Zprávy z Ekvádoru - Quito 7/2002
 HCJB World Radio / Misie HCJB-Ekvádor

> PĚSTOVÁNÍ KVĚTIN PŘIVÁDÍ NOVÉ OBYVATELE
Města Cayambe a Tabacundo v provincii Pichincha vypěstují polovinu květin, které Ekvádor exportuje. Tabacundo již není, to co bývalo. Zbývají jen vzpomínky na malé pokojné městečko, které to bývalo před 15 lety. Rosa Marie Cuichan, majitelka cukrárny na hlavním náměstí změny komentuje: "Město vyrostlo velmi rychle protože se tady pěstují květiny ve velkém." Až do roku 1997 se lidé z Cayambe a Tabacundo stěhovali za prací jinam. Mládež odcházela do Quita a Guayaquilu, aby získali nějaké zaměstnání. Jakmile se zde začaly pěstovat květiny, práci našel každý. Během pěti let se květinové plantáže rozrostly natolik, že se změnilo celé městečko. Protože obě města tak rychle rostou, vznikají nové sociální problémy. Především jde o nedostatky v oblasti bydlení a zvýšenou zločinnost. "Nedostatek místních pracovních sil doplnili lidé z pobřeží a z horského města Loja, říká Edvio Enriquez", okresní činitel. "To co sem lidí nejvíce přitahuje je dobrý plat, 150.- dolarů měsíčně plus hrazené cestovné a strava".

Podle informací městského úřadu se květiny na export pěstují na 250 plantážích, což představuje asi 600 hektarů fóliovníků. Každá plantáž zaměstná kolem 70 dělníků. Jenom z městečka Pedro Moncayo odvážejí 25 tisíc krabic květin týdně. Celková hodnota tohoto exportu je kolem 7,5 miliónů dolarů měsíčně. Tato nová prosperita také vyvolává sociální konflikty. Podle územního plánu má městečko Pedro Moncay kapacitu pro 16 tisíc obyvatel, ale se všemi novými pracovníky na plantážích jich zde žije více než 25 tisíc. Starosta René Buitron potvrzuje, že v posledních letech stoupá kriminalita. Nejčastěji jde o krádeže. Také vzrostla prostituce, což bylo před 5 lety neslýchané. Poklid městečka narušují i bandy mladistvých. Strážcem pořádku pro 25 tisíc obyvatel je pouze 8 policistů.

> DVACET TISÍC OBYVATEL V PROVINCII CANAR NEUMÍ ČÍST ANI PSÁT
Během sčítání lidu a obydlí v provincii Canar, bylo zjištěno že z celkového počtu 207 tisíc obyvatel, žije na venkově 131 tisíc lidí. Dále bylo zjištěno, že 13 procent obyvatel starších deseti let jsou analfabeti. Mezi domorodci (nemají rádi když se jim říká Indiáni) je negramotnost velký problém. Všichni, kdo se neuměli podepsat, museli na svůj identifikační doklad použít otisk palce.

V provincii Canar je alarmující nedostatek škol, obzvláště v krajích, kde bydlí domorodci a venkované. Canar je jedním z okresů, kde je nejvyšší počet analfabetů. Podobná situace je v okresech Chimborazo, Cotopaxi a Bolivar. V jiných okresech se negramotnost pohybuje kolem šesti až osmi procent. Ve městech je škol dostatek, ale o venkov se vláda patřičně nestará. Okresní ředitel školství Florencio Macancela vysvětluje, že rodinný život venkovských dětí je silně narušen, protože se mnoho mužů vystěhovalo za prací a doma zůstala jen matka s dětmi. Mnoho rodin se potýká s finančními problémy. Děti často pracují pod záminkou, že se učí různá řemesla nebo chodí žebrat do ulic a tak zanedbávají školní docházku. "Tato situace vyžaduje okamžitou akci" prohlašuje bývalý ministr školství a nynější rektor university v Azuay. Musíme provést alfabetizační kampaň, obzvláště na venkově a hlavně mezi ženami. V roce 1950 jsme měli kolem 50% analfabetů. V posledních letech nastal veliký pokrok. Vláda vyplácí 12 dolarů měsíčně rodičům, kteří posílají děti do školy, ale musíme se snažit více. Okresní ředitel školství dále vysvětluje, že se vybudovalo a zřídilo mnoho škol nejen pro žáky, ale i ubytování pro učitele." Závěrem říká: "Věříme, že se počet analfabetů v příštích pěti letech značně sníží".

