Zápas o duši 
         

Než se dostanu k vlastnímu výkladu "vzkříšení", seznamme se s tím, jak duchovnímu vzkříšení rozuměl J.A. Komenský:

O užitcích slavných svátostí večeře Páně

... Dále svátost večeře Páně jest znamením a závdavkem vzkříšení našeho, kteréž dvoje jest: Jedno duchovní, probuzení totiž a povstání duše naší z mrtvosti hříchů k sloužení v novotě života Bohu. A to slove vzkříšení první.

Potom také znamením jeho jest. Nebo jakož Lazar mocí Kristovou vzkříšen byv, stolil s Pánem (Jan 12,1-2), tak my, kdož jsme povstali z hříchů, sázíni býváme za tabuli Kristovu. Pravdu tohoto vzkříšení můž každý v sobě sám poznati, po náklonnostech těch, kteréž v sobě cítí. Nebo jestli srdce tvé jest milostí obrácené k Bohu a poslušenství jeho, že se Samuelem ochotně říkáš: "Mluv Hospodine, nebo slyší služebník tvůj" (1S 3,10), a s Davidem: "Hotovo jest srdce mé, Bože" (Ž 108,2), a s Pavlem: "Co chceš, Pane, abych činil?" (Sk 9,6), tedy jistotně z hříchů povstal a máš díl na prvním vzkříšení. Pakli sobě k věcem duchovním a nebeským nechuť cítíš a ku poslušenství Boha a vůle jeho nutkán býti musíš, věz, že mrtvý jsi, by ty pak i jméno, že živ jsi, měl (jakž Pán k anjelu onomu Sardinskému mluví, (Zj. 3,1), duše tvá k ničemu tobě není, kromě že tělo tvé do času, jako sůl zdržuje, aby v hnis nebylo.

J.A. Komenský: Cvičení se v pobožnosti pravé

"Vzkříšení" bylo stěžejním článkem učení rané církve. Prostudujme společně, co tento biblický princip obsahuje. Pod pojmem "vzkříšení" si obvykle představíme zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista nebo tělesné vzkříšení věřících v poslední den. Bez vzkříšení Božího Syna by nebylo možné ani naše duchovní, ani naše tělesné vzkříšení.

Pavel tedy stavěl dobrou novinu spasení - evangelium, mimo jiné, na skutečnosti Kristova vzkříšení. "Vzkříšení" je důležité i pro nás. S Kristovým vzkříšením naše dvojí vzkříšení, duchovní a tělesné, stojí a padá.

První vzkříšení

Každý křesťan již prošel svým prvním vzkříšením. Kdo se narodil znovu, byl duchovně vzkříšen v okamžiku, kdy odevzdal svoje srdce svému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Do tohoto okamžiku byl duchovně mrtev, oddělen od Boha:

Pavel učí, že jsme byli duchovně mrtvi, ale dnes již mrtvi nejsme, jsme obživeni, jsme duchovně vzkříšeni, a to doslovně:

Ten, kdo byl Božím Duchem znovuzrozen, ten byl také duchovně vzkříšen a byl také v Kristu uveden na nebeský trůn. Vše se pro znovuzrozeného již naplnilo. Duchu svatému jistě záleželo na tom, abychom své první vzkříšení pochopili v plnosti, proto vdechl do Písma další pravdy:

O našem prvním duchovním vzkříšení nemůžeme pochybovat. Písmo tuto skutečnost často potvrzuje:

Další verše potvrzují pravdu, že znovuzrození přešli ze smrti do života. Přejít ze smrti do života je definice zmrtvýchvstání, tedy vzkříšení:

Ani Starému zákonu nebyl cizí pojem obživení mrtvého ducha a srdce k životu, tedy duchovní znovuzrození, což je výměna kamenného srdce za masité - jeho obřízka:

Takto chápali první vzkříšení křesťané od Augustina až po reformaci.

