4. Boží Svrchované vyvolení

Prodíráme se tím nejvznešenějším tématem, což je Boží Svrchovanost. Uvažujeme nad Božím svrchovaným vyvolením svých dětí. Už jsme probrali poměrně dost látky. Takže se rovnou vnoříme do naší problematiky.

Tolikrát opakujeme, že víra je neoddělitelný a současný průvodce znovuzrození. Kdo je znovuzrozen, ten věří; kdo věří, ten je znovuzrozen. Znovuzrození, říkejme mu nyní spása, logicky podmiňuje víru, protože duchovně mrtvý nemůže věřit. V evangelizaci vždy apelujeme na víru, ta je totiž lidskou aktivitou. Vírou se projevuje skutečnost znovuzrození, totiž spásy, jež je zase výhradně Boží aktivitou. Lidská aktivita (víra) musí být logicky vždy podmíněna Boží aktivitou (znovuzrozením nebo-li spásou). Boží činnost nemůže být podmíněna činností stvoření, to by byl Bůh omezený; On je ale ve všech svých vlastnostech a činnostech neomezen. To dělá Boha Bohem! Neomezenost ve všech pohledech přece určuje Boha.

Prostudujme řetězec spásy:

Jak vidíme, nikdo nemůže být spasen, tedy znovuzrozen, bez zvěstování evangelia. Nejprve jsou vysláni evangelisté, ti tu musí být, a proto si Bůh vystrojil nejprve Pavla a pak i nás. Ti evangelium zvěstují, nespasení je slyší, a někteří, kdo slyší, aktivně uvěří, vzývají a přijímají Pána, protože byli výhradně Boží aktivitou spaseni nebo-li znovuzrozeni. Ukažme si, že spása, znovuzrození logicky předchází víru. Řetězec spásy pokračuje:

Proč jedni, kteří slyší evangelium, jsou spaseni a uvěří, a druzí jsou ponecháni ve ztraceném stavu? Se spásou je to jako s Ježíšovým podobenstvím o pozvání na svatbu. Není zde místo rozebírat podrobně Matouše 22,1-14, kde je toto podobenství. V každém případě, nikdo z pozvaných pozvání nepřijal, jen málokdo z pozvaných byl vyvolen:

Mnozí jsou zváni ke Kristu. Ať už to bylo ve starozákonní době zákonem, nebo dnes v novozákonní době zvěstováním evangelia. Všichni lidé Spasitele odmítají. Nikdo, tehdy ani dnes, sám od sebe nepřijímá pozvání, protože všichni jsou duchovně mrtvi. Jen málokdo bude z duchovních mrtvol ke svatbě s Kristem vyvolen, totiž duchovně vzkříšen! Jinými slovy, jen některým Bůh vloží do nitra Svého Ducha, jen někteří budou znovuzrozeni, aby přijali pozvání. Díky této svrchované a bezpodmínečné operaci Ducha svatého nyní už svojí aktivní vírou přijímají a věří v Kristovo vykoupení z hříchů a Otcovo vyvolení. Nikde v těchto 14 verších podobenství není, že by pozvaní byli hodni svatby, nebo že by některý z pozvaných Boží pozvání před vyvolením přijal. Co se stane všem těm, kdo pozvání skrze evangelium odmítají, a to jsou všichni kromě vyvolených?:

Tito nezahynou nespravedlivě proto, že nebyli vyvoleni, zahynou spravedlivě, protože svévolně hřešili. Zde bychom měli připomenout, že nejhorší stav je být pozvaný a pozvání "přijmout" tělem, tedy jakoby vlastním lidským rozhodnutím, které nemůže mít jinou motivaci než osobní prospěch a z toho vyplývající odklon od pravdy. V církvi je mnoho těch, co vyšli z nás, ale nebyli z nás, vlastně nikdy nevěřili:

Ještě jednou. Z pozvaných, těch, kteří slyšeli zákon nebo evangelium, jen málokdo bude vyvolen:

Spasení je přece z Boží vůle: Z Otcova vyvolení, ze Synova vykoupení a z Ducha svatého, který obnovuje. Spasení není z lidské vůle, vždyť

Je zde ještě jedna skupina lidí, ti, co pozváni nebyli. Je zřejmé, že všichni lidé nebyli pozváni zákonem nebo evangeliem. Bylo a je mnoho lidí, kteří neměli nebo dnes nemají potuchu ani o zákonu ani o evangeliu - nikdy neslyšeli. O těch Písmo říká:

O kapitolu dále však Pavel Římanům upřesňuje:

Ten, kdo neslyšel a hřešil, a Písmo potvrzuje, že každý hřešil, zahyne bez zákona, zahyne bez evangelia. Nezahyne proto, že neměl to privilegium slyšet, ale proto, že svévolně hřešil, jako všichni ti, kteří zákonem nebo evangeliem pozváni byli, kteří je slyšeli, ale nebyli vybráni.

Když tedy všichni do posledního včetně vyvolených zasluhují zahynutí daleko od Pána, kde je potom Boží spravedlnost? Boží myšlení není jako myšlení lidské. Kdyby Bůh jen vyvolil jistou skupinu hříšníků a jen by nad nimi zamhouřil oči, potom bychom měli proč se bouřit proti nespravedlivému bohu. Jak tedy mohou nespravedliví spravedlivě vstoupit do věčného života s Bohem? "Nespravedliví spravedlivě" to je přece protimluv! Nespravedliví, ti co nežijí správně, tedy v Kristu, musí být nejprve ospravedlněni Božím svrchovaným rozhodnutím:

Vyvolení hříšníci, které by jinak bez Božího zásahu čekalo jen peklo, jsou ospravedlněni tím, že jsou vyhlédnuti k tomu, aby přijali podobu Ježíše Krista.

Znám lidi, kteří nepřijímají doktrínu vyvolení a dokonce kvůli ní obviňují Boha. Uvažujme jednoduše. Kdo mne nutí, abych hřešil? Nikdo. Kdykoliv jsem lhal, nemohu nikoho vinit kromě sebe. Svědomí mě nejen předem varovalo, ale potom i obvinilo. Co s tím? Když se budu snažit být dobrý, stejně se mi to nepodaří, protože brzy znova zhřeším. Přinutí mne k tomu moje nejniternější sklony, jak Bible říká - úskočné srdce. Sám z vnitřku své srdce nemohu vyčistit. Čisté z nečistého nemůže vzejít. Levhart si nevymaže skvrny, Etiopec sám od sebe nezbělá, i kdyby chtěl. Očisťující záchrana, operace srdce, musí přijít jen zvenčí. Tu může udělat jenom Bůh-Duch svatý. Až ji udělá, mám čisté srdce, a to už přijímá Kristovo vykoupení, chce jej přijmout. Sklony nového srdce v duchovní otázce jsou nové, jiné, nesklání se k sobě, ale sklání se k Bohu. A když se k Němu sklání, tak v Něho věří. Věří, že mne Kristus vykoupil, věří, že mne Otec vyhlédl pro Krista, věří, že mne Duch svatý, kterého vysílá Kristus, obnovil. Chcete být, posluchači, také obnoveni Duchem svatým? Opravdu chcete? Tak věřte jako žalářník, když se bál Pavla a Silase! To je opak hřešení. Tak jako mne nikdo nenutí hřešit, tak mě nikdo nenutí, abych nepřijal Pána Ježíše Krista. Teď se vám zdá, že popírám, co jsem prve řekl. To se nám jen zdá. Když opravdu v srdci uvěříte, tak jste Duchem znovuzrozeni, jedno jde neoddělitelně s druhým. Navždy! Kdybyste uvěřili sami, víru byste nemohli udržet až do konce, vlastně, ani byste nezačali opravdu věřit.