> ŘEKA BOMBONAZA SPOJUJE DOMORODÉ VESNICE
Příčinou rozvoje říční dopravy je především vysoká cena letecké dopravy. Proudící vody řeky Bombonaza spojují různé vesnice domorodců Kichoa provincie Pastaza. Tok řeky je využit od Sarayacu. Do tohoto místa vede velmi špatně sjízdná silnice plná výmolů a kamení. "Říční doprava je spolehlivější a mnohem levnější, nežli letecká", říká Vicente Aragon, který žije 73 let v místě mezi silnicí a řekou Bombonazou. "Řeka má své rozmary. Tady, přesně naproti a ukazuje prstem přes řeku, byly chaloupky a polnosti, které měly cenu kolem osmi tisíc dolarů. Na neštěstí je voda odnesla."

Lidé, kteří mají loď s motorem, mohou na říční dopravě slušně vydělávat. Pan Aragon pronajímá svoje dvě plavidla pro cestující ze Sarayacu do Pakayacu. Nazpět vozí náklady zboží. "Přivážím především vlákno stromů "chili" a červené koření achiote. To první slouží na výrobu košťat. V obci Canerlos mohou oba produkty dobře prodat a přivydělat si na potraviny, šatstvo a léky. Lidé pojedou raději lodí z různých důvodů, i když musí 6 až 8 hodin sedět nepohodlně. Když prší, letadla nelétají i když letenka stojí 400 dolarů", dodává pan Aragon. Pro srovnání, doprava na jeho lodi pro 12 pasažérů a 12 pytlů zboží stojí 150 dolarů.

Vesnička Sarayac má svoji téměř bezvýznamnou historii. V roce 1900 se zde usídlil první sběratel kaučuku z Kolumbie s jednou brazilkou. Od té doby se změnilo jen málo. Dnes je zde 10 domků a teprve nyní se zavádí elektřina. Pitnou vodu ani telefon ještě nemají.

> RABOVÁNÍ DŘEVA
"V okolí řeky Bombonaza se bez jakéhokoliv dozoru těží vzácné dřevo. Před třemi lety přišli dřevaři a dohodli se s domorodci o kácení stromů", říká Vicente Aragon. Vše řídí jeden kolumbijec. Nechá dřevaře porazit stromy a zmizne. Vykácené dříví domorodci svezou na hřbetech dobytka k řece a to se plaví až do Canelos. Dál se vzácné dřevo transportuje na nákladních vozech. V kanceláři odpovědného ministerstva v Puyo o divoké těžbě nic nevědí. "Nevydali jsme žádné povolení ke kácení stromů," řekl representant Miguel Angel Acuna a dodal: "odlehlost a nedostatečný dohled na správu území nebrání domorodcům, aby toto nezákonné jednání pokračovalo."

Nyní končím se zajímovostmi z dalekého Ekvádoru a vyprošují pro Vás pro všechny Boží požehnání. S upřímnými pozdravy se loučí
sestra Fialová

> NĚKOLIK SLOV Z PRAŽSKÉ REDAKCE
Děkujeme všem za milé dopisy a slova povzbuzení. Posluchačům a přátelům HCJB World Radia, kteří nám hlášení o příjmu nezasílají, budeme posílat měsíční Oběžníky sestry Fialové jednou za tři měsíce, abychom snížili finanční náklady spojené s touto službou.

Pokud o Oběžníky máte zájem každý měsíc, napište nám. Dobrý poslech přejí:
Klára a Pavel Steigerovi
Vladimír Dobiáš, Jindra Suchomelová a Gábina Lauková