Zprávy z Ekvádoru - Quito 10/1999

Mnozí z Vás víte pouze o rozhlasovém vysílání HCJB, se základnou v Quitu, ale nejste informovaní o tom, že k misii patří také 70 vysílačů ve 40 zemích kolem světa. Mimo to má HCJB přípravná a vyučovací střediska, včetně oboru zdravotnictví, na několika místech v Ekvádoru. Misie provozuje dvě veliké nemocnice pojmenovaných "Vozandes" (Hlas And), v Quitu a na okraji džungle v městečku Shellmera. Součástí zdravotní péče je mnoho zdravotnických středisek v celé zemi zvaných satelitní kliniky. Dále k nim patří několik pojízdných klinik, které ošetřují pacienty na odlehlých místech. Ty jsou obzvláště užitečné v případě katastrof. Oddělení zvané "Služba pro Komunitu Vozandes" spolupracuje na vodních projektech. Společně s domorodci budují vodní systém přivádějící pitnou vodu do jinak zapomenutých horských vesniček.

 Chvíle napětí v Quitu
Před rokem jsem Vám psala, že máme žlutý poplach, protože sopka Pichincha, která je vzdálena od středu Quita pouze 10 km, se chová neobyčejně aktivně a že hrozí nebezpečí výbuchu. Tento stav trval celý rok. Denně nás v novinách informovali o tom, co se na Pichinche děje. Nyní nám starosta Rocque Sevilla oznámil, že se poplach změnil na oranžový a že je 95% možnost výbuchu. Odborníci pozorně sledují sopku a oznámili, že v posledních dnech tam byly průměrně 3 otřesy země každou minutu. Jícen vulkánu je naštěstí obrácen na druhou stranu, kde je hluboké údolí, takže Quito je chráněno obrovským pohořím. Na západě však museli evakuovat malinkou vesničku protože křišťálový potok Cristal se proměnil v dravou řeku plnou popele a kamení. Šedesát obyvatel, kteří tam nahoře bydlí, muselo narychlo utéci po pěšince z hor jen v tom, co měli na sobě. Brodili se až po kolena v blátě a i když byli zabláceni opravdu až po uši, byli rádi že se zachránili.

Ve vesnici Lloa, která leží o něco níže a v celém okolí bylo slyšet hřmění sopky, které přirovnávali ke zvukům jako když se přede dveřmi z valníku sypou kameny. Bylo vidět kotouče páry a popele stoupající vysoko k nebi. Lidé vědí, že musí pryč a jsou evakuováni plánovaně. Ti, co mají v okolí nebo v Quitu rodinu, jedou tam. Ostatní, kterých je pouze 500, odcházejí do škol na jistější a zvýšená místa v okolí. Armáda, policie a vycvičení brigádníci jsou jim nápomocni. Mají k disposici asi 20 autobusů. Kdo může, odváží i bytové zařízení. Jeden člen rodiny se obyčejně ráno vrací, aby se staral o dobytek. V místě nebezpečí je přes 3 tisíce kusů hovězího dobytka. Majitelé velkých statků dobytek odvážejí svými prostředky do jiného kraje. S ostatním pomohou brigádníci v příštích dnech. Policie a armáda ve dne v noci hlídkuje v opuštěných obcích.