Zprávy z Ekvádoru - Quito 1/2000

Opravdu jste se všichni během roku 1999 vyznamenali, neboť jsme obdrželi opět rekordní číslo 7168 hlášení o příjmu a dopisů z 25 zemí. Za to přijměte všichni jménem všech spolupracovníků "Dobré Noviny" co nejsrdečnější díky. Veliká většina dopisů, jako vždy, přišla sem do Quita, ale mnoho posluchačů také psalo bratru Metodějovi o kazety kázání nebo hudby, kterými často slouží v okolí nebo v nemocnicích. Někteří také napsali bratru Heczkovi, neboli strýci Danielovi, o knížku "Klíče pro děti", tak užitečnou v rukou rodičů neb babiček a dědečků, ke křesťanskému vyučování dětí.

Prémie letos obdrží opět 50 posluchačů, kteří v roce 1999 psali nejvíce. Dostanou jedinečný poster = velikou fotografii výbuchu sopky Guagua Pichincha, která prošla celosvětovým tiskem a televizním zpravodajstvím. Na prvním místě je bratr Květoň. Dále je zajímavé, že ačkoli veliká většina dopisů přichází z České republiky, letos jsou mezi prvními deseti tři posluchači ze Slovenska, jeden z Německa. Bratr Brveník z Jugoslavie je letos na 15. místě, protože kvůli válce po mnoho měsíců nedocházela pošta žádným směrem.

Právě jsem obdržela letošní QSL lístky. Na první pohled se nebudou zdát zajímavé, ale když máte celou sérii šesti, můžete je slepit a budete mít vynikající poster nejvyšší ekvádorské hory, ledovce Chimborazo, která je 6.320 metrů vysoká, s pasoucími se ovečkami v popředí. Jistě si ho všichni budete přát, ale na to musíte vyplnit a poslat 6 hlášení příjmu během roku 2 000. Není to tak složité. I když jste hlášení doposud nevyplňovali, stojí to za pokus. Napište a obratem pošty Vám pošlu formulář na hlášení příjmu.

 Přívětivé přijetí v Kostarice:
S pomocí Boží jsme sebrali odvahu na cestu do Kostariky. Protože jsme zaplatili letenky s předstihem, platili jsme jen polovinu, protože máme přes 65 roků. Tak to opravdu nebylo tak drahé a prožili jsme překrásné Vánoce v rodině našeho syna Otty v San José a nebyli jsme sami doma. Na Štědrý den se naše snacha vyznamenala báječným krocanem a sezvali celou její krásnou křesťanskou rodinu. Každý něčím přispěl na slavnostní večeři, jak u nich bývá zvykem. Sešlo se nás asi 24 a tak jsme měli radost nejen z dobrého jídla a dárků, ale i z křesťanského obecenství. Četlo se Písmo, každý poděkoval Pánu za nějaké prožité požehnání a za doprovodu kytar jsme zpívali společně koledy. Nechyběla ani česká tradiční píseň "Narodil se Kristus Pán", kterou se naučili.

Celý národ je v Kostarice, ve srovnání s jinými zeměmi, neobvykle přívětivý a ochotný. Lidé, které jste nikdy neviděli, Vám pomohou, poradí a dokonce pozvou na návštěvu. Tak jsme byli ve dvou rodinách. Na obou místech měli krásný dům v tropické zahradě, podobné botanické zahradě. Ta jedna rodina dlouho neměla děti, tak si adoptovali holčičku. Po čase zjistili, že nebude nikdy chodit. Úřad, který jim dítě předal jim řekl, že ji mohou vrátit. Oni však odpověděli: "V tom případě bude mnohem více potřebovat křesťanskou lásku a péči". Dnes je slečna v nemocniční židli obklopena krásnou milující rodinou, protože po adopci druhého dítěte se jim ještě narodila vlastní holčička.

Kostarika má 3,500.000 obyvatel a z toho žije 1,500.000 na náhorní planině v okolí hlavního města San José, které má 300.000 obyvatel. Leží ve výši 800 m nad mořem. Je velmi rozlehlé, protože kvůli častým zemětřesením, je tam jen několik věžáků. Jinak jsou tam krásné čtvrtě pěkných přízemních domečků, spíše vilek se zahrádkami, kde bydlí velmi početné obyvatelstvo střední vrstvy. V blízkém okolí jsou také další 3 největší města: Alajuela, Heredia a Kartago. Protože je tam velmi příjemné klima a nadmořská výška 800-1.200 m, je vhodná pro pěstění největšího exportního artiklu, kávy. Oproti Quitu je tam tepleji. V noci se ochladí pouze na 14 stupňů a ne na 5 stupňů, jako u nás.

 Výlet do Kartaga:
Náš syn Otta nás vzal na výlet do velmi zajímavého města Kartaga. Největší zajímavostí pro turisty je zřícenina velmi staré výstavné katedrály. Při zemětřesení se jídvakrát zřítila střecha, ale mohutné dekorované kamenné stěny stojí dosud a tvoří nyní ohradu pro pozoruhodnou tropickou zahradu. O kousek dál je nová katedrála, krásně zdobená anděly. Jinak je městečko venkovské, s mnoha malinkými krámky, ale již má také obchodní středisko.

 Plantáž kapradin:
Na zpáteční cestě jsme navštívili jedinečnou plantáž kapradin. Exportují měsíčně 4 kontejnery kapradinového listí, ponejvíce do Holandska a Spojených Států, kde je používají pro květinové dekorace. Plantáže jsou kryté jemnou síťovinou, která vytváří chládek a chrání je před příliš prudkým deštěm. Mají též zavedeno umělé zavlažování, pro případ sucha. Mezi každou řadou kapradin je dosti hluboký kanál pro odvodňování, když příliš prší a také proto, že práce při ostřihování listů je pro dělníky méně namáhavá. Nemusí se totiž ohýbat.

 Návrat do Quita:
Při odletu i příletu se naše sopka Guagua Pichincha chovala slušně a na letišti nebyla komplikace kvůli popelu. Avšak mračna, která byla celou cestu bílá, asi 10 minut před přistáním v Quitu už měla rezavé čmouhy sopečného popela. Let trval pouze 2 hodiny. Jinak nás však Quito nepřijalo nijak laskavě. První týden bylo velmi chladno a každý den jsme měli 2-5 menších zemětřesení. Politická i finanční situace se doposud neuklidnila, ačkoliv se president rozhodl pro dolarizaci, kterou všichni doporučovali. Jeden dolar je za 25.000 sukrů. Máme před sebou opět stávky a nepokoje. Domorodci (nemají rádi, když se jim říká Indiáni), kterých je menšina - asi 2 miliony, by nejraději sesadili vládu, kongres i soud. Možná, že by to zasluhovali, ale koho za ně dosadí? Copak to povedou analfabeti lépe? Tak prosíme denně Pána o milosrdenství pro nás a pro celý Ekvádor.