Ježíš učí o dvou druzích vzkříšení

Pán Ježíš Kristus vysvětil v 5. kapitole Janova evangelia dva druhy vzkříšení velmi jasně. Vždy, když se Písmo zmíní o vzkříšení, musíme mít Ježíšův výklad na srdci i mysli. Každé vzkříšení týkající se člověka náleží nutně buď do duchovní, nebo tělesné kategorie. Ať je naším interpretem sám Ježíš:

Duchovní vzkříšení:

Tělesné vzkříšení:

Pán Ježíš zde mluví o dvou vzkříšeních. Kdo byl vzkříšen duchovně, vstane i tělesně k věčnému životu. Kdo nebyl duchovně vzkříšen, vstane tělesně k odsouzení.

1. Duchovní vzkříšení

V 24. verši Pán Ježíš hovoří o současnosti. Kdo věří slyšenému slovu, má v této chvíli věčný život, a ačkoliv byl mrtev, již přešel do života. Aby tomu Ježíš dodal váhu, pokračuje v 25. verši, že přichází hodina, vlastně už je tu, kdy mrtví uslyší, a kteří uslyší, budou žít, přejdou ze smrti do života, budou vzkříšeni. Jedná se o tělesně živé lidi, tedy jak jejich mrtvost, tak jejich oživení - vzkříšení se musí týkat duchovní, ne tělesné stránky lidské existence. Tyto verše vysvětluje Pavel v listu Efezským:

Duchovní vzkříšení, znovuzrození, regenerace dává člověku duchovní život, člověk byl přetvořen, je nové stvoření:

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk je nebeským občanem:

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk již vládne s Kristem, je účastníkem Božího království:

Duchovně vzkříšený znovuzrozený člověk žije a duchovní smrt nad ním již nemá moc:

Tato požehnání započala znovuzrozením, obživením, duchovním vzkříšením duchovně mrtvého člověka. První vzkříšení, které kolem nás probíhá dnes a denně, je duchovní a podíl na něm má jen Boží lid. Všechna požehnání, která započala prvním duchovním vzkříšením, dojdou naplnění až při druhém, tělesném vzkříšení.

Víme, že Ježíš Kristus zajistil svou obětí na kříži naše vzkříšení, protože On Martě řekl:

Když Ježíš vstal z mrtvých, přemohl smrt a stal se Prvním Vzkříšeným:

Pavel učí, že jsme na kříži zemřeli spolu s Kristem. Stali jsme se účastníky Jeho smrti. Zemřel v nás starý, přirozený člověk:

Nebo:

Jestliže jsme se stali účastníky Jeho smrti, stali jsme se také účastníky a podílníky Jeho vzkříšení, jež předcházelo našemu prvnímu vzkříšení. Starý člověk zemřel s Kristem, narodil se nový člověk v Kristu. To je první duchovní vzkříšení. Ještě jednou:

On je vzkříšení i život, v Něm, v Pánu Ježíši Kristu, máme podíl na prvním vzkříšení a životě věčném ve spojení s Bohem. Ta druhá duchovní smrt - ohnivé jezero pro nevěřící - na nás už nemá nárok:

2. Tělesné vzkříšení

Nyní přejdeme k druhé části Ježíšova učení v Janově 5. kapitole. Pro přehlednost si je připomeňme:

Protože Syn člověka bude soudcem nad všemi, nemůžeme být překvapeni, že přichází budoucí hodina, která ještě není tu, kdy všichni zesnulí, ať v Kristu, nebo mimo Krista, uslyší Synův hlas a budou tělesně vzkříšeni. To je to druhé, budoucí, tělesné vzkříšení, které čeká bez výjimky každého, kdo se kdy narodil. Tohoto vzkříšení se zúčastní všichni lidé do posledního. Je to všeobecné vzkříšení. Tak se naplní Ježíšova slova. On je naším interpretem. Daniel tuto pravdu potvrzuje:

Danielův zápis je v souladu s Ježíšovými výroky v Janovi 5:28-29. Tělesné vzkříšení je všeobecné a platí pro všechny, spasené i nespasené. I Marta potvrdila, že Lazar (spasený) vstane, že bude tělesně vzkříšen v poslední den.

