Zápas o duši

2. část (viď 1. část)

• Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. (Mt 24,24)

Dnes zázraky chápe skoro každý tak trochu po svém. Pro někoho je zázrak narození dítěte, pro jiného fakt, že letadlo přeletí oceán. Jak rozeznáme, co je opravdu zázračné, co není a o jaký zdroj jde? Je možné definovat zázrak tak, že všechny padělky a neobvyklé jevy vyloučíme z definice?

Největší zkreslení týkající se definice zázraku přichází z panteistického vidění světa hnutí Nový věk. Ti učí, že bůh neexistuje mimo vesmír, a proto všechny jevy ve vesmíru mají přirozenou podstatu. Nadpřirozeného pro panteistu nemůže být nic, protože nad přírodou nic není. Vesmír je bůh a bůh je vesmír, se vším, co se v něm nachází. Ježíš prý v evangeliu Vodnáře říká, že všechny souvislosti mají kořeny v přírodních zákonech. Panteisté se dokonce pokusili zahrnout vyšší fyziku do svého pracovního rámce, aby vysvětlili nadpřirozeno.

Vynikající ruský fyzik Capra napsal knihu Tao fyziky, což je panteistické učení o tom, že hmota je ve svém jádru mystická. Základní jednota vesmíru není pouze ústřední podstatou mystické zkušenosti, ale nejdůležitějším objevem moderní fyziky. Tato jednotnost se stává zřetelnější tím více, čím hlouběji pronikáme do subatomárního světa. Vesmírná sounáležitost, ne všemocný Bůh stojící mimo vesmír, je zdrojem všech zázraků panteismu, jež nejsou nadpřirozené, přesto se vymykají našemu normálnímu chápání. Takové jevy nemůžeme z křesťanského pohledu nazývat zázraky!

Christian Science (křesťanská věda) učí, že zázrak je božsky přirozený, ale musí být pochopen lidsky; je to jen fenomén vědy. Místo, aby panteisté prohlásili, že zázraky neexistují, protože vše je jen přirozený zákon, předefinují zázrak na manipulaci přirozeného zákona.

Definice biblického zázraku obsahuje tři základní prvky: moc, div a znamení. Moc zázraků přichází od Boha, který stojí mimo vesmír. Povaha zázraků je, že to jsou divy, které vyvolávají uctivou bázeň v těch, kdo je pozorují a vidí, protože jsou úžasné. Termín znamení nám prozrazuje účel zázraků. Biblické zázraky potvrzují Boží poselství a Božího posla. Teologický rozměr této definice předpokládá, že zázraky nutně vedou k existenci Boha mimo vesmír, který do vesmírného dění zasahuje zvenčí skrze zázraky, nadpřirozené jevy. Z mravního hlediska, zázraky produkují jen konečné dobro, protože Bůh je dobrý. Teologicky, zázraky nejsou určeny k pouhému údivu, ani k tomu, aby vzbuzovaly rozruch. Zázraky mají výlučný účel oslavovat Boha a nasměrovat člověka k Bohu.

Panteistické zázraky tuto biblickou definici nesplňují, protože jejich moc nepochází z nadpřirozena, ale patří do kategorie paranormálních jevů. Panteistický všebůh je vesmír.

Novověký autor, David Spangler, určil zdroj panteistických zázraků, když napsal: Kristus je stejná síla jako Lucifer, ale pohybující se ve zdánlivě opačném směru. Lucifer vchází, aby vytvořil světlo uvnitř; Kristus vychází, aby toto světlo uvolnil. Podle této definice moc paranormálních jevů panteismu přichází od Lucifera, přestože se nazývá Kristovým jménem, když vychází. Jinými slovy, vchází do nás Satan a vychází Kristus.

Bible ale jasně učí, že Světlonoš, Lucifer - Satan, je nejvyšší stvořená bytost, a Kristus je nestvořený Bůh. Na počátku Bůh stvořil všechno, a bylo to dobré. Jeden z andělů, Lucifer, Světlonoš, byl dokonale krásný, propadl pýše a vzbouřil se proti Bohu. Chtěl se nad Boha vyvýšit a strhl s sebou třetinu andělů. Tyto bytosti jsou dnes známy jako Satan a jeho démoni. Mají neobyčejnou moc a stále ovládají syny neposlušnosti:

• I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. (Efezským 2:1-2)

Satan je schopen převlékat se za anděla světla a může se zdát, že stojí na Boží straně. Je to však jen klam nadzemských mocností.

