Zápas o duši 
         

Během zpravodajství o nedávných povodních jeden postižený muž prohlásil: "Bůh musí být komunista, jinak by takovou pohromu nepřipustil". Ani v nejmenším nesnižuji utrpení a pocity lidí, kteří přišli o všechno a není podstatné, zda tento člověk ztratil všechno. Tento postižený měl zřejmě na mysli bolševické způsoby, na něž si až moc dobře pamatuji z dětství. Tehdy rudí mocipáni přišli a ukradli na co přišli. Otec ukryl, jak se tehdy říkalo "nakřečkoval", jeden ze dvou psacích strojů své znárodněné kanceláře předtím, než jsme byli vystěhováni z pražského bytu, a otec nasazen do dolů. Podobnou hrůzu a bezmocnost nad ztrátou svých domovů a majetku prožívali lidé během živelné pohromy.

Takové prohlášení ve chvíli zoufalství stojí za zamyšlení. Ukážeme si na příkladu Boží ekonomie, když prominete, že je od komunistické vlády obrácena o celých 180o. Komunisté nebo středolevá vláda, vezme ze zisku těm kdo pracují a zdánlivě přerozdělí jejich bohatství těm, kdo se namáhají méně, přičemž jim značný kus přerozdělovaného uvízne ve vlastních kapsách.

Přerozdělování hmotných statků je nejčastější příčinou špatné pracovní morálky, nehospodárnosti, korupce a zatvrzelosti lidského srdce. Lidé se neradi vzdávají výsledků svého úsilí a práce nedobrovolnou cestou. Proto všude tam, kde se přerozděluje, vládne jistá forma útlaku, osobní nesvobody, dochází ke zneužívání moci a rostoucí závislosti občanů na státních programech a dotacích. Díky stálému přerozdělování majetku roste byrokracie, která paralyzuje společnost a ubíjí osobní iniciativu. Takové země zůstávají stranou technologického a ekonomického rozvoje. Proto můžeme říci, že ve středolevých společnostech těžko objevíme nějaké velkolepé objevy nebo vynálezy. Prosím, abych byl dobře pochopen. Když mluvím o tom, že technologický a kulturní pokrok byl dosažen ve středopravých společnostech, tak jen v těch, kde měli lidé bázeň před Hospodinem a kde platilo "nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš dychtit po majetku bližního" a kde přikázání "cti otce i matku svou", tedy rodina, neztratila smysl. To bylo krédem společnosti, která přispěla nezanedbatelným dílem k rozvoji vědy, techniky a kultury.

Bez dodržování Božích přikázání účinně nefunguje žádná společnost ať jí dáme jakýkoliv přívlastek. Hříšný člověk musí žít pod vyšší autoritou. Buď má dobrovolnou bázeň před Hospodinem, v tom případě společnost nepotřebuje silný policejní stát, čemuž se říká demokracie; nebo bázeň před Hospodinem nemá a v tomto případě stát diktuje téměř vše, od ekonomie, až po přerozdělování formou vysokých daní. To je nesvoboda a nedůstojná poroba.

Pojďme ale dál. Zmnožení jakékoliv komodity je zákonný princip. Čím více mám peněz, tím jich mohu získat zákonnou cestou více, protože přinesou ať už investicí, nebo úrokem další peníze. Čím více znám jazyků, tím snadněji se naučím další a další. Když umím sčítat, naučím se odčítat; když umím odčítat, naučím se násobit; když umím násobit, naučím se dělit; když umím dělit, naučím se odmocňování, pak mohu přistoupit k diferenciálním počtům; umím-li dobře matematiku, fyzika jde jako po másle. Kdo ale nezačne se sčítáním, vše vyšší je mu uzavřeno. Podívejme se na tento princip růstu biblickýma očima:

Je jisté, že Pán Ježíš hovoří o duchovním zúročování, o duchovní ekonomii. Přesto ale, Pán Ježíš Kristus srovnává legitimní duchovní zúročování s legitimními investičními úroky. Tak jako hospodářské investice rozmnožuje hodnoty a majetek, tak duchovní investice, vyučování evangelia, rozhojní Boží majetek, tj. počet těch, kdo náleží Bohu. Ježíš by nemohl přirovnat růst svého duchovního království ke zvětšování hmotného majetku, kdyby byly soukromé hospodářské investice něco nepřijatelného.

Kdo neinvestuje svěřený majetek, ať duchovní nebo hmotný, je špatný a především líný služebník. Ten kdo nemá, protože je líný, tomu má být a na věčnosti bude ubráno. Bible rozhodně nenabádá, abychom takovému člověku pomáhali přímo či nepřímo jakýmkoliv tzv. sociálním přerozdělením majetku pilných, pracovitých a snaživých. Apoštol Pavel to dosvědčuje veršem, který si vypůjčil náš první komunistický president Klement Gottwald:

Boží slovo pamatuje na ty, kdo nemají, protože jsou staří, nemocní, tělesně nebo duševně postižení, nebo ti kdo přišli o majetek nějakou katastrofou:

Bůh ctí soukromý majetek tak, že jeho ochranu zakotvil v desateru a je mu odporná už jenom pouhá závist.

Bůh má ke komunistické nebo státně socialistické ideologii nejdál. Komunisté se vyznačují třídním bojem - závistí a krádeží. Jejich motiv je vzít a sebrat na co položí ruce. Kolika sedlákům odvedli násilně dobytek? To bylo výslovné porušení 10. přikázání! Kolik domů a majetku sebrali a dodnes nevrátili církvi, spolkům, rodinám, podnikatelům a emigrantům! Podobně jednají i mnozí dnešní "podnikatelé". Pochopme, to nejsou investoři z biblického pohledu, to jsou z biblického hlediska zloději, i když je dosud chrání nemorální zákon.

Investujme do Boží duchovní ekonomie vše co máme. Čím více víme o Kristu, tím více budeme toužit vědět. Čím více víme, tím více rosteme, tím jsme posvěcenější. Čím jsme posvěcenější tím více Boha milujeme, svědčíme, a můžeme Jím být usměrněni a použiti. Vzestup a růst je nepřetržitý.

Nechci domýšlet opak, pád - odloučenost od Boha, pekelný chaos, musí potom také nepřetržitě vzrůstat, protože nenávist k Bohu stále roste. Kdo nemá následkem lenivosti, ten zchudne ještě více; s lenochy nemá Bůh slitování:

Mělo by nám být jasné, že i píle služebníků bude Bohem odstupňovaně odměněna. Kdo má, díky své píli, ne nepoctivosti a zlodějně, tomu bude přidáno ještě víc.

Investujme do znalostí a poznávání Božího písma, Bůh není v ekonomii svého království komunista ani sociální rovnostář.

- pst -

    Předchozí článek () 
    Následující článek ()