Poslední den je den druhého příchodu Pána Ježíše Krista i den soudu. Na to jí Ježíš potvrdil, že On Sám je vzkříšení i život.

Pavel ve Skutcích ve své obhajobě potvrdil, že i židovští náboženští vůdcové věřili v jedno tělesné vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých:

Další důkazy, že spravedliví i nespravedliví budou tělesně vzkříšeni a souzeni v jeden poslední den, vězí ve skutečnosti, že spolu setrvávají až do druhého, tělesného příchodu Pána Ježíše Krista:

Z předešlého verše vyplývá, že nejprve budou odděleni nespravedliví. Teprve potom budou spasení shromážděni okolo Pána Ježíše Krista. Pořadí není natolik důležité. Důležité je, že se jedná o jedno tělesné vzkříšení všech, o jednu žeň v poslední den. Podobně.

Vykonavateli Boží svrchované vůle budou andělé.

Z předešlého dvojverší vyplývá, že Ježíš křtí Duchem svatým (vkládá do Sebe) a křtí ohněm (spaluje, odděluje do pekelného ohně, což je konečný Boží trest). Pšenice i plevy jsou z téže žně, tak jako spasení a nespasení. Vstanou současně z jednoho tělesného vzkříšení. Tak jako vítr odnese plevy dále a těžší pšenice spadne k nohám, tak Ježíšův soud oddělí skrze anděly od sebe až do ohně "lehké" nespasené, a "těžší" spasení mu padnou k nohám.

Tělesné vzkříšení všech lidí a jejich soud, společná žeň spasených i nespasených a jejich konečné oddělení nastane až při skonání tohoto věku, při druhém příchodu, až se Pán Ježíš podruhé vrátí na tuto Zemi. Následující verš to potvrzuje:

Obávám se, že "dvoje žně", tj. jedno tělesné vzkříšení pro spasené a druhé pro nespasené v Bibli nenacházíme. Pokud jsou synové království a synové toho zlého tělesně živi, tak rostou společně na jednom poli - světě. Těla nebo popel všech zemřelých jsou uložena do hrobů. Duše zemřelých synů Božího království očekávají vzkříšení svých těl v Boží přítomnosti, duše zemřelých synů toho zlého očekávají vzkříšení svých těl daleko od Boha v pekle.

Pavel napsal, že při zvuku poslední polnice budou křesťané, ti co mají podíl na prvním vzkříšení, tělesně vzkříšeni k nepomíjitelnosti, čímž se naplní Písmo - "Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil":

Kdy má být pohlcena smrt?

Tělesná smrt bude poražena jako poslední nepřítel. Při vzkříšení svatých v Kristu tedy končí vláda tělesné smrti. Při vzkříšení synů království Bůh zvítězil. Všeobecné tělesné umírání končí. Není možné, aby po tělesném vzkříšení Božího lidu, po vytržení, kdokoliv tělesně umíral, protože Bůh tělesnou smrt pohltil. Proto musí být nespasení tělesně vzkříšeni současně se spasenými. Kdyby nebyli, tělesné umírání by pokračovalo až do jakési druhé fáze vzkříšení, která by zahrnovala jak všechny nespasené všech dob, tak nové věřící, kteří nebyli zahrnuti v prvním tělesném vzkříšení. Vždyť jsme již výše uvedli, co řekl sám Pán Ježíš:

Další verše, které potvrzují, že všichni lidé budou tělesně vzkříšeni současně, že je jen jedna žeň, že se na mlatu odděluje pšenice od plev současně, že je jeden soud v poslední den, jsou:

Jak již prorokoval Jan Křtitel, ovce (pšenice) jsou pokřtěny Duchem svatým, kozlové (plevy) jsou pokřtěni do věčného ohnivého jezera, neuhasitelného ohně, jenž pálí plevy, plevel a slámu. Jde o jednu žeň, o tělesné vzkříšení všech lidí, o jeden soud v poslední den, v němž spasení budou odměněni a nespasení odsouzeni.