• A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky! (2. Korintským 11:14)

Jak tedy rozpoznáme práci Boha od práce Satana a jeho vojska, když jsou převlečeni za svítící spravedlnost? Bible nám napovídá, kdo je a kdo není pravdivý prorok. Klíč k rozlišování, od koho moc pochází, spočívá v oddělení zázraků od magie. Zde jsou zásadní rozdíly:

• Zázraky jsou ovládány Bohem; Magie je ovládána stvořením.
• Zázraky nejsou na příkaz; Magie je dostupná na příkaz.
• Zázraky mají příčinu v nadpřirozené moci, která není z tohoto světa ani vesmíru; Magie je zapříčiněna z moci, která je z tohoto stvořeného světa; z moci člověka a démonů.
• Zázraky jsou spojeny pouze s konečným dobrem; Magie je spojena pouze s konečným zlem.
• Zázraky jsou spojeny s pravdou; Magie s klamem, a je lživá.
• Zázraky přemáhají zlo; Magie nemůže přemoci dobro.
• Zázraky utvrzují, že Ježíš je Bůh v těle; Magie popírá, že Ježíš je Bůh v těle.
• Zázračná proroctví jsou vždy pravdivá; Magická proroctví vždy pravdivá nejsou.
• Zázraky nejsou nikdy spojeny s okultními praktikami; Magie je vždy spojena s okultními praktikami.

Jedno z klíčových rozlišení mezi zázraky a magií je používání okultních prostředků a metod. Tyto praktiky vyžadují vyvolávání moci z duchovní říše. V mnohých případech se omezují skutečně na vyvolávání duchů, naslouchání hlasům či automatickému zapisování zpráv, ale přesto v každém, i tom nejnevinnějším případě, je zúčastněna démonická moc, ne moc Boží. Podívejme se, jak se na takovéto dění dívá Bible.

• Čarodějnictví (Deut. 18:10)
• Hádačství (Deut. 18:10)
• Věštění (Deut. 18:10)
• Rozmluva s duchy (Deut. 18:11)
• Duchovní média (Deut. 18:11)
• Astrologie (Dt. 4:19; Iza. 47:13-15)
• Bludaření (falešné učení) (1 Tim. 4:1; 1 John 4:1-2)
• Nemravnost (Efez. 2:1-3)
• Sebezbožštění (Gen. 3:5; Iz. 14:13)
• Lhaní (John 8:44)
• Modlářství (1 Kor. 10:19-20)
• Zákonictví a sebepopření (Kol. 2:16-23; 1 Tim. 4:1-3)

Zázraky jsou z Boží vůle ustanovené nadpřirozené intervence do stvoření z venčí, z Království Stvořitele.

Magie je manipulace člověka člověkem za pomoci přirozených nebo paranormálních sil, které pocházejí z království stvoření. Za magií stojí stvořené bytosti, Satan a jeho démoni.

Nejčastěji, v "kouzlech" světa nejsou vůbec zamícháni ani démoni ani jiné paranormální síly, ale propracovaná inteligentní technika, obratnost, iluze, pouhý klam a lidská důvěřivost až naivita. Někteří vynikající kouzelníci - iluzionisté, kteří předvádějí dokonalé triky, ví, že veřejnost často lační více po tajemných paranormálních silách než po dokonalé inscenaci zábavných triků. Proto, někteří iluzionisté dokonalými triky přesvědčují diváky, že to co vidí, není trik, ale paranormální úkaz. Jedna z největších tužeb člověka v tomto padlém hříšném těle totiž je, aby dokázal věrohodně klamat sebe i ostatní. Hříšný člověk používá lež a přetvářku, aby dosáhl svého. Svět chce být klamán. Také se tážete, proč politici na celém světě lžou? Protože dobře ví, že kdyby mluvili pravdu, nikdy by nebyli zvoleni. Být odhalen, "prokouknut", se nikomu nelíbí. Proto je mezi námi tolik lidí, kteří se dovedou přetvařovat, slibovat, klamat a používat přesvědčivé argumenty a techniky, na něž naletí nekritičtí důvěřivci.

