Zápas o duši

Znám osobně mnoho křesťanů ve světě i doma, kteří věří evoluci. Když jsem si uvědomil jaký je nedostatek literatury v češtině, která vědecky analyzuje kreaci a evoluci, rozhodl jsem se pokračovat v sérii pořadů především pro mladé posluchače, kteří jsou odchovaní pouze evolučním učením.

Nevystudoval jsem teologii ani filosofii. Jsem inženýr geologického průzkumu. Dvacet let aplikuji báňské inženýrství, geologii, geofyziku, geochemii a v poslední době těžbu ropy na samočinných počítačích. Evoluční doměnkou jsem byl odkojen. Geologie na ní staví.

Vzděláním a povoláním jsem ten poslední, kdo by měl zavrhnout evoluci a přijmout Boží stvoření. Vidíte a přesto evoluci nevěřím. Právě znalost přírodních věd a evoluční tréning mě pomohly opustit evoluční doměnky. Fyzika, chemie, statistika jsou moji nejvěrnější pomocníci, kteří potvrzují Boží slovo. Víra v Boží tvoření neznamená intelektuální sebevraždu, právě naopak. Boží tvoření je jediná racionální a vědecká odpověď na otázky lidské existence.

Začněme s křesťany, kteří věří v základní biblické učení, ale připouští, že Bůh tvořil evolucí. Těmto lidem se říká teističtí evolucionisté.

Mutace genů a přirozený výběr jsou prý myšlenky Boha, nebo-li Boží metoda pokusného tvoření. Tito lidé tvrdí, že žádné teoretické problémy nestojí v cestě Boží evoluční tvorby. Bůh je prý veliký výzkumník a vymřelá zvířena a květena jsou důkazem jednotlivých etap Boží pokusné tvorby.

Jak by měl opravdový biblický věřící reagovat na takový názor? Podívejme se na tuto problematiku čistě filosoficky. Nejprve prozkoumejme zásady přirozeného výběru, jež musíme chápat jako zápas o existenci. Přirozený výběr vyžaduje slabé, nemocné a jinak fyzicky nebo "mentálně" nezpůsobilé organismy jimž je popřena existence na úkor silnějších a brutálnějších forem, které si klestí širšími lokty cestu do popředí života. Ti se přizpůsobí lépe přírodním a okolním podmínkám. Méně zdatní, stydliví, nemocní atd. jsou jednoduše ušlapáni tímto zápasem o existenci. Silnější si zajistí silou místo na slunci a právo na množení. Zdá se, že to je obrázek dnešního světa, zákon džungle, kde slabý ztrácí i tu slabost, kterou měl. Musíme si položit následující otázku. Jak obhájit Boha, který tvoří nejbrutálnějšími pokusy a prostředky?

Způsob práce a její výsledky odhalují nejniternější povahu člověka a společnosti. Nahodilá mutace genů v prostředí přirozeného výběru by potom byla metoda Boží práce a jako taková by odhalovala nejniternější povahu Boha. Teističtí evolucionisté se musí otázat, jakého Boha to vlastně mají? Jakou má povahu? Kdo to je, kdo používá takové kruté metody práce?

Připomeňme si nejprve povahu biblického Boha. Jenom osobnost může mít povahu. Povaha je složena z vlastností jako je například trpělivost, věrnost, inteligence, vznětlivost, atd. Bible je velmi přesná v popisu Božích vlastností i Boží povahy.

Protože Bůh je osobnost stojící za celým vesmírem, je architektem všeho, tedy i jednotlivých osobností. To znamená, že je vševědoucí. Biblická definice Boha je mimo naše chápání. Bůh je nekonečný, vševědoucí, všudepřítomný a všemocný.

Vysvětlete a popište oceán někomu, kdo ve svém životě viděl jen jednu kapku vody. Řekněte mu, ať jí vynásobí biliony a biliony. Biliony jsou tak nepředstavitelně veliké, že s námi ani nepohnou. Protože Boha nemůžeme pochopit v jeho neomezených povahových vlastnostech, včetně lásky, musel Bůh sám sebe zredukovat v člověka - Ježíše Krista, aby jeho povaha měla pro nás pochopitelný smysl. Pouze v lidském chápání, měřeno lidským metrem, můžeme pochopit jen kapku v oceáně.

