6. Boží Svrchované vyvolení

Boží Syn, Pán Ježíš Kristus, vykonává Otcovu vůli a říká:

Některým lidem, jak jsme právě četli, je dáno, aby znali Otce i Syna, aby měli s Bohem úzké obecenství. První otázka, která napadne snad každého, je: "Kterým nebo jakým lidem je to dáno? Komu to Syn zjeví? Kdo jsou ti vyvolení?" Obávám se, že biblická odpověď z Ježíšových úst mnoho lidí neuspokojila. Jsou to prostě ti, kterým to zjevit chce. Víme ale jistě, že to nejsou ti, kteří se snaží, protože by se potom mohli chlubit sebou, a ne darovanou Boží milostí skrze Ježíše Krista. Svrchovaný Bůh prostě dělá, co se mu líbí. Co se líbí Jemu, je absolutně spravedlivé a neodvolatelné. Pochopme to správně. Bůh dělá to, z čeho má potěšení, co se mu líbí; Bůh nedělá, co se mu zlíbí. Snad nám pomůže další verš:

Dokud v úplné důvěře nepřijmeme tento verš, vždy námi bude lomcovat neklid. Znám to. První, co musí křesťan s naprostou důvěrou pochopit, je, že Boží stezky nepochopí. V momentě, kdy se smíříme s naší lidskou omezeností, kdy se smíříme s tím, že ne vše podléhá naší lidské časem a prostorem omezené logice, kdy se zbavíme našeho humanistického přístupu k evangeliu, se staneme nesmírně svobodnými, a Bůh Tím Nejvyšším.

Verše, které obsahují slovo "vyvolený", je velké množství:

Ať je tento verš interpretován futuristicky jako "budoucí velké soužení", nebo historicky jako "soužení kolem roku 70., kdy padl Jeruzalém", vždy jde o vyvolení. Smrtonosné soužení je zkráceno kvůli Božím vyvoleným. Jinak by nezůstal z pronásledovaných židů nikdo na živu. Bůh má vše ve svých rukách stejně jako v Sodomě. Tam Abrahám, ač sám prach a popel, se odvážil smlouvat s Hospodinem, aby nezahladil Sodomu kvůli 50 spravedlivým, pak 45, 40, 30, 20 a nakonec Hospodin slíbil, že nezahladí Sodomu kvůli 10 spravedlivým; můžeme směle říci, kvůli 10 vyvoleným. Deset spasených vyvolených obyvatelů Sodomy by zachránilo fyzicky celé město. Podobně, kvůli jednotlivým vyvoleným Židům Bůh zkrátil soužení při dobývání Jeruzaléma v roku 70. Jinak by žádný žid nezůstal naživu. Jak vidíme, když se neznabozi zdržují v blízkosti vyvolených spasených, požívají jisté posvěcení a dočasné "ochrany". Nicméně studujeme dále vyvolenost:

Platí totéž, co v předešlém verši. Ať je to budoucí či dějinná událost, vyvolení jsou vyvoleni Bohem, a právě proto se těší neodvolatelné Boží ochraně před svody. Kdyby totiž selhali a podlehli pokušení, potom by se Boží vyvolení zhroutilo. Nikdo nemůže Ježíši vytrhnout ty, které Mu dal Otec. Boží člověk o svoji spásu nemůže nikdy přijít. To ale budeme rozebírat mnohem později.

Jak poznáme, kdo je Bohem vyvolený? Lidé si často myslí, že když je někdo vyvolený, tak už je "za vodou" a může si dělat, co se mu zlíbí. Vyvolenost se totiž projevuje následovně:

Tolik lidí řekne - co já chudák mohu dělat, když už je o mně rozhodnuto na věčnosti v nepřístupném světle? To je stejný mystický fatalismus, jako byste řekli - proč bych jedl, když mi je dáno ještě 50 let života? Když je mi dáno ještě 50 let života, tak budu přece správně jíst a žít zdravě. Co má tedy dělat? Přece věřit! Křesťanství není fatalismus. Odpověď je tak snadná. Volejte k Bohu dnem i nocí! Uvádějte s třesením své spasení ve skutek. Věřte, a budete spaseni. Nikdo vám přece nebrání věřit! Kdo vám to zakazuje? A když nevoláte, není to vaše vlastní rozhodnutí, pýcha a tuhost kolen? Nerozhodl se snad Ezau dobrovolně prodat své prvorozenectví? Neponese za to následky? Nesnažme se to pochopit, nepochopíme to. Raději volejte dnem i nocí, a hned budete vědět, že jste Jeho vyvolení. Když si uvědomíme, že nezáleží na tom, kdo chce anebo se namáhá, ale na tom, kdo se smilovává, potom voláme jako zmuchlané nic, úplně pohřbené v hříchu. Co vás více uklidní? Že jste v Kristu, protože jste se pro Něj rozhodli a přijali jste Jej, anebo že On se rozhodl pro vás a přijal vás? Povězte, co je pevnější? Boží objektivita, nebo vaše osobní subjektivita? Kolikrát jste již pochybovali o svých běžných denních rozhodnutích? Opravdu si myslíme, že v naší hříšné duchovní mrtvosti můžeme udělat správné duchovní rozhodnutí?

Proberme si krátce tyto dva pohledy na vyvolení. První, a pravděpodobně dnes rozšířenější, je

1. Podmíněné vyvolení. To je podmíněno lidským skutkem víry. Bůh jako by předem viděl v tunelu času věřícího člověka, proto jej vyvolí. Boží vyvolení je tedy podmíněné lidským svobodným rozhodnutím věřit a přijmout zastupující oběť Ježíše Krista. Tak je jaksi ochráněna lidská "svobodná vůle". Tento pohled současně "ochraňuje" Boha, aby nebyl obviněn z nahodilého a nespravedlivého výběru hříšníků, aniž by se jich dotazoval na jejich vůli. Jinými slovy, tento arminský, nebo semi-pelagianský pohled na vyvolení nevyvolá námitky, protože je v souladu s lidským chápáním spravedlnosti.

2. Nepodmíněné vyvolení. To není podmíněno ničím. Bůh nemůže být omezen žádnou podmínkou zvnějšku, proto se smilovává nad kým chce a koho chce, toho ponechává svému hříchu. Jsem přesvědčen, že toto je biblický pohled:

To je kalvínský, nebo augustinský pohled. Apoštol Pavel totiž předpokládal, že Svrchované Boží vyvolení vyvolá nesouhlas u lidsky uvažujících lidí. Proto námitku "o nespravedlnosti Boha" řeší předem: "Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!" Máme tedy věřit lidskému chápání spravedlnosti, nebo vdechnutému Božímu slovu? Kdyby Pavel učil podmíněné Boží vyvolení, vůbec by se o lidských námitkách nezmiňoval. Podmíněnému Božímu vyvolení lidé totiž neodporují. Také si všimněme, že Pavel cituje starozákonní Exodus 33,19 "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji", tedy, svrchované Boží vyvolení není nic nového, ale jediný Boží plán spásy kterékoliv historické doby, kterému měli dobře rozumět i židé pod zákonem.

Bůh mohl vyvolit všechny hříšníky a dát všem milost; Bůh nemusel vyvolit nikoho a ponechat všechny spravedlnosti, což je zavržení. Jeho vůle ale byla, že ti, kdo jsou spaseni, jsou příjemci Jeho milosti, jež neruší spravedlnost; a ti, kdo nejsou spaseni, nejsou oběti Jeho ukrutnosti nebo nespravedlnosti, naopak, jsou příjemci spravedlnosti.

To, že jedni obdrží bez nároku milost, neznamená, že ostatní mají na ni nárok. Na milost nemůže mít nikdo nárok, pak by nebyla milostí, ale spravedlností. Bůh vyvoleným uděluje milost, na kterou nemají nárok. Nevyvoleným uděluje zavržení, tedy spravedlnost, na kterou mají nárok. Obojí, milost i spravedlnost, neporušuje spravedlnost. Bůh není nespravedlivý.