Americký iluzionista Danny Korem napsal knihu, která odhaluje rádoby "paranormální jevy". Tento profesionál řekl: "Za jistých okolností může být každý oklamán natolik, aby věřil, že byl svědkem něčeho, co se vůbec nestalo."

Tento autor ve své knize "Prozkoušení psychického a nadpřirozeného" odhaluje jednoho z nejznámějších iluzionistů své doby - Jamese Hydrickse. Z jejich setkání existuje videozáznam, který jsem viděl. Hydricks přiznal, že všechny jeho triky jsou iluze, a ne paranormální jevy.

Hydricks byl známý tím, že pohyboval "psychokinetickou" energií papírkem, který byl přiklopen obráceným akváriem. Mohl obracet listy knih, aniž by se jich dotkl. Trik spočíval v nepatrné škvírce a neúnavný trénink v ovládání dechu. Po měsících tréninku byl schopen pohnout papírkem pod akváriem silou svého dechu, a žádnou psychokinetickou energii nepotřeboval. Co dokázal Hydricks, uměl i Korem. Pod tíhou důkazů se Hydricks přiznal. Strávil totiž rok a půl na samotce ve vězení a tam přemýšlel, co bude dělat, až vyjde na svobodu. Tam cvičil tento nepozorovatelný způsob dýchání. Trvalo mu to plných osmnáct měsíců. Nácvik dalších triků mu trval léta, než mohl dechem pohybovat listy knih.

Hydricks byl vynikající znalec lidské touhy po senzaci. Když trénoval své vystoupení, vždy mezi nádechem pronesl zaklínací formulku. Kouzelnické "abraka dabra" je zaklínadlo pro malé děti, pro dospělé důvěřivce měl účinnější. Víte jaké? "Otče, ve jménu Ježíše Krista, ať se stránka pohne..." Hydricks by něco takového neříkal, kdyby si nebyl jist, že zabere u obecenstva, které sice může říkat Ježíši Kristu Pane, Pane, ale On, Ježíš, je nezná. Obecenstvo, které zná Krista a třeba jen minimálně Bibli, dobře ví, že se Bůh nikdy žádné kouzelnicko-iluzionistické show nepropůjčí, obzvláště ne pro pobavení obecenstva.

Když kouzelník - iluzionista předvádí zdánlivě nevysvětlitelné divy, je to šikovný umělec, který si zaslouží náš potlesk; ale když tentýž iluzionista povyšuje své triky do paranormálního světa, je to obyčejný podvodník. Vypískat bychom však měli sami sebe, protože on jenom sytí naši dychtivost po nadpřirozenu, které nechceme vidět v Božím slově. Proto jsme tak náchylní věřit kde komu a kde čemu, co se vymyká běžné zkušenosti. Proto tak snadno lidé uvěří nejrůznějším osobnostem a vůdcům bizarního sektářství.

Tyto rádobyzázraky můžeme porovnat se svědectvím biblických zázraků. Faraonovi egyptští kejklíři mohli imitovat Mojžíšův zázrak svými triky, které svou podstatou rozhodně nepatřily do oblasti zázraků. Zpočátku měli dokonce i úspěch. Čtěme:

• Mojžíš s Áronem tedy předstoupili před faraóna a učinili, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraóna i před jeho služebníky a ona se stala drakem. Farao však také povolal mudrce a čaroděje, a egyptští věštci učinili svými kejklemi totéž. Hodili každý svou hůl na zem a ony se staly draky. Ale Áronova hůl jejich hole pohltila. (Exodus 7:10-12)

Mojžíš prokázal zázrak, egyptští kejklíří - iluzionisté byli omezeni. Když však

• Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vyzvi Árona: »Vztáhni svou hůl a udeř do prachu na zemi!« Stanou se z něho po celé egyptské zemi komáři." I učinili tak. Áron vztáhl ruku s holí a udeřil do prachu na zemi a na lidech i na dobytku se objevili komáři. Po celé egyptské zemi se ze všeho prachu země stali komáři.

