte se na Jeho vykupitelskou práci, jen tehdy jste jistě Jeho vyvolení.