Následující verše potvrzují, že při druhém příchodu Pána budou utiskovaní vysvobozeni a bezbožní potrestáni:

Tyto Pavlovy verše jen doplňují to, co jsme již tolikrát potvrdili Písmem. V onen poslední den Ježíš Kristus přijde se svými anděly. Tělesně vzkřísí všechen svůj lid k věčnému oslavení a současně i všechen ďáblův lid k věčné pohaně. Jedni vstanou k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze - jak prorokoval už Daniel.

Co se tedy v onen poslední den vyplní?

A. Tělesná smrt bude překonána jako poslední nepřítel.

B. Křesťané, Boží lid, dojdou vykoupení svého těla ve chvíli pohlcení smrti. Vykoupené tělo již tělesné smrti přece nepodléhá:

C. Nespasení, ďáblovy děti, dostanou tentýž den také věčné tělo, budou posláni v těle do věčné vědomé existence daleko od Pána. A protože Bůh zvítězil, ďáblovy děti a jejich druhá věčná duchovní smrt budou odděleny od Boha v hořícím jezeře:

Další verše k zamyšlení

Křesťané, kteří milují Boha a Jeho Slovo, mohou rozumět některým úsekům Božího slova různě. To není žádná pohroma! Po letech studia jsem sám změnil pozici. Názory přece nemění jenom Bůh! Jako autor knihy Zápas o duši, kde jsem se mimo jiné zabýval i knihou Zjevení, jsem zastával jeden z několika pohledů. Proto bych rád vysvětlil svůj dnešní postoj a důvod, proč knihu Zápas o duši dál nešířím, i když vím, díky Pánu, že posloužila a stále slouží mnohým čtenářům v počátcích víry. Dovolte mi, abych vám vyložil, jak chápu následující verše dnes. Před léty jsem jim rozuměl podstatně jinak:

Ve čtvrtém verši Jan viděl ve vytržení mučedníky Krista. Viděl spasené, kteří nepoklekli před vládcem tohoto světa a jeho pozemských zástupců. Jan je viděl, jak povstali v prvním duchovním vzkříšení, jak přešli ze smrti do života, jak ožili a ujali se vlády s Kristem na tisíc let.

Pátý verš je vsunut. Jan zmiňuje jiný druh mrtvých, kteří nekralují s Kristem po tisíc let, nikdy duchovně neožili a tělesně ožijí až po těch tisíci letech.

V šestém verši Jan navazuje na čtvrtý verš, vrací se k Božímu lidu. Neztotožnění se se světem, mučednictví pro Krista, povstání k duchovnímu životu, kralování s Kristem v Jeho království po tisíc let, to vše nazývá podílem na prvním vzkříšení. Ti, kdo mají podíl na prvním vzkříšení, jsou kralující kněží Ježíše Krista. Nad nimi ta druhá smrt, hořící jezero, nemá moc.

Nečetli jsme v oddílu o duchovním vzkříšení verše tohoto typu?

A máme problém! Kam se podělo tisícileté kralování? Ať je nám interpretem samotná Bible! Každý spasený, každý, kdo uvěřil, je znovuzrozen, převeden z duchovní mrtvosti do duchovního života, je vzkříšen spolu s Kristem, má podíl na prvním vzkříšení, je uveden na nebeský trůn, odkud kraluje jako královský kněz Božího Království:

Kněžské povolání je, abychom z Božího trůnu, kde s Kristem kralujeme, hlásali evangelium našeho Krále, jehož království není z tohoto světa, jak sám Ježíš odpověděl Pilátovi:

Spasení nejsou součástí tmy tohoto světa, ale jsou z podivuhodného světla Kristova. Spasení mají obecenství v nebesích, odkud kralují jako poslové a zvěstovatelé Božího slova.