Na to byli egyptští předváděči triků krátcí a přiznali, že za Mojžíšovými zázraky stojí Bůh.

• Když totéž chtěli učinit věštci svými kejklemi, totiž vyvést komáry, nemohli. A komáři byli na lidech i na dobytku. Věštci tedy řekli faraónovi: "Je to prst Boží." Srdce faraónovo se však zatvrdilo a neposlechl je, jak Hospodin předpověděl. (Exodus 8:12-15)

Všimněme si, že Bible zde vyvrací, že by zdroj moci egyptských kouzelníků byli démoni nebo nějaká jiná nadpřirozená moc. Bible jen suše konstatuje, že to byly jen jejich kejkle. Sami iluzionisté poznali, že Mojžíšova znamení nejsou triky, ale opravdové Boží zásahy zvenčí. Ježíšovy zázraky byly očividné. Uzdravoval nemocné s okamžitým účinkem. Příkladem toho je uzdravení Petrovy tchyně:

• Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. (Matouš 8:14-15)

Ježíš navracel zrak dokonale, takže jeho zázrak nikdo nemohl zpochybnit.

• Přišli do Betsaidy. Přivedli k němu slepce a prosili jej, aby se ho dotkl. I vzal toho slepého za ruku a vyvedl ho z vesnice; potřel mu slinou oči, vložil na něho ruce a ptal se ho: "Vidíš něco?" On pozvedl oči a řekl: "Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí." Potom mu znovu položil ruce na oči; slepý prohlédl, byl uzdraven a viděl všecko zcela zřetelně. Ježíš ho poslal domů a přikázal mu: "Ale do vesnice nechoď!" (Marek 8:22-26)

Ježíš uzdravil okamžitě malomocného:

• Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč a nařídil mu: "Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal jim na svědectví." On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad. (Marek 1:40-45)

Kdo by odolal? Sám bych si to také nenechal pro sebe. Proč ale nemohl Ježíš do města? Jsem přesvědčen, že hlavní důvod je, že farizejové ukládali o Ježíšův život a obviňovali Jej, že uzdravuje ve jménu hlavního démona - Belzebula:

• Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?" Když to slyšeli farizejové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů." ... "Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království. ... Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím." (Matouš 12:22-32)

Ježíš v podstatě farizejům řekl, že jestliže popírají očividný Boží zázrak, tj. uzdravení Ježíšem skrze Ducha Božího, potom jim nemůže být odpuštěno. Hřích rouhání se proti Duchu svatému se váže k těm, kdo znají pravdu o Bohu, a přesto ji vědomě a zlomyslně odmítají. Pojďme ale k dalším Ježíšovým zázrakům. Ježíš měl moc obživit ty, kdo již zemřeli:

• Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy a řekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj." Ježíš to uslyšel a řekl: "Neboj se, jen věř a bude zachráněna." Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: "Neplačte. Nezemřela, ale spí." Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaň!" Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo. (Lukáš 8:49-56)

Vím, mnohým se takový zázrak zdá neuvěřitelný. Musíme si však uvědomit, že Bůh drží pohromadě nejen naše tělo a ducha, ale celý vesmír. Bez Jeho soustavné udržující a konzervační moci nad veškerým bytím by vše zaniklo. Stvoření není svébytné, a proto musí být neustále udržováno. Proto i oživení tělesných buněk, molekul, atomů i všech funkcí a ostatních nehmotných složek vnitřního člověka není pro Boha zázrak, ale přirozená součást Jeho absolutní moci.

Popírání a odmítání zázraků se dá definovat jako nepochopení naprosté Boží svrchovanosti do nejzazší podrobnosti v kterékoliv oblasti Jeho působnosti.

