8. Boží Svrchované vyvolení

Jak vidíme, mnoho učedníků, když zjistilo, že víra v Ježíše Krista není lidské, ale Boží rozhodnutí, Pána Ježíše opustilo. Dnes jsme úplně ve stejném nebezpečí. Spása není z nás, je to Boží dar, včetně víry, aby se nikdo před Bohem nemohl vychloubat. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Všichni, kdo jsou na věčnosti Bohem vyhlédnuti, jsou Bohem předurčeni, a povoláni k víře. Vírou jsou ospravedlněni a uvedeni do slávy. Prvenství ve všem má vždy Bůh, který před stvořením všeho co je, a není nic kromě Boha, co by nebylo stvořeno, zapsal do knihy života svoje vyvolené:

V tomto verši je zřetelně zjeveno, že kniha života náleží Pánu Ježíši Kristu. Jsou v ní zapsáni všichni, které Pán Ježíš svou zástupnou smrtí na kříži spasil. Tento seznam vyvolených je věčný, protože před stvořením světa nebyl čas, ale věčnost. Další verš tuto pravdu potvrzuje:

Nejde nám nyní o výklad dravé šelmy. Jde nám o to, abychom dokázali, že je velká skupina obyvatel země, jejichž jméno není od věčnosti zapsáno v Beránkově knize života.

Na tomto místě by bylo vhodné zmínit se o věčné otázce - a co děti, - a co ti, co nikdy neslyšeli... Patří Bohu?

Kdybychom zastávali podmíněné vyvolení, potom bychom nemohli odpovědět, a když, tak velmi nezřetelně, protože ani děti, ani ti, co nikdy neslyšeli, nemohou vědomě splnit podmínku víry, která je v arminském systému nutná, aby se Ježíšova oběť stala účinnou, aby byl člověk znovuzrozen.

Kalvínské učení o nepodmíněném vyvolení zajisté považuje víru jako nutnou podmínku ospravedlnění, spásy, posvěcení a uvedení do slávy; ale zde lidskou víru podmiňuje znovuzrození, což je Boží skutek, ne lidský! Víra tedy není lidské "svobodné" rozhodnutí, ale Boží dar:

Každý, kdo je od věčnosti zapsán v Beránkově knize života, ať zemře v dětském věku nebo ve stavu, že nikdy evangelium neslyšel, nezahyne a bude mít věčný život v přítomnosti Boha. To platí i obráceně:

Kdo je v knize života a kdo není, to ví jen Bůh. My víme jen to, že z vlastní přirozenosti by Boha nehledalo žádné dítě až doroste, ani žádný domorodec, který neslyšel, protože oba se narodili duchovně mrtví.

Musím se vrátit a znovu připomenout aktivitu člověka:

Je mnoho veršů podobného typu, které líčí aktivitu člověka. Člověk buď věří, slyší, otvírá, koná atd. Tyto musí být sladěny s ostatními verši, protože nejsou v Bibli osamoceny. Kdyby byly, potom by platilo arminské podmíněné vyvolení. Reformovaná teologie nepodmíněného vyvolení nepopírá, že člověk spolupracuje aktivně s Bohem. Spolupracuje, ale až po znovuzrození, které je výhradně Boží jednostranný skutek. V předešlém verši stálo: ... zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. Kdo ale zaslechne a kdo otevře? Jistě ne každý, to by byli potom všichni spaseni. Kristův hlas zaslechnou jenom tito:

Kdo slyší a otevře Pánu Ježíši, je jen ten, koho milostí přitáhl Otec, kdo patří do Kristova stádce. Nepodmíněné Boží vyvolení stále platí.

Duchovně mrtvý, ten, koho Otec nepřitáhl, a ponechal napospas vlastnímu hříchu, ten neotvírá, neslyší, nezná Krista, protože nedostal od Boha dar víry:

Toto není nespravedlivé, stejně jako není nespravedlivé za někoho nezaplatit dluh, který si sám způsobil:

Bůh si přitahuje lidi následujícího typu:

Nikdo nevykonal žádný dobrý skutek, kterým bychom se Bohu zalíbili natolik, aby nás znovuzrodil. Nikdo není znovuzrozen, protože má větší touhu po věčném životě, než někdo jiný:

Veršů, které dokazují nepodmíněné Boží vyvolení, jenž je založeno pouze a jenom na Božím svrchovaném rozhodnutí, jsou tucty. Ani nevím, které mám vynechat a které uvést:

Nemůžeme být vyvoleni na základě jakési naší ctnosti nebo dobroty. Dobré skutky, které se Bohu líbí, konáme až po našem duchovním znovustvoření:

Nikdo nám nebrání nevěřit. Nikdo nám nestojí v cestě. Vždyť se povzbuzujeme - Věř v Ježíše Krista, věř, že se obětoval za Tebe, Tvé hříchy nesl. A vy opravdu uvěříte. Jenom vás prosím, nechovejte v sobě falešný pocit, že jste uvěřili, protože jste měli větší touhu po Bohu než soused. Rozpad našeho ega, bázeň a radost nás musí zachvátit, protože Ježíš říká:

Naše víra je podmíněna svrchovaným Božím vyvolením. Bez Božího rozhodnutí nikdo neuvěří. Není to možné. Vylučme samonosnou víru. Bohu patří veškerá sláva.

Jestliže namítneme, že je Bůh vyvolil pod podmínkou jejich víry, kterou předzvěděl, tak opakujeme - Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás.

Nevěříme sami ze sebe, víra není z nás. Věříme jenom z Boží milosti:

Když jsme znovuzrozeni, duchovně obživeni nebo vzkříšeni, když máme v nitru Božího Ducha, tak věříme a děláme vše, co se Bohu líbí. V konci konců i naše svobodné rozhodnutí věřit a konat dobro, až po Jeho zásahu, je v nás udržováno Boží mocí:

Přátelé, věřme, protože jsme Jeho. Jenom od Něho neodcházejme jako učedníci, když zjistili, že nikdo nemůže přijít ke Kristu, není-li mu to dáno od Otce.