První byl vzkříšen Pán Ježíš Kristus. My jsme s ním nejen zemřeli, ale byli jsme s ním i vzkříšeni, jsme tedy podílníky na prvním vzkříšení. My jsme s ním vstali z Ducha Božího. Narodili jsme se z nepomíjitelného semene Božího Ducha, ne z krve a těla. Tyto verše jsou v souladu se Zjevením 20:4-6! Bible často vykládá sama sebe.

Tisíc let

Nyní přicházíme k velmi choulostivé otázce - kolik let je tisíc let. Zdá se, že uvedené verše potvrzují, že tisíc let začíná v té chvíli, kdy je Boží lid uveden na královský trůn. To se stalo při Kristově zmrtvýchvstání. Spolu s ním nás přece vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši. Tehdy počala vláda královského kněžstva, spaseného Božího lidu.

Dále víme, že tisíc let končí vzkříšením "ostatních mrtvých", protože ostatní tělesně i duchovně mrtví nepovstanou v těle, dokud se těch tisíc let nedovrší.

Tisíc let je tedy období od Kristova vzkříšení a počátku vlády novězrozených, kteří mají podíl na prvním vzkříšení, až do všeobecného tělesného vzkříšení všech lidí, ať spasených, nebo nespasených. Těmi tisíci lety bychom - pod tlakem ostatních veršů - měli rozumět neurčitě dlouhou dobu. Období tisíce let skončí oním posledním dnem, kdy přijde Pán Ježíš ve slávě. Následující verš nám potvrdí, že bychom tisíc let měli chápat jako dlouhé, číselně neurčené období.

Kdyby tisíc let Zjevení znamenalo tisíc kalendářních let, potom by druhý příchod Pána a tělesné vzkříšení všech lidí měly nastat za tisíc let po Ježíšově zmrtvýchvstání. To se nestalo!

Poslední polnice

Vzkříšení bude ohlášeno poslední polnicí. Toto zatroubení spustí mnoho událostí. Podívejme se na některé:

1. Nebeské "úkazy" - Boží soud

Co znamenají ve Starém zákoně podobné nebeské úkazy? Dovolím si říci, že tento jazyk se ve Starém zákoně netýká astronomických úkazů, ale soudů.

Soud nad Babylónem r. 539 před Kristem:

Podobně.

Soud nad Edómem r. 703 před Kristem (Izajáš 34:4)

Soud nad Egyptem r. 568 před Kristem (Ezechiel 32:7-8)

Soud nad Judou r. 586 před Kristem (Jóel 2:10)

Soud nad severním královstvím r. 722 před Kristem (Ámos 8:9)

V den poslední polnice Bůh vykoná soud, hvězdy světa budou padat! Bůh bude soudit v poslední den všechny duchovně mrtvé nemající podíl na prvním vzkříšení, a odmění Svůj lid, který je již živ, přešel ze smrti do života a kraloval s Ním tisíc let. Vše se děje v onen poslední den poslední polnice:

2. Druhý příchod Pána Ježíše

Co může být větší zachvění nebeských mocností a přicházejícího soudu než zjevení Božího syna. Všechna pokolení světa budou tělesně vzkříšena a děsem z přicházejícího soudu budou lomit rukama.

3. Vytržení Božího lidu, tj. tělesné vzkříšení mrtvých a proměnění živých kolem Pána

Boží lid, ať je tělesně živý na zemi ve všech čtyřech úhlech světa, nebo tělesně mrtvý na nebi, ale v každém případě duchovně vzkříšen a mající podíl na prvním vzkříšení v Kristu, bude shromážděn Božími anděly.

Jak čteme - mrtví v Kristu budou vzkříšeni a živí proměněni. Boží lid dostane nová, nepomíjitelná, vykoupená těla.

Nemohu lépe zakončit než shromážděním Božího lidu kolem Pána Ježíše Krista! - pst -

    Předchozí článek () 
    Následující článek ()