Podobné zázraky "činil" i Petr:

• V Joppe žila učednice jménem Tabita, řecky Dorkas. Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny. Ale právě tehdy onemocněla a zemřela. Umyli ji a položili do horního pokoje. Poněvadž Lydda je blízko Joppe, dověděli se učedníci, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s naléhavou prosbou: "Přijď rychle k nám!" Petr se hned s nimi vydal na cestu. Když přišli do Joppe, zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu. Petr poslal všechny z místnosti; pak poklekl, pomodlil se, obrátil se k mrtvé a řekl: "Tabito, vstaň!" Ona otevřela oči, a když spatřila Petra, zvedla se na lůžku. Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou. (Skutky 9:36-41)

Zde však vidíme veliký rozdíl. Zatímco za Petra pracoval Bůh, za Krista nepracuje nikdo, protože Kristus je Bůh.

Neuvěřitelnost zázraků padá ve chvíli, kdy definujeme nutného Boha. Svět viditelný i neviditelný se mění. Proto má počátek. Bůh je neměnný, proto nemá počátek, je tedy nutný. Nutná nezapříčiněná příčina, totiž Bůh, může, ale nemusí, do měnícího se světa jakkoliv zvenku zasáhnout. Touto skutečností jsou zázraky nejen možné, ale v podstatě i očekávané.

Ještě jedno uzdravení Ježíšem skrze Petra a Jana:

• Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: "Pohleď na nás!" Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. (Skutky 3:1-10)

Petr neuzdravoval, uzdravoval Bůh - Ježíš Kristus. Mocné činy a proroctví, činí-li je opravdový Bůh, jsou jasná a tak přesvědčivá, že obrací lidi k Bohu. Proč Petr a Jan měli moc činit zázraky? Prvořadý cíl byl, aby lidé uvěřili v pravdivost evangelia, a teprve druhořadá byla pomoc postiženým. Důkazů je mnoho, zde je jen jeden:

• Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle. (Židům 2:4)

Jaké svědectví? No přece kázání Mesiáše ukřižovaného! Zázraky Ježíše Krista, ať Jeho vlastní, nebo skrze apoštoly, patří do úplně jiné kategorie než zázraky poutních míst, pohanů nebo iluzionistů. Jejich cílem bylo v rané církvi potvrdit evangelium, tj. ukřižování Ježíše Krista za hříchy světa a Jeho vzkříšení. Každý opravdový zázrak, za nímž stojí Bůh, vždy ukazuje na ukřižovaného Ježíše Krista.

Dále - biblická proroctví, což jsou z našeho časoprostorového pohledu jistě také zázraky, jsou jedinečná v tom, že jsou absolutně přesná. Aby nebyla, když Bůh existuje mimo čas, a tím i mimo prostor a hmotu. Nezdá se vám, že z Jeho hlediska vlastně zázraky neexistují? Nezdá se vám, že díky naší omezenosti a proměnlivosti jsou zázraky věrohodné a vlastně existovat musí? Proroctví není jen možnost, proroctví je nutnost!

Podívejme se na některá proroctví a jejich vyplnění. Micheáš předpověděl místo narození Ježíše Krista asi 700 let před tím, než se Kristus skutečně narodil:

• A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Micheáš 5:1)

Micheáš předpověděl, že se Bůh v podobě Syna člověka, vládce Izraele, narodí v Betlémě. Jeho původ je odpradávna, ode dnů věčných.

Daniel předpověděl Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma na den, a to 538 let předem. Předpověděl i zničení Jeruzaléma:

• Sedmdesát týdnů let je stanoveno tvému lidu a tvému svatému městu, než bude skoncováno s nevěrností, než budou zapečetěny hříchy, než dojde k zproštění viny, k uvedení věčné spravedlnosti, k zapečetění vidění a proroctví, k pomazání svatyně svatých. Věz a pochop! Od vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma až k pomazanému vévodovi uplyne sedm týdnů. Za šedesát dva týdny bude opět vybudováno prostranství a příkop. Ale budou to svízelné doby. Po uplynutí šedesáti dvou týdnů bude pomazaný zahlazen a nebude již. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid vévody, který přijde. Sám skončí v povodni, ale až do konce bude válka. Je rozhodnuto o pustošení. (Daniel 9:24-26)

Ježíš předpověděl svoje zavržení i zmrtvýchvstání:

• A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. (Marek 8:31)

Starozákonní proroci a Ježíš předpověděli tolik podrobností týkajících se Ježíšovy služby zde na zemi. Tolik proroctví bylo vyřčeno na adresu židů, pohanů, tolik proroctví o nebi a pekle, že připomenout všechna by nám zabralo spoustu stran.

