Zprávy z Ekvádoru - Quito 11/1999

 Různé generace, různé názory
Musím se přiznat, ale opravdu nemám ráda rockovou hudbu. Nemohu to poslouchat ani když má krásná křesťanská slova. Může ji však člověk docela zavrhnout? Také jsme kdysi byli mladí a měli jiný vkus jako starší generace té doby. Vzpomínám si, že za války se stala výkřikem módy písnička se slovy "Used fakír na koberec a tajemně mručel". Asi již málokdo na to vzpomíná, ale tu jsme museli mít. Jelikož byl nedostatek materiálu, když chtěl člověk koupit novou gramodesku, musel přinést nějakou starou a ještě zaplatit. Bez problému jsme obětovali desku kde zpíval třeba Benjamino Gigli, která by dneska byla sběratelsky asi velmi cenná a vyměnili ji za "Fakíra", kde nebyla hodnotná ani hudba a o to méně slova. Dnes nemohu pochopit, jak někdo může jet do přírody a místo aby naslouchal zpěvu ptactva, bere si rádio. Nebyli jsme jiní. Nám zase bratranec půjčil starý gramofon, který našel někde na půdě, ještě ten s troubou. Byl na kliku a musel se natahovat i uprostřed hraní desky, protože pero bylo poškozené a nové nebylo k sehnání. Gramofon i desku jsme si vzali na chatu a poslouchali s nadšením "Fakíra". Když přišel v sobotu strýc, který obýval druhou polovinu chaty a "Fakír" byl na pořadu již potřetí, tak na nás volal: "Nemáte tam něco jiného?" Nemohli jsme pochopit, proč je strýc tak nemoderní, že se mu něco tak "báječného" nelíbí.

Tuto vzpomínku uvádím proto, že nedávno jsem slyšela v HCJB interview se skupinou mladých lidí, kteří mají zalíbení v křesťanské rockové hudbě. Vydali svědectví o tom, že jejich koncerty jsou velmi navštěvované mládeží a že při každé příležitosti nejméně 30 osob obrátí svůj život od hříchu a drog k Pánu Ježíši. Mladé lidi tento druh hudby, který se nám starým zdá nepřijatelný, oslovuje. Opravdu se jich pozitivně dotkne. Zde v Ekvádoru je na jednu starou osobu 100 mladých, a těm se musí také dát příležitost. Takže nemohu moderní hudbu zcela zavrhnout a také se nemohu divit, že v HCJB tu naši oblíbenou starou baptistickou hudbu slyšíme jen velmi vyjímečně.

 Probuzení na universitě Texas A & M University:
Díky Pánu jsme ve spojení s celou naší rodinou elektronickou poštou. Před několika dny nám napsal náš vnuk Robert Gonzales z Texas A & M University, kde studuje asi 40.000 studentů a podal tuto zajímavou zprávu:" Včera jsem šel jako obvykle na "Breakaway". Je to křesťanské shromáždění pro mládež naší university. Normálně jsme se scházeli v baptistickém sboru, a to tehdy, dokud se nás scházelo 1.500 až 2.000. Ale včera, a také před týdnem, přišlo tolik studentů, že jsme se museli přesunout do universitního kolosea, protože nás bylo přes 7.000. Tato shromáždění mají opravdu velikou úroveň."

My děkujeme z celého srdce Pánu, že i mládež ve Spojených Státech má tak veliký zájem o evangelium.

Dále nám píše, jak dobrý dojem na něj udělaly 3 studentky z České republiky, které maminka (Jiřinka - Helena Kaplanová) pozvala na oběd. Studují na jiné universitě v Texasu, kde jsou na výměnu, a velmi obdivoval jejich jemné a úslužné jednání.

 Situace zde
Výbuch sopky: Mnoho posluchačů vidělo v TV 2 minutový program o výbuchu sopky Guagua Pichincha. Záběry byly opravdovou pozoruhodností ve zprávách v celém světě. My jsme však zde v Quitu prožili také následky. V tom mraku, který stoupl až do výše 15 km, byly tuny sopečného popele, který je jako jemňoučký písek a obsahuje hodně fosforu. Proti všem předpokladům ho vítr zanesl nad Quito. Bez masky a brýlí se nedalo vyjít na ulici. Bylo přísně zakázáno popel umývat vodou, protože smíchaný s vodou ztvrdne jako cement a mohl by naprosto ucpat veškerou kanalizaci. Všechen personál co čistí město a také obyvatelstvo. Všichni zametali popel, který pak musel být odvezen podle předpisu v igelitových pytlích.

 Další následky
V nemocnicích byly stovky dětí s problémy na průduškách. Nebudete věřit, že do nemocnice odvezli také několik dospělých, kteří se zranili, protože spadli ze střechy, kterou zametali a nebo se pod nimi střecha prolomila. Náš dům nedávno znovu omítali a při té příležitosti dobře zajistili okna. Větráky jsme nechali zalepit igelitem a tak nám do bytu opravdu nepřišel prach, na který si mnozí velmi stěžovali. Zásoby jsme doma měli, tak jsme šli ven až po dešti a bylo pro nás po všem.

Jiná situace byla na letišti. Tam nastal opravdový problém. Velké mezinárodní linky odmítly přistávat s obavou, aby jim jemný prach nepoškodil turbiny. Ačkoliv tam nasadili stovky lidí a všelijaká zametací a vysávací zařízení, trvalo to 10 dnů, než letiště bezvadně vyčistili a letadla mohla opět normálně přistávat.

 Tungurahua
Ještě více obyvatele znepokojuje sopka Tungurahua od Quita vzdálená 100 km. V noci již vypadá jako ohňostroj. Jelikož tato sopka má obrácený jícen přesně směrem na krásné lázeňské městečko Baňos, které leží přímo na úpatí sopky, museli všechno obyvatelstvo z města i okolí evakuovat. V případě výbuchu by bylo město ohroženo během 10 minut. Proto 25.000 osob se uchýlilo k příbuzným a nebo do přístřeší připravených na bezpečných místech. Nakonec evakuovali také ještě zoologickou zahradu, kde bylo dosti vzácných zvířat a pak také odvezli do bezpečí opuštěné kočky a psy.

Ono se to snadno popisuje, ale skutečnost je zoufalá. Evakuovaní jsou již 3 týdny z domova a opravdu si vynutili, aby se tam ve dne mohli na několik hodin denně vrátit. Chtějí zachránit alespoň úrodu na polích a ovoce v sadech. Vše je v desolátním stavu, protože je to zasypáno na prst popelem. Když se něčeho dotknou, zvedají se oblaka prachu. Dobře umytá úroda a ovoce se přece jenom dá ještě prodat. Lidé se také snaží zachránit co se dá ze svých bytů a domů, protože nebezpečí výbuchu, který by Baňos a okolí úplně zničil, se očekává každou hodinu.

Stejně tak se očekává ze dne na den nový a větší výbuch sopky Guagua Pichincha. Starosta města Quita, Rocke Sevilla, mluví každé ráno v 6.30 přes HCJB vytvořeným radiovým řetězem, aby informoval obyvatelstvo o situaci. Odborníci soustavně sledují kolik otřesů je na jícnu denně, kolikrát za den sopka vyvrhla kameny, jak ze zvyšuje teplota a do jaké výše stoupá plyn a pára. Denně sledují i změny povrchu jícnu z helikoptéry. Je pravděpodobné, že zítra již dětem nebude dovoleno jít do školy. Tak se odevzdáváme do rukou Páně. Budiž Jeho milost s námi všemi.

Se srdečnými pozdravy v očekávání zpráv od Vás, končí sestra Fialová.