A teď se zeptejme, zda-li Bůh s povahou Ježíše mohl tvořit metodou Charlese Darwina a jeho následovníků? Máme právo se ptát, protože Ježíš Kristus je Stvořitel. Jestliže známe povahu určitého člověka, celkem bezpečně můžeme předvídat jeho přístup k určitému problému. Jestliže známe biblickou povahu Ježíše Krista, můžeme bez velkých potíží vydedukovat jak by asi přistoupil k tvořitelské práci. Kristovu povahu vystihují následující verše:

• Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Blaze těm, kdo působí pokoj, budou nazýváni syny Božími. Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Jestliže Bůh tvořil evolucí, potom náš Bůh není Ježíš Kristus, ale nějaký sadista, který sedí tam vysoko nahoře. Potom jsme my, bibličtí věřící, nejubožejší z lidí, protože bible - Slovo Boží nám dává lživou naději jen pro tento život. Kristus je stvořitel, to odhalil Jan ve svém evangeliu:

• Na počátku bylo Slovo, Slovo bylo u Boha, to slovo byl Bůh /t.j. Ježíš Kristus/ ... všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic co jest. (J 1:1-3)

Evoluce učí, že si silní jedinci se širokými lokty klestí cestu vpřed po mrtvolách těch, kteří se nepřizpůsobili životnímu prostředí svojí neschopností. Ježíš ale v této verzi učí, že ten, kdo se podrobí zkouškám a kázni života, kdo dobrovolně prochází školou poslušnosti skrze protrpěné životní události, toho bude království nebeské. Člověk, který se nenaučí být tichým, trpělivým, kdo odmítne vyučování Ducha, se snadno stane hrubým a netrpělivým ke všemu a všem kromě sebe. Ale chudí v duchu, ti co nejsou upřeni na sebe, zdědí Boží království. Jejich povaha, ztvárněná a ukázněná utrpením za to v co věřili, je uschopní a kvalifikuje pro klíčové úlohy na zemi, až se vrátí se svým Králem.

Předat vládu nad stvořením je nejvyšší čest jakou Bůh může spaseným prokázat. Evoluce učí postup brutálnosti, větší žravostí, násilím, silou a přizpůsobením se přes mrtvoly neschopných, Ježíš Kristus učí přesný opak. Skrze tichost, utrpění a poslušnost. To je jeho duchovní cesta vpřed.

• Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5:5)

Žádný tichý dnes nedědí zemi a její statky. Naopak tiší vědí, že život v dnešním světě je džungle. Být dnes tichým je nebezpečné, nezapadá to do evoluční teorie. Tichost přivedla Ježíše na kříž. Skrze jeho tichý a trpitelský akt jsme spaseni, protože láska je vždy trpělivá a nenásilná. Násilím by si naše srdce nepodmanil ani Bůh!

Zdá se vám být možné, že Stvořitel - Ježíš Kristus jenž v tichosti trpěl by použil k tvorbě Darwinův nástroj evoluce? Že by použil přirozený výběr, který funguje na bezmilostném potírání slabých, tichých a těch, kteří nezapadají do životního prostředí? Že by dal Ježíš Kristus šanci silným, sobeckým organizmům, aby se postupně vyvíjeli ve vyšší formy života po schodišti mrtvol? Vždyť potom i naše osobní smrt by byla jenom schůdkem evoluce.

Jak by mohl náš Bůh porušit své osobní zásady tichosti, chudoby ducha a vyměnit je za sobě cizí, bezohledný třídní boj jako nástroj tvoření? Dnešní svět skutečně zrcadlí to v co věří! Stav světa je funkcí filosofie.

• Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. (Mt 5:2)

Je evoluční boj za místo u korýtka jež zajišťuje organizmu existenci motivován milosrdenstvím? Kdyby byl, přestal by být tím čím je, totiž bojem. Boží, Kristova povaha je veskrze neslučitelná s evoluční doměnkou. Skutečný biblický věřící, kdo je pokřtěn, to jest potopen v Kristu, napodobuje Ježíše a nemůže připustit evoluční boj organizmů. To, že boj vidíme v přírodě a mezi lidmi je jen důkaz, že celý svět se zruinován a pod vládou toho zlého, totiž Satana. Kdyby Bůh stvořil džungli ve které dnes žijeme, potom jsme nenávratně ztraceni. Bible nám však říká:

• Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. (Ř 8:22)

To, že tvorstvo sténá, neznamená že se sténáním vyvíjelo a vyvíjí. Bible dává naději, že tvorstvo pracuje k porodu - k metamorfoze.

Ježíš Kristus, Stvořitel, je dokonalá osobnost. Jeho dokonalá po- vaha ukazuje jeho nekonečnou moudrost, moc a znalost. Proto očekávejme, že jeho tvořivé metody budou v souladu s jeho perfektním charakterem.

Pokračování příště.

Předchozí článek ()

Následující článek ()