Mnozí, kdo dnes provozují a vyučují "zázraky" našich dnů, sami přiznávají, že používají okultních nauk a osobních rádců duchovního světa. Toto přiznání samo o sobě dosvědčuje, že zdroj těchto proroctví může být démonického nebo kejklířského původu. Všichni víme, že předpovědi jakýchkoliv věštců, ať používají k věštění médium, nebo hvězdy, nejsou stoprocentní, i když mohou být z nadpoloviční většiny pravdivá. I kdyby měli věštci a astrologové pravdu z 99 procent, Bible nedovoluje sebemenší odchylku od stoprocentní přesnosti. Jakákoliv chyba, i ta sebezanedbatelnější, je důkazem, že věštba nebo proroctví nepochází od Boha, ale z vlastní mysli nebo podsvětí. Podívejme se, jak se k této otázce staví Boží Slovo:

• Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Deuteronomium 18:20-22)

Biblický Bůh, když se rozhodne, mluví skrze své vybrané, kterým výslovně přikáže, co mají říci. Kdyby dnes platil starozákonní řád o usmrcení lživých proroků ukamenováním, teklo by hodně krve nejen v církevních shromážděních, v ordinacích léčitelů, ale i redakcích všemožných masmédií.

Po takovém jednoznačném biblickém prohlášení musím samozřejmě začít sám u sebe. Uvedu příklad. Napsal jsem knihu Zápas o duši, o tom, co se stane se světem v budoucnosti. Na téma biblických proroctví jsem přednášel mnohokrát. V rozhlase jsem za deset let také leccos pověděl. Dnes vidím určité biblické souvislosti jinak. Zasluhuji také ukamenování, jestliže se mýlím?

Je třeba pochopit. Učitelé nebo interpreti Písma, alespoň ti, k nimž patřím, neříkají, že k nim promluvil Bůh a přikázal jim, aby sdělili nějakou novou pravdu všem nebo některým lidem osobně. Proroci prorokují něco, co bylo výhradně zjeveno jen jim. Mně nebylo zjeveno nic víc, než to, co bylo zjeveno každému, jednou provždy, v Bibli. Nic víc a nic méně, než to, co je dostupné přímo nebo zprostředkovaně každému člověku této planety.

• Milovaní, velmi jsem si přál psát vám o našem společném spasení, ale teď pokládám za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru, jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. (List Judův 1:3)

Mohu se mýlit ve výkladu Písma, k němuž má dnes přístup téměř každý? Samozřejmě! Už jsem se tolikrát mýlil! Jen díky mylným interpretacím existuje tolik denominací! Ale od toho jsme tu všichni my, abychom na sebe vzájemně a v lásce dohlíželi v interpretační ohradě, jež ustanovil v Kristu Duch svatý. Buďme vděční za všechny připomínky i kritiku. Kdybychom měli jen jednu denominaci a interpretaci Písma, vzápětí by se proměnila v pyšnou totalitu. Historie to jenom potvrzuje. I Pavel, jenž měl přímý vhled do jistých Božích věcí, musel být držen zpět ostnem aby nezpychl. Lidské poznání Božího zjevení není úplné a ve znalostech jsme všichni děti. Všichni jsme hříšní a milovat našeho Spasitele Ježíše Krista z celého srdce, z celé mysli a síly nám není ani přirozené. Proto patříme "denominačním" Pavlům, Petrům nebo Appolům. V této rozmanitosti si navzájem připomínáme, že nejsme pokřtěni ani v Petra, ani v Pavla, ani v Apolla, ale že jsme pokřtěni v Krista. Kdyby byli na světě jenom a pouze, dejme tomu Danielovci, velmi brzy by propadli představám, že danielismus je to, co je zachraňuje - a spása milostí, skrze Kristův kříž by odumřela!

- Otázky skeptiků, Norman Geisler - volně zpracoval pst

Předchozí článek ()

Následující článek ()