Zprávy z Ekvádoru - Quito 2/2001

  MALÁ STATISTIKA
s radostí vám oznamujeme, že máme hotovou uzávěrku pro rok 2000 a opět s rekordním počtem - 8530 obdržených dopisů a hlášení příjmu. Jako vždy musím poděkovat všem, kdo jste nám pravidelně psali a ovšem i těm, kteří se ozvali alespoň jednou pohlednicí za rok. Někteří posluchači napíší jednou za 3 roky, ale "Dobrou Novinu" pravidelně poslouchají a přijímají z ní požehnaní, což je pro nás to nejdůležitější. Chci ještě sdělit, že letos jsme obdrželi hlášení od 77 posluchačů a věřím, že v budoucnu nám i vy dáte vědět, že posloucháte. Ještě jednou díky vám všem a čest a sláva budiž Pánu, který dává požehnání.

  PRÉMIE ve formě malých suvenýrů je již na cestě pro 50 posluchačů, kteří poslali nejvíce hlášení a korespondence. Každý obdržel několik ekvádorských mincí nebo bankovek, které sice nedávno přestaly platit (dnes platíme jen dolary), ale v krátké době budou opravdovou vzácnosti.

  LÍSTKY QSL, které jsem poslala do Prahy již na Vás čekají. Jsou na nich nádherné motivy ekvádorských tváří a krojů. Každý, kdo pošle správně vyplněné hlášení o poslechu může obdržet postupně celou sérii - do konce roku to je 6 pohlednic. Jestli ještě nemáte formulář na vyplněni, Steigerovi vám jej rádi pošlou. Ačkoliv zde mám ještě plný psací stůl dopisů, počítám, že to jsou již poslední a mám radost, že sestra Jindriška je opět bez sádry (před svátky si zlomila nohu) a začne odpovídat na dopisy, které již dochází na pražskou adresu. Jsem ve stálém kontaktu prostřednictvím e-mailu s pražskou kanceláří a Jiřinkou v Texasu, takže nejsme daleko ani od vás. Vaše dopisy, pokud budou pro nás i posluchače zajímavé, budou zařazeny do nedělního vysílání.

  VYSTĚHOVALCI:
1,6 miliónů ekvádorských občanů žije v současné době v cizině. Z toho 1 milión ve Spojených Státech, 300.000 ve Venezuele, 150.000 ve Španělsku 100.000 v Kanadě 60.000 v Itálii a 20.000 v jiných zemích. Velká většina ekvádorců se vystěhovala v posledních letech, protože zde nastala následkem finanční krize vysoká nezaměstnanost. Také v krajích byly vykáceny lesy a země se proměnila v suchopár, kde se nic nedalo vypěstovat. Muži opustili rodiny a odjeli do ciziny za prací. První týdny prožívaly opuštěné rodiny hrozný nedostatek. Jelikož rodiny drží pohromadě, jakmile začnou v cizině vydělávat, posílají domů finanční pomoc. Je spousta rodin, které teď obdrží měsíčně 200, 300 až 1.000 dolarů měsíčně podle kvalifikace vystěhovaného. Ten musí nejdříve splácet letenky a výdaje spojené s cestou, na něž si vzali půjčku. Pak se životní úroveň rodin postupně zlepšuje.
Podle Národní Banky, přišlo do konce měsíce října roku 2000 od vystěhovalců do Ekvádoru 1.205 miliónů dolarů. Tato položka převyšuje příjem za export banánů, mořských ráčků /shrimps/, květin i příjem za turistiku. Pouze příjem za ropu je vyšší než finanční výpomoc vystěhovalců.

  JAK SE MĚNÍ ŽIVOT RODIN
O tom vypravuje například Anna N. "S těmi 300 dolary, které posílá můj manžel ze Spojených Států, jsem mohla postavit dvouposchoďový dům a koupila půl hektaru pozemku. Mimo to posílám svoje 2 dcery do lepší školy a malého chlapce do školky. Je jasné, že kdyby můj muž před 5 lety neodjel do ciziny, nikdy bychom neušetřili peníze, za které jsme si mohli všechno pořídit.".
Její teta Hortensie žije také lépe. Od té doby co má dva syny ve Spojených Státech, již nemusí pracovat jako pradlena. S 200 dolary, které ji synové měsíčně posílají, vyžije dobře s 6 mladšími dětmi, které ještě žijí doma.
John Mesias ředitel prodeje podniku Artefacta pro jih země odhaduje, že jejich denní tržba, kolem 5.000 dolarů, pochází ze 70% z peněz od vystěhovalců. Prohlašuje: "Snadno se je pozná, kdo má někoho z rodiny v zahraničí. Platí v hotovosti a nežádají slevu."

  JEŠTĚ JEDEN POHLED NA ZMĚNU POMĚRŮ V EKVÁDORU
Vypráví paní Lolita: "Když jsem se před 13 lety vdala a odstěhovala jsem se ze svého rodného městečka San Golqui, vzdáleného 20 km od Quita, do města. Teď, co můj muž pracuje v New Yorku, jsem se rozhodla vrátit se domů, protože tam mám maminku a rodinu.
Ve městečku je již dobrá škola pro moje 2 děvčata. Jsem však velmi překvapená jaká změna v životě nás všech za ta léta nastala. Nás maminka vždy pustila do parku, jenom určila přesnou hodinu, kdy se máme vrátit domů. V parku jsme si hráli a bavili se se spolužáky. Ten park patřil nám, dětem a mládeži. Dneska moje děvčata do parku nemohu pustit. Mládež tam již od 14 let pije pivo a bezuzdně se baví. Tak je nemálo nezletilých děvčat, které jsou v jiném stavu. To před 13 lety neexistovalo. Nám maminka peníze nedala, protože je neměla. Kde berou mladiství peníze na alkohol? Dnes rodiče dávají svým dětem dost peněz na to, aby se mohli nejeb bavit, ale i opít. Park již nepatří dětem, ale je obsazen zvrhlou mládeží."

Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. Matouš 11,28

HCJB
Hošťálkova 392/1a
169 00 Praha